30 let od havárie v Černobylu. Dopad měla i na Čechy

Jaký dopad měla katastrofa na Čechy? V osmdesátém šestém roce proběhlo více potratů než obvykle. Jak uvádí web porodnice.cz, trpěly především mužské plody, které jsou citlivější. V roce 1986 se tak narodilo zhruba o 450 chlapců méně. Byl to případ i paní Novotné z Benešova. “V roce 1986 jsem byla poprvé těhotná, potratila jsem ve čtvrtém měsíci a bylo to nedlouho po havárii v Černobylu. Souvislosti jsem si mohla uvědomit až po letech,” uvádí Novotná.

Dopad na štítnou žlázu

Dopad černobylské katastrofy na sobě měl pocítit i Ondřej Z. z Prahy. Roky bojuje s depresí. V době výbuchu byl tříměsíční embryo. “Lékaří tvrdí, že porucha štítné žlázy může rozvinout deprese. Nenastala mi v životě žádná událost, proč bych měl do deprese upadnout. Souvislost s Černobylem je pravděpodobná,” říká Ondřej. Lékaři to nemohou potvrdit ani vyvrátit, samozřejmě - léčí důsledek a ne příčinu. “Teorii mi párkrát odkývali. S žádným výzkumníkem jsem téma ale neprobíral,” dodává.

Jaké je místo zkázy dnes?

Dneska je místo vyhledávaným cílem turistů. Televizní redaktor Martin Hlaváček se sem vydal se svým týmem loni, aby zdokumentoval, jak okolí jaderné elektrárny a město Pripjať vypadají dnes. Jak se tady cítil? “Je to netradiční místo, viděl jsem něco, s čím jsem se zatím nesetkal nebo znal maximálně z katastrofických filmů. Je to jako procházet mezi kulisami," říká Hlaváček. A co nejsilnější zážitek? "Když jsem procházel v černobylské elektrárně holou místností, která byla cítit technickým pachem, viděl jsem obrovské červené dveře a naměřil zvýšenou radiaci. Posléze jsem se dozvěděl, že ty dveře skrývají další dveře, za kterými je schovaný funkční reaktor, který byl provozuschopný, energie z toho jádra vycházela skrz dveře,” říká Martin Hlaváček. A kdy se nejvíce bál?

“Měl jsem strach, když jsme procházeli jsme pustými paneláky a občas se tady ozývaly divné zvuky způsobené stářím objektu nebo průvanem. Člověk si představuje, jak tam jde a někdo na něho vybafne a podobně. Druhý největší strach přišel, když jsme v nemocnici ztratili průvodce. Byli jsme rozdělení - já s kameramanem a další kameraman s průvodcem a nějak jsme se vzájemně nepohlídali. Průvodce říkal, ať se držíme u sebe, že nemocnice je hrozně velká a den by trvalo, než bychom celou prošli. Naháněli jsme se tam, křičeli, nemohli se najít. Bylo dobré mít průvodce sám pro sebe, vzal nás na místa, na která se normálně nedostanete,” dodává Hlaváček.

Historie

Je 25. dubna 1986, v jaderné elektrárně Černobyl má dojít k odstavení 4. bloku. Před odstavením měl být proveden celkem běžný experiment, který měl ověřit, jestli bude elektrický generátor (poháněný turbínou) po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 vteřin napájet čerpadla havarijního chlazení. Experiment byl pojat jako elektrotechnická záležitost, a proto jej začali řídit elektrotechnici, nikoliv specialisté na jaderné reaktory. Snižovali výkon až na nejnižší povolenou hranici. O půlnoci dochází ke střídání odpolední a noční šichty, do havárie zbývá hodina a dvacet pět minut. Na noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na zkoušku nepřipravovali. Výkon klesal příliš rychle, přesto se Akimov Djatlov rozhodl provést test.

Přes četné problémy a upozornění dalšího z techniků se v testu pokračovalo. Těsně před půl druhou se ozvaly dvě rány. Reaktor byl přetlakován tak, že pára odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1 000 tun. Do reaktoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což způsobilo požár.

Zaplatili nejvyšší cenu

Akimov s Dlatjovem, kteří akci velí, nechápou, co se stalo, přikazují operátorům přidávat chladící vodu. Na místo přijíždí hasiči, kterým se kolem páté ranní podaří požár uhasit, ale za jakou cenu? Zaplatili vlastními životy. Dvacet osm odvážných mužů, kteří nebyli poučeni o tom, co způsobuje radiace, následně umírá.
Výbuch černobylské elektrárny se dlouho tajil. Město Pripjať, vzdálené pouhé 2 kilometry, se evekuovalo až 27. dubna odpoledne. Druhý, stejně velký a dodnes nevysvětlený únik radioaktivity, přišel 5. května, tentokrát se Pripjať evakuovala týden. Dokonce byl později povolen Závod míru, který vedl postiženými oblastmi. Dneska sem jezdí zmínění dark turisté. Můžete si zaplatit zájezd, který vás provede dávno mrtvými místy. Pokud stojíte o nevšední zážitek, měli byste si pospíšit. Místo zkázy teď čelí přírodě, za pár let si vezme zpátky to, co bylo od nepaměti její.