Češi často umírají zbytečně brzy. Léta komunismu je zkazila, odmítají se o sebe starat
Pacientů s chorobami srdce a cév přibývá. Jenže Češi kašlou na prevenci. Jsou bohužel ve velké míře „zamrzlí“ v době socialismu, v tomto ohledu Západ ani zdaleka nedohnali. Mají pocit, že lékař jejich zdravotní stav nějak vyřeší. „Český pacient v primární péči často nic nedělá. A když už nastane onemocnění, někdy ne úplně ochotně přistupuje k tomu, co mu lékař doporučí,“ řekl Čtidoma.cz prof. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC.
Na nemoci srdce a cév zemře v České republice více lidí než na všechny nádory dohromady. Kardiovaskulární choroby vezmou ročně život asi 45 000 Čechů, to je asi 40 % všech úmrtí. Pro srovnání – na rakovinu za stejné období umírá přibližně 28 000 osob. Jediné opravdu účinné řešení tkví dle lékařů v prevenci. I tato čísla zazněla na XXXII. výročním sjezdu České kardiologické společnosti v Brně.
Cesta k „západnímu“ pacientovi bude dlouhá
„Nějakou formu nemocí srdce a cév u nás mají téměř 3 miliony obyvatel – jejich počet rok od roku roste. Na tomto trendu se rapidně podílí obezita, kouření a nedostatek pohybu. Češi prožívají až 15 let života v nemoci, a protože je náš systém plně solidární, stojí péče o ně desítky miliard korun ročně,“ vysvětlil předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., FESC.
Podle odborníka dnes není prakticky jediný střípek zdravotní péče, který by byl podobný s něčím za minulého režimu. „Jsem pevně přesvědčen, že jsme úplně někde jinde. Co se ale nezměnilo nebo co se mění pomaleji, než je vybavení nemocnic a možnosti léčby, to je přístup pacientů. Bohužel změna z východní Evropy k typickému „západnímu“ pacientovi bude delší a složitější,“ uvedl lékař pro Čtidoma.cz.
Jaký největší rozdíl vidíte?
V západních zemích je běžné, že se pacient aktivně podílí na péči o své zdraví a spolurozhoduje o tom, jak se k prevenci a k léčbě bude přistupovat. Český pacient je do značné míry zcela pasivní. V primární prevenci často nedělá nic. A když už nastane onemocnění, někdy ne úplně ochotně přistupuje k tomu, co mu lékař doporučí. V tomto ohledu bych byl moc rád za změny.
Jaké konkrétní změny by to měly být?
Je potřeba šířit informaci, že každý je za své zdraví zodpovědný sám. A jak to vypadá v Česku? Velká část pacientů kouří, má málo pohybu a je obézní, dieta není ideální, lidé si často nehlídají krevní tlak ani hladinu cholesterolu. To jsou věci, které když se podchytí včas, sníží riziko, že se nějaké onemocnění rozvine. Nicméně k tomu, aby se tyto tzv. rizikové faktory ovlivňovaly, je opravdu třeba aktivní přístup každého jednotlivce.
Mluvíme zde o prodloužení života a o tom, že dnes Češi často umírají zbytečně?
To je samozřejmě pravda, ale není to pouze o tom. Jde i o to, aby byl život kvalitnější a aby se zkrátilo období nemoci, které přichází. Délka života v nemoci je v České republice delší, než je tomu na západ od nás. Tedy znovu říkám – to, aby se každý o své zdraví aktivně staral, je naprosto zásadní.
Můžete uvést nějaký konkrétní případ, jak za Západem pokulháváme?
Jedním z příkladů je očkování proti chřipce. Dnes máme jasné důkazy, že toto očkování snižuje riziko úmrtí u pacientů s onemocněním srdce nebo po srdečním infarktu. Zatímco u nás je očkováno šest procent populace, na západ od nás je to šedesát procent, někde dokonce osmdesát. To jsou strašně velké rozdíly. Je to přitom rozhodnutí každého jedince, nejde o kvalitu zdravotní péče. Každý musí sám rozhodnout, jestli něco udělá pro své zdraví a nechá se očkovat, nebo to nechá plynout s tím, že to nějak dopadne. Česká republika bohužel ukazuje, že se od bývalé východní Evropy nedokážeme odpoutat.
Proč jsme „zamrzlí“ v době socialismu?
Lidé dělali, co se jim řekne. Jakákoli aktivita byla spojena s rizikem životních komplikací. Řada lidí zvolila pasivitu, což znamenalo co nejvíc klidu a jistoty.
Co je aktivní zapojení do péče, o čem přesně zde hovoříme?
Každý by si měl rozmyslet, jak s životem dál. Jestli chce mít vysokou kvalitu života. Pokud se rozhodne aktivně se starat o své zdraví, měl by eliminovat rizikové faktory, pokud jde o kardiovaskulární onemocnění. To je především kouření. Pak by měl mít dostatek pohybu, měl by si kontrolovat tělesnou hmotnost a zabránit obezitě. Mnoho faktorů dokážeme ovlivnit, zejména hladinu cholesterolu, kontrolu vysokého krevního tlaku nebo cukrovky. To vše umíme a můžeme díky tomu výrazně snížit rizika budoucích komplikací.
Dobře, ale jaké dát argumenty člověku, který se cítí ve formě a má pocit, že žádné kontroly nepotřebuje, protože je „v pohodě“?
Měl by to udělat, aby se zjistily rizikové faktory, které na sobě člověk cítit nemusí. Právě například vysoký krevní tlak, vůbec o něm nemusíte vědět. Jeho pravidelné měření by mělo být součástí preventivních prohlídek, aby se včas odhalila případná hypertenze. Stejně tak cukrovka se nemusí projevovat. V počáteční fázi se může zjistit pouze laboratorním vyšetřením, což by zase mělo být součástí preventivní prohlídky. Ani cholesterol člověk necítí, nevnímá ho. Na druhou stranu pokud se jeho vyšší hladina nezjistí včas, můžete na to přijít až v rámci kardiovaskulárního onemocnění. To bohužel může být zároveň tím posledním, co člověk v životě zažije. Typickým příkladem je srdeční infarkt. Velká část lidí zemře přes veškerou péči, kterou dnešní medicína nabízí. Takže preventivní prohlídky mohou rizika odhalit včas a může být včas zahájena léčba, která riziko infarktu sníží. Doporučení chodit na preventivní prohlídky je tak zcela jasné.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Prasečí červ s rty Micka Jaggera je evoluční senzací. Vytváří modré světlo a hází „soply“.
