ANO chtělo potopit vládu, místo toho potopilo „obstrukce, které svět neviděl“. A koalice zasmečovala

Nález Ústavního soudu, vedle posouzení ústavnosti samotné zákonné úpravy, také znovu a tentokrát velmi zřetelně řekl, že castrovské manýry opozičních vůdců nevedou k ničemu. Hodinové „pohádky ovčí babičky“, které nijak nesouvisí s projednávanou legislativou, zbytečně ubírají čas na věcnou diskusi. Nekonečné projevy nejsou projevem legitimního práva opozice, ale jen mlácením prázdné slámy. Poslanci ANO chtěli, aby jim Ústavní soud posvětil jejich bezobsažnou destrukci, místo toho jim však nastavil zrcadlo.

Ochránce ústavnosti se vyjádřil srozumitelně

Ústavní soud se, v souladu s jeho dosavadním rozhodováním, vyjádřil k způsobu chování současné opozice jasně: „… časové penzum na to bylo dostatečné, zvláště vezme-li Ústavní soud v úvahu, že obsahem návrhu zákona byla jednoduchá novela třech právních předpisů, nikoliv právní předpis s „tisíci paragrafy“, u kterého by se dala očekávat i několikatýdenní parlamentní diskuze. (…) Ústavní soud se opírá také o skutečnost, že parlamentní opozice o racionální diskurs zájem neměla. Jak plyne z výše uvedeného, prostřednictvím svých dvou významných představitelů jasně deklarovala, že účelem jejich vystoupení je přijetí návrhu zákona obstruovat. (…) Např. předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura hovořil v této věci déle než 7 hodin, předseda opozičního hnutí ANO Andrej Babiš vystoupil s projevem o délce cca 200 minut a také s dalšími projevy. Například předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová, která jedná za navrhovatelku v této věci, měla taktéž více než hodinový projev…“

Přiznání je polehčující okolnost

Vlastně stačilo jen citovat stenozáznamy jednání sněmovny, aby bylo zřejmé, čeho opozice obstrukcemi chce dosáhnout. A tím není konstruktivní hledání řešení neblahého stavu našich státních financí, ale pouze bránění právu a povinnosti parlamentní většiny s řešeními přicházet. Ostatně slova Tomia Okamury jsou dostatečným dokladem tohoto faktu: „No ještě bych tady poznamenal, že já se samozřejmě hlásím k tomu, že obstruujeme tento zákon a že se snažíme vám do toho hodit vidle tak, aby to okradení důchodců vám neprošlo. Samozřejmě, že to tak je.“ A také lze citovat slova Aleny Schillerové: „My jsme tady mohli absolvovat tři standardní čtení, nemusela jsem tady mít spacák, který se stal symbolem této obstrukce, a já se k ní hrdě hlásím.“  

Zabránění sněmovním obstrukcím není bráněním právu se vyjádřit

Názor Ústavního soudu byl potom formulován v jeho nálezu takto: „Využila-li totiž parlamentní menšina čas stanovený k projednání návrhu k obstrukčnímu jednání, nemůže se současně dovolávat toho, že jí čas k projednání návrhu zákona nebyl ze strany vládní většiny dopřán. (…) Obstrukce proto nemají vést k paralýze legislativní činnosti Poslanecké sněmovny, neboť pak by většina – a to v rozporu s čl. 6 věty první Ústavy – nebyla s to prosadit svou vůli svobodným hlasováním. Rovněž obstrukcemi tedy sice může parlamentní menšina deklarovat svůj rozhodný nesouhlas s návrhem zákona, ovšem v okamžiku, kdy svými obstrukcemi zásadním způsobem naruší fungování Poslanecké sněmovny, je parlamentní většina oprávněna učinit adekvátní opatření k zajištění jejího fungování.“

Koalice správně zasmečovala – hlasovat budeme ve tři

Odpověď koaliční většiny v parlamentu na středeční nález Ústavního soudu na sebe nenechala dlouho čekat. A tak se zdá, že sen místopředsedy Poslanecké sněmovny a jedné z hlavních tváří hnutí ANO Karla Havlíčka o tom, že sněmovna zažije takové obstrukce, které ještě nezažila, je poněkud v troskách. Po více než 52 hodinách jednání o korespondenční volbě koalice prohlasovala pevný čas hlasování v prvním čtení, a to na čtvrtečních 15 hodin. Hnutí ANO na toto hlasování reagovalo tím, že jeho poslanci opustili jednací sál. Patrně šli přemýšlet o tom, jak vyplnit jednací čas sněmovny smysluplněji než jen tupými obstrukcemi.

Zdroj: usoud.cz, psp.cz  

KAM DÁL: E-šmejdi připravili lidi o miliardu - pomáhá jim umělá inteligence