"Jsem migrant, nemějte strach." Berlín zažil nebývalou demonstraci. O čem vlastně vypovídá?
Berlín naplnil živý dav, který vyslal do zbytku země jasnou zprávu. Radikalizace společnosti není cesta a už vůbec ne řešením. Demonstrace byla zorganizována na základě nedávných "honů na cizince" v německém Chemnitzu. Co dalšího však vypovídá o aktuální situaci v Německu?
/KOMENTÁŘ/ Rasismus a xenofobie je pro Němce citlivé téma. Od konce druhé světové války uplynulo pouhých 73 let. Tehdy zblázněný lid fanaticky následoval Adolfa Hitlera, který chtěl Německo proměnit na národ s čistým árijský rodokmenem. Neblahá tradice xenofobní minulosti klade nyní o hodně větší nároky na svědomí celého národa. Migrační krize je tedy zkouškou, kam až jsou Němci schopni zajít ve své touze odčinit zločiny druhé světové války.
Berlín na nohou
Přesný počet demonstrantů sobotního protestu není znám, ale podle informací z deníku Deutche Walle se jich v Berlínských ulicích pohybovalo přes 200 tisíc. Samotní organizátoři hovořili o účasti dosahující čísla 242 tisícíc účastníků. Server Spiegel online zase “optimistické” počty seškrtal na 150 tisíc protestantů.
Ať už bylo přesné číslo jakékoli, tak z fotografií a videozáznamů je evidentní, že šlo o masivní akci. Berlín se tak na jeden den stal centrem boje proti rasismu. Moto celé deomnstrace by šlo shrnout do hesla “Za otevřenou a svobodnou společnost – solidarita místo vyloučení”, které na demonstraci použil spolek Unteilbar (Nedělitelný). Organizátorům akce se podařilo vytvořit masivní happening, kde nešlo o násilí, ale hlavně pozitivní formou podat svědectví o tom, že radikalizace Německa má své hlasité odpůrce.
Jsem migrant, žádný strach
S nadsázkou se hovořilo o velmi vážných věcech. Život v Evropě se v posledních letech mění a Německo s ním. Migrační krize donutila liberální státy v čele s Německé a Švédskem solidárně otevřít dveře nové kultuře. Ta však s sebou z krizových oblastí severní Afriky přivezla i mnoho vlastních problémů. Zvýšená kriminalita ve vyloučených oblastech je odpůrcům migrace čertem na zdi. Pravděpodobně největším veřejným projevem nesouhlasu s aktuální politikou Evropské unie a Německa byl “hon na cizince” během domenstrací v Chemnitzu.
Poučení Němci
Velká část německé společnosti je v kontextu nedávné historie velmi opatrná na všechny projevy rasismu. Věc, která by měla být ve zdravé společnosti samozřejmá, je u Němců otázkou vlastního svědomí. Budoucnost Evropy vidí Němci liberální. Tento přístup je logickým vyústěním z šílené nacistické zkušenosti. Koncentrační tábory a sen o jedné čisté rase se tak vracejí jako bumerang při každém sebemenším projevu rasismu.
Německo je tak hodným a poučeným policistou, ale je nutné poznamenat, že dnes žijeme v jiném světě a migrační krize pokládá zcela jiné otázky, než byla například hospodářská krize, která radikalizovala společnost z chudoby až k válce.
Nezanedbatelný hlas
Ten kdo křičí, má většinou strach a je nejvíce slyšet. Stovky tisíc Němců předvedlo davovou, ale klidnou sílu. Problém je však takový, že se plíživě rozděluje společnost. Cesta boje proti radikalizaci vede ke střetu dvou táborů, které nepovedou dialog, protože migraci vnímají každý z jiného konce.
Jedna strana se tak utvrzuje ve svém názoru a ta druhá se cítí ublížená a nepochopená. Propast se tak bude stále více otevírat. Události v Berlíně a Chemnitzu to ukazují více než dobře.
