Brutální most přes Vltavu stál neuvěřitelné peníze. Dopravní chlouba socialismu se léta rozpadá
Bývalý most Antonína Zápotockého je jedna z největších dopravních staveb na našem území. Několikaproudová vozovka je už časem podstatně zašlá, a tak ji čeká významná rekonstrukce. Jaký je příběh monumentálního mostu přes Vltavu?
Plán vystavět dopravní spojení Braníku a Hlubočep je známo již od konce první světové války. Už během 18. století zde existoval pouze pontonový most. V období po druhé světové válce se v průběhu času objevilo až třináct různých návrhů, jak propojit oba břehy velkorysou dopravní komunikací.
V srpnu roku 1976 byl nakonec vybrán návrh šikmého přemostění z železobetonu. Velkorysá monumentální stavba v brutalistním stylu byla zprovozněna na dvě etapy. Jižní část se otevřela 20. září 1983 a severní až v roce 1988. Tehdy most nesl jméno druhého komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, ale vzápětí po revoluci byl přejmenovaný na nynější Barrandovský most.
Brutalistní pýcha
Pražané po mostě jezdí již 30 let. Celé megalomanské stavbě trvalo deset let, než byla kompletně otevřena. Na nynější poměry se jednalo o drahý špás. Až půl druhé miliardy korun spolkla masivní betonová stavba přes Vltavu.
Pod dílem je podepsán architekt Karel Filsak, který se velmi výrazně postavil vnucovanému socialistickému realismu a společně s Karlem Bubeníčkem, Jiřím Loudou a Janam Šrámkem se výrazně zasazovali o to, aby v Československu vznikala moderní architektura.
Tím byla i monumentální stavba mostu přes Vltavu, kterou v roce 1988 slavnostně otevřel Miloš Jakeš. Dnes se jedná o nejvytíženější dopravní stavbu na našem území. Po unikátní brutalistní stavbě denně projede až 142 tisíc vozidel. Tři desítky let se však zásadně nerekonstruovala. To ji teprve čeká.
Na několik let
Plánovaná rekonstrukce nabrala na obrátkách hlavně po pádu Trojské lávky. Revize mostů přes Vltavu ukázaly, že dlouho zanedbávané stavby potřebují zásadní opravy. U Barrandovského mostu jde o nejvyšší prioritu. Nejen díky své důležitosti pro pražskou dopravu, ale také kvůli stavu, který pod takovou zátěží jistě neodpovídá ideálu.
Nenahraditelné spojení Smíchova a Podolí tak projde kompletní rekonstrukcí. Vzhledem k tomu, že byl most netknutý dlouhých 30 let, tak lze předpokládat, že hotovo nebude ze dne na den.
Už před šesti lety bylo zjištěno, že mostem v některých místech výrazně prosakuje voda. Technická správa komunikací bude muset rekonstrukci provádět po etapách. Hlavní priority se týkají dilatace, kompletní přeizolace a sanace pláště. Doprava během oprav bude vždy strukturovaná zachováním dvěma plus dvěma jízdními pruhy. Plnohodnotná objížďka mostu totiž neexistuje. Rekonstrukce se v několika etapách zahájila již v roce 2020, ale až tento rok se dotkne vrchní a nejfrekventovanější části.
Je až z podivem, jak se v České republice chováme ke stavbám, které jsou významné nejenom z praktického, ale také architektonického významu. Oprava tak významné a pro pražskou dopravu nenahraditelné stavby se naplno spouští až ve chvíli, kdy už je vlastně skoro pozdě…
Zdroj: zdopravy.cz, kudyznudy.cz
KAM DÁL: V Praze mohlo být nejstarší metro na světě. První návrhy přinesl bohatý vlastenec.
