Ať mír dál zůstává s touto krajinou a dnes obzvlášť. Umí si český národ vážit svobody?
17. listopadu si připomínáme symbolický začátek konce jedné etapy našich dějin. Kdy - když ne teď? Kdo – když ne my? Jeden z výstižných sloganů si dnes můžeme přečíst pro výstrahu. Kdy poznáme, že je čas zvýšit hlas a postavit se hromadně zlu? Umíme si vážit svobody a neztratili jsme jako národ soudnost?
Zvláštní byl vývoj posledních 29 let. Konec roku 1989 vzbudil v národu euforii a nové naděje. Sovětskému svazu se postupně drolily jeho evropské satelity a Československo nebylo výjimkou. Revoluce obalená v sametu.
O život přišel jen jeden muž, ale zmrtvýchvstání Martina Šmída už nezastavilo jasný směr, který davy lidí nasměrovaly ke svobodě. Umí si jí dnes Češi vůbec vážit a pamatují si její pravou hodnotu?
Proč se cinkalo klíči?
Svět se měnil a my s ním. Komunisté bez velkého odporu opustili svá místa a železná opona se otevřela novému a do té doby zakázanému světu. Kapitalismus tvrdě vešel do ringu a s ním nově nabytá svoboda. Lidská práva přestala být tajnou šifrou několika chartistů, ale stala se základním kamenem hodnot společnosti.
Zasazené semínko lepší budoucnosti vykvetlo do podoby, kdy proti sobě stojí rozdělený národ. Žhavé uhlí do ohně přihazují dva nejvyšší ústavní činitelé v zemi a náměstí se po několika letech začínají zase plnit, protože se zdá, že společnost potřebuje znovu probudit.
Dnešní tragikomická situace České republiky vzbuzuje mnoho otázek, ale jedna z nich je: “Proč se se v roce 1989 cinkalo klíči?”
Nebezpečná nostalgie
Lidé nejsou jako jepice, ale paměť některých k tomu nemá daleko. Jinak si nelze vysvětlit, proč mezi některými občany existuje nebezpečný nešvar, který lze shrnout do oblíbeného nostalgického nesmyslu: “Dřív bylo lépe?”
Pivo za 2,50 Kčs, jo to byly časy! V minulosti se neřešil nedostatek bydlení. Prostě se někomu zabavil dům nebo mu do něj nedobrovolně nastěhovali nové sousedy. Geniální způsob řešení bytové politiky, škoda jen, že to Martu Semelovou z KSČM nenapadlo do komunálních voleb. Je pravda, že člověk, který světu sdělí, že Milada Horáková se dobrovolně přiznala k vlastizradě, si holt hodil svoji politickou laťku hodně vysoko.
A hranice s ostnatým drátem? Člověk alespoň ušetřil za dovolenou. Na tom Západě je stejně draho a ještě by tam naše občany naučili mít vlastní názor. Kdyby se však nějakou skulinkou, třeba i geneticky, nějaký ten svobodomyslný projev objevil, stačí ho zavřít do pracovního tábora kutat uran. Jo, komunisti věděli, jak ustřihnout člověku křidélka.
Vždy připraven
Bohužel se opravdu zapomíná mnoho neskutečných krutostí, které jsou natrvalo krvavým písmem vepsány do dějin našeho národa. 17. listopadu si připomínáme konec doby, kdy hrdinové druhé světové války končili v uranových dolech.
Tento den je věnován všem těm nevinným obětem, které se nebály projevit svůj nesouhlas s davem. Komunismus měl na svědomí miliony obětí, jejichž životy vyhasly, protože rudá ideologie pohltila mysl obyčejných lidí. Paměť neslouží pouze jako galerie vzpomínek, z které vytěsníme to zlé, abychom si nostalgicky lhali jen tím krásným a pozitivním.
Paměť hlavně slouží k tomu nezapomenout a být tak připravený znovu se zvednout a nebát se postavit zlu, i kdyby bylo silnější, mocnější, bohatší a houževnatější. Lidé, kteří lpí na svojí moci za každou cenu, jsou výstrahou do dnešního světa svobody, kterou si podobnými lidmi nesmíme nechat vzít.
Nezbývá tak než si přát, ať mír dál zůstává s touto krajinou, kterou dnes jako nejvyšší ústavní činitel vede muž, v jehož minulosti a současnosti najdeme mnoho momentů, které dokážou davy zvednout ze židle. Kdy a kde?
