Buď zánik civilizace, nebo socialismus, říká Zdeněk Štefek

Jste krajským lídrem a kandidátem na hejtmana. Můžete představit další středočeské kandidáty?

Ivan Cinka je z Benešovska a šéfuje výboru pro dopravu. Místopředseda komise pro majetek kraje Josef Dovolil z Mladoboleslavska se zabývá i životním prostředím a zemědělstvím. Člen výboru pro sociální věci Václav Melša z Kutné Hory se věnuje sociálním věcem. Jiřina Fialová z Mělnicka je radní kraje pro zdravotnictví. Zbyněk Coufal je z Rakovnicka a je místopředsedou Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost. Pavel Hubený je radním pro majetek, Jiří Svoboda předsedou Výboru pro sociální věci. Zdeněk Milata má na starosti bezpečnost i IZS, Ladislav Peška dělá sport a školství, Luboš Kudrna se věnuje zahraničí, Martin Škorpík je nováčkem v krajské politice. Kandidují v uvedeném pořadí.

Jak bude probíhat kampaň?

Už probíhá, protože jsme zastánci trvalé kontaktní kampaně. Nebudeme spoléhat na masivní příliv financí ani tajné sponzory. Bude kladen důraz na osobní nasazení kandidátů a prezentaci výsledků naší práce. Plánujeme celoplošné tiskoviny, letáky, plakáty. Sem tam možná i nějaký billboard, ale určitě ne tak masivně jako strany, které do toho dávají desítky milionů. Pro všechny kraje dohromady je z centra uvolněná částka devět milionů. Další peníze uvolní krajský výbor. Předvolební mítinky budou hlavně od 1. máje, ale už jsme rozdávali třeba kytky na MDŽ.

Jak podporujete rozvoj zdravotnictví a jeho personál?

Kraj, ač má zodpovědnost za rozvoj kraje, tak nemá v rukou všechny nástroje. Jsou tu ale velcí hráči jak ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny, se kterými dlouhodobě jednáme. Když získáme finance na platy, dokážeme je v krajských zařízeních dostat k lidem, jinde těžko. Zavedli jsme pro některé zdravotní obory stipendia, abychom je podpořili. Investujeme stamiliony do modernizace svých nemocnic. Určitě by se ale měla dovytvořit síť zdravotních středisek a pohotovostí i mimo krajské instituce - nařídit doktorům lokality a ordinační hodiny ale nemůžeme, tam mohou více právě pojišťovny. Řada zařízení byla i rozprodána předminulým vedením kraje do soukromých rukou. Je otázka, jestli se nepokusit jich část získat zpět, jestli zdravotní personál a doktory více nemotivovat třeba poskytnutím ubytoven a dalšího zázemí nebo i finanční podporou jako jiné kraje. Je také možné třeba v budovách kraje podpořit zřízení poliklinik, kde budou moci lékaři výhodně působit.

Podle opozičních zastupitelů mohl kraj získat více evropských peněz na rozvoj dopravy. Jak to vidíte?

Teoreticky je možné vše. Jenomže na začátku programového období nemáte k dispozici konkrétní výzvy s termíny, vyhlašují se až v průběhu, obdobně v případě SFDI – tak jsme z těchto fondů získali za naše volební období přes 3,3 miliardy korun. Na kraji fungoval dlouhodobý seznam projektů v dopravě, dost klíčových se podařilo zrealizovat. Vzhledem ke lhůtám však často narážíte na zákon o veřejných zakázkách, termíny, lhůty, takže se mnoho projektů prostě nestihne. Nyní se připravují projekty pro nové programové období, i v rámci programu ITI, tam ale situaci dlouho komplikoval stav ve vedení hlavního města.

Jste pro zařazení soukromého vlakové spoje společnosti Arriva do Benešova do Pražské integrované dopravy?

Kraj preferuje dlouhodobou spolupráci s Českými drahami. Soukromí dopravci se většinou snaží vyzobávat ziskové trasy. Majoritní dopravce České dráhy a „dceřiné“ společnosti mají i další úkoly a ze ziskových tratí dotuje neziskové. Když dáme prostředky jen na ziskové tratě, tak ochudíme údržbu a rozvoj jiných tratí. Ale je to spíš otázka podmínek a musíme jednat nad konkrétním požadavkem.

Můžete formulovat podporu podnikání?

Podpora má různé podoby. Od podpory z fondového systému kraje, který je zaměřen třeba na regionální potraviny a zemědělství. Až po oblast moderních technologií, kdy podporujeme podnikatelské inkubátory a i výzkumné technologické centrum - krok dobrým směrem je třeba inovační centrum v Dolních Břežanech. Nechceme být montážní zemí druhé kategorie.

Co považujete pro kulturní život Středočeského kraje v letošním roce za nejdůležitější?

 Určitě konání tradičních kulturních akcí v kraji, na které jsou lidé zvyklí včetně třeba festivalu muzejních nocí, který bude startovat národním zahájením v Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy a pak letošní výjimečné aktivity věnované třeba Karlu IV. Mimo nabídku kulturního života bude důležitá i cenová, dopravní a časová dostupnost kultury a také možnost i kulturně tvořit.  Pro kraj bude prioritou i dokončení velkých projektů, které mají rozšířit kulturní nabídku kraje – Památník Národního útlaku a odboje, skanzen v Kouřimi, Dům č. 8 v Kolíně a správné nakročení k projektům novým, z kterých vzejde třeba nová expozice T. G. Masaryka v Lánech. A určitě je významná i podpora regionálních funkcí knihoven. Kraj staronově podpoří pochod na Karlštejn a s ním spojené kulturní akce částkou milion korun. Velká akce bude i Kutnohorské stříbření, kde je spoluorganizátorem krajské muzeum.

Jste přesvědčením komunista odjakživa?

Člověk si v mládí hledal svou cestu a šel do toho srdcem. Říkal jsem si, že společnost má řadu problémů, které se neřeší a že určitě existuje i jiná možnost směřování. Než jsem zakotvil u komunistů, tak cesty byly spletité. Podrobným studiem jsem pak zjistil, že nejsem komunistou jen srdcem, ale i rozumem.

Co vás na této idee oslovuje?

Pozitivní vize vývoje lidstva. Ztotožňuji se s názorem Rosy Luxembugové, že civilizace má ve vývoji jen dvě možnosti. Buď zničení z důvodů ekologických, vyčerpáním zdrojů nebo válkami. Druhá možnost je racionální využívání zdrojů a rozvoj lidstva, já ho nazývám socialismus. I když tím nemyslím socialismus jako pojem, který je u nás zvulgarizovaný. Historii člověk pochopitelně nezmění, ale měl by se z ní určitě poučit. To oceňuji na marxismu – kritický pohled - musíme se dívat do budoucnosti, ale i analyzovat minulost a říct si, co v minulosti bylo špatně, co se neosvědčilo, je přežilé a co se dá naopak rozvíjet.

Řadíte se spíše k liberálnímu křídlu KSČM?

V něčem jsem liberálnější a v něčem konzervativnější. Těch os je mnohem více. Jako mladý člověk mám odlišnější názor než většina členů třeba na registrované partnerství nebo na roli protidrogové prevence a represe. V Komunistickém svazu mládeže jsme měli kdysi kampaň „Prevence místo represe“, která kladla důraz hlavně na primární prevenci a ne na postih konečných uživatelů, protože je třeba odstraňovat hlavně sociální důvody, proč řada lidí bere drogy nebo utíká pryč.

Jsem zastáncem maximální volné diskuze, k čemuž mi pomáhá i má práce - když poznáváte kulturu po Středočeském kraji, jak je nesmírně rozmanitá, tak to obrovsky rozšiřuje obzory a učí toleranci. Jiné názory mohou navíc obohatit ten váš a přispět ke společné věci.

Co říkáte na minulost komunistické strany?

Minulost vnímám jako první historický pokus o socialismus, který měl řadu vnitřních i vnějších deformací. Obecně zastávám názor, že trpí-li nevinný člověk, tak je mi jedno pod jakou vlajkou a odsuzuji to. A nevinný je určitě ten, kdo má jiný názor nebo ten, kdo má pouze na černém seznamu rodiče. Nevinný ale není ten, kdo podpaluje stohy, střílí do lidí nebo spolupracuje s cizí zpravodajskou službou.

Středočeský kraj spolupracuje s provincií Sečuán a nyní je u nás návštěvě čínský prezident. Co si myslíte o Číně?

Čína je země velkých možností, ale není to socialistická země v klasickém pojetí. Je to prostě čínský model socialismu s prvky kapitalismu. Dochází tam k velkému hospodářskému boomu. Země s velkou rozlohou a částečnou zaostalostí při růstu nejdřív zvyšují kvantitu a od určité doby to přerůstá v novou kvalitu. Tímto způsobem se vyvíjel i Sovětský svaz a i my, po válce došlo k velkému skoku a pak zpomalení, kdy bylo třeba udělat technologickou modernizaci – Čína ale investuje i do nových technologií… Nejsem nekritickým obdivovatelem Číny, nicméně v rámci své politiky se snaží zajistit životní úroveň pro větší skupiny lidí. Jejich výchozí pozice nebyla stejná jako v Evropě a teď se tam teprve tvoří střední vrstva. Nepopírám ale, že tam jsou často v řadě podniků tvrdé kapitalistické vztahy.

Jaký máte názor na okupaci Tibetu?

Tibet byl nedílnou součástí Číny dlouhou dobu, mimo krátkou dobu japonské okupace a následujících let. Když vidím lidi s tibetskými vlajkami, tak si říkám, co oni vlastně chtějí? Má to být návrat do doby, kdy Tibet byl samostatný, byl tam středověk, otrokářství a pouze dvě procenta lidí bylo gramotných? Býval tam opravdu tvrdý středověk, včetně tělesných trestů a uřezávání uší. To přece nikdo nemůže myslet vážně. Když se Tibet stal znovu součástí Číny, tak zavedla vzdělanostní programy a hodně investovala. Proč ale ti, co se rvou o svobodu Tibetu, neřeší třeba Katalánsko? Proč jim nevadí zeď mezi Spojenými státy a Mexikem? Nebo rozdělený Kypr? Rozevírající se nůžky v řadě zemí? Lidská práva je třeba řešit všude, společně se sociálními a s respektem k tamnímu vývoji.

Jak jste se dostal od původní IT profese ke kultuře?

Oblast kultury, kterou jsem dostal do gesce, je mi blízká nikoliv profesně (profesí jsem se jí nevěnoval, měl jsem jí jen v gesci jako opoziční krajský zastupitel 2004 - 2008), ale životně - od malička jsem chodil do různých kroužků - pěveckých, dramatických, divadelních, skládal básně a písničky, hrál na kytaru... Ve své činnosti nyní poznávám, jak pestrá a nádherná je kultura i kulturní dědictví našeho kraje a že tato má práce nejen, že hodně (hlavně času) bere, ale také i hodně dává. A kupodivu jde skloubit i s mou původní profesí.

 Čeho byste rád v kulturní oblasti dosáhl?

Dostatečných účelně a koncepčně vynakládaných finančních prostředků nejen na obnovu památek, ochranu a zpřístupňování kulturního dědictví a podporu kulturních aktivit, ale i třeba na projekt Kultura do škol. Sítě volnočasových kulturních center, tzv. zkušeben. Dostupného kulturního vyžití, a to vhodnou cenovou politikou i s využitím slevových karet. Zvyšováním kulturního a vlastního národního uvědomění našich občanů jako předpokladu dalšího úspěšného rozvoje kraje a jeho obyvatel.

 Jak se Vám žije v Buštěhradu?

V Buštěhradu jsem strávil nádherné roky, oceňoval jsem klid městečka i nedaleké často navštěvované cíle – Lidice, Okoř, Budeč, a přitom jsem oceňoval i blízkost města, kam jsem jezdil studovat i pracovat. Nyní tam sice stále bydlím, ale přebývám se synkem jinde.

 Jaké jsou Vaše kulturní aktivity v osobním životě?

Nyní již jen amatérsky skládám básničky a písničky a hraji na kytaru. A stále více radši poznávám kulturu našeho kraje, protože mi otevírá další obzory.