Zeman opevněn na Pražském hradě aneb zvláštní smutek Hradních nádvoří
Jsme parta kamarádů, posbíraných ze všech koutů republiky. Už dvacet let se setkáváme a díky státním svátkům si děláme malou jarní a podzimní dovolenou - výlety, kytary a tak.
Letos jsme se zcela výjimečně vypravili výletovat do Prahy. Čechy máme proježděné, mysleli jsme si, že Praha turistická by mohl být nový zážitek.
Prvním návštěvním cílem "Prahy po turisticku" byla prohlídka Parlamentu České republiky otevřeného u příležitosti svátku 28. října pro veřejnost. Průvodce Parlamentem nám nezapomněl zdůraznit: toto jsou vaše prostory, my politici pracujeme pro vás, jsme placeni z vašich daní. Museli jsme uznat, že náš Parlament a jeho přilehlé prostory, kanceláře politiků, atria i terasy jsou důstojné, čistě uklizené, přiměřeně noblesní a nevtíravě reprezentativní. Vyfotili jsme se v židlích politiků, postáli u řečnických pultíků, vyslechli lechtivé vtípky z parlamentního zákulisí. Po hodině jsme odcházeli bohatší o informace, jak Parlament a námi zvolení poslanci pracují, hlasují a tak dále. V hospodě na Malostranském náměstí bylo plno, cena jídla odpovídala lokalitě, ani jsme na pivo a jídlo dlouho nečekali.
Na výletě Prahou po turisticku se musí pořádně pochodovat, a tak jsme se nezdržovali a po zámeckých schodech pílili směr Pražský hrad. V plánu bylo navštívit zámecké zahrady a projít Jelením příkopem. Na Hradčanském náměstí nás ale čekalo překvapení. Policista strážící opodál nám sdělil, že byl právě vydán příkaz uzavřít Jelení příkop i zámecké zahrady. Chvilku jsme se tedy potloukali po náměstí, nakukovali skrz zavřený hlavní vstup do Hradu, střeženého vojáky a strážemi, obhlíželi nekonečný zástup lidí čekajících na vstup do prostor Pražského hradu bočními dvířky a pak pokračovali dál. Hrad, prázdný, nepříjemný, odtažitý a chladně pohrdavý, jsme nechali za zády.
Policejních aut bylo kolem trochu dost, ale zahrady Černínského paláce byly otevřené a Loreta potěšila zvonkohrou. Strahovský klášter nabídl ke kafi přepychovou vyhlídku na krajinu malostranských cihlových střech a celou krásu pražských stavení, kostelů a věží. Spláchli jsme hořkost z neuskutečněné návštěvy Hradu a vyrazili na Nový svět a pak dál přes Strahov lesními cestami až k letohrádku Kinských. Parkové aranžmá skal a vodopádů, antická socha v jezírku a křivolace se vinoucí stezky z kopce k honosné vile nás uchvátily. Částečně smazaly křivdu, způsobenou nelítostnými obránci Hradu, jehož hradby se nám nepodařilo překonat.
Třeba to bude příště jinak, vždyť vládci se mění a jsou různí. Někteří se ve strachu o sebe sama víc a víc opevňují, jiní naopak budují, vylepšují, otevírají dveře dokořán. V některých úřadech vás vítají, ukazují vám místa, která patří všem. Jiní volení zástupci vás na vaše (naše) místa nepustí. A to pak dojde k tomu, že se v den, který byl oficiálně ustanoven svátkem české státnosti, po pustých nádvořích vašeho a našeho Pražském hradu rozléhá jen tupý dupot vojenských bagančat.
