Zemřel oscarový režisér Jiří Menzel. Na poslední cestu ho doprovodila náruč jeho blízkých

Po smrti Jana Třísky (psali jsme zde) a Květy Fialové nás tak opustil další umělec, jenž se nesmazatelně podepsal na podobě současného českého filmu. Menzela poslední roky sužovaly zdravotní problémy. V roce 2017 krátce po návratu ze zahraničí si režisér stěžoval na bolesti ucha, brzy byl převezen do nemocnice a několik hodin operován. Několik dní byl v umělém spánku. 

O smrti jednoho z největších českých režisérů, kterému bylo 82 let, informovala na sociálních sítích jeho manželka Olga. „Včera večer doma v našich náručích tvoje tělo opustilo náš pozemský svět. Bylo nám velkou ctí, že jsme tě mohly doprovodit na tvojí poslední cestě. Děkuju za každý den, který jsem mohla být s tebou. Bylo to výjimečné. Děkuju i za ty těžké poslední tři roky. Stále jsi mi pomáhal. Svou statečností, chutí, neobyčejnou vůlí do života a humorem.“

Jeho kariéra odstartovala v polovině šedesátých let. Nejprve v roce 1965 natočil spolu s dalšími představiteli české nové vlny (Jan Němec, Věra Chytilová) Perličky na dně, aby se v následujícím roce vytasil s adaptací Hrabalovy knihy Ostře sledované vlaky. Snímek s Václavem Neckářem v hlavní roli se stal Menzelovi osudným. A to nejen proto, že za něj získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Ostře sledované vlaky podruhé?
Také se stal Menzel jako proslulá a vlivná persona trnem v oku režimním pohlavárům. Chtěl-li režisér i nadále tvořit, musel provést jakési veřejné pokání. Tím pokáním byl film Kdo hledá zlaté dno. Příběh jak vystřižený z učebnic budovatelské tvorby je vlastně variací Ostře sledovaných vlaků. Podobné záběry, podobný příběh, stejný režisér. Jen je to snímek plně poplatný konformní normalizační atmosféře, na který se naštěstí během času zapomnělo.

Vrcholem Menzelovy tvůrčí dráhy jsou patrně adaptace Hrabalových povídek a románů. Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek – ostatně i poslední pocta Bohumilu Hrabalovi v podobě zpracování spisovatelova patrně nejslavnějšího románu Obsluhoval jsem anglického krále rozhodně patří k tomu lepšímu, co Menzel natočil.

Divácky úspěšné byly také Menzelovy komedie ze sedmdesátých a osmdesátých let – Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou. V roce 1985 byl pak režisér znovu nominován na Oscara za komedii Vesničko má středisková.

K tomu Menzel získal v roce 1990 ocenění Zlatý medvěd za trezorový film Skřivánci na niti (více o filmu čtěte zde) a v roce 1996 byl oceněn Českým lvem za dlouhodobý přínos českému filmu.

Režisér, herec, publicista
Na pražské FAMU vystudoval Menzel filmovou režii, a přestože jsou to právě filmy, čím se v České republice a – jako jeden z mála českých tvůrců – také ve světě proslavil, Menzel byl rovněž divadelním režisérem a hercem. Poslední snímek, v němž si zahrál, půjde do kin příští rok pod názvem Tlumočník. Na konci sedmdesátých let byl Menzel členem souboru Divadla Járy Cimrmana.

Kromě toho vydal Menzel i dvě knihy fejetonů – v roce 1996 Tak nevím, v roce 1998 Tak nevím podruhé. V roce 2004 se Menzel v šestašedesáti letech oženil. S o čtyřicet let mladší manželkou Olgou vychovával dceru Annu Karolínu.