Česká republika jako sklad Evropy. Zemědělská půda ustupuje obrovským halám firem z ciziny
Česká republika se v bezprostřední blízkosti Prahy vzdala svých polí a nechala je zastavět sklady. Obrovský počet velkokapacitních staveb zabírá zemědělskou půdu a vidina okamžitého výdělku zastiňuje fakt, že místo přirozeného ekosystému roste v krajině beton. Kam až jsme schopni zajít?
Česko v porovnání s ostatními státy střední Evropy jasně vévodí v poměru skladů na osobu. Ne nadarmo jsme tak cynicky ostatními státy označováni jako sklad Evropy.
Poptávka však stále roste a stát se vůbec nezamýšlí nad regulací, ba naopak. Poslední zprávy hovoří o tom, že aktuálně jsou sklady přeplněné a výstavba nových vázne. Opravdu je však potřebujeme?
Sklady, či půda?
Když se aktuálně vypravíme na cestu po Středočeském kraji, nabídne se nám šokující obrázek krajiny, která čím dál častěji ustupuje velkokapacitní výstavbě. To všechno díky strategické poloze pro distribuci velkých firem do celé Evropy.
Za posledních pět let se situace naší krajiny dostala do zcela absurdní situace. Rozloha zastavěné plochy se navýšila o neuvěřitelných sto šedesát procent. Celkově tak česká krajina přichází o půdu v řádech sedmi milionů metrů čtverečních.
Vývoj v posledních letech tak jasně naznačuje priority a budoucnost potenciální zemědělské plochy na území České republiky. Nemusíte být zrovna zarytý ekolog, aby vám aktuální situace nadzvedla obočí.
Zastavěného území stále přibývá. Poptávka je aktuálně nenaplněná, protože díky nízké nezaměstnanosti není, kdo by ve skladech pracoval, a tak se proces nové výstavby zpomaluje.
Sklady z ciziny
Největším zájemcem o naše plochy jsou firmy z Německa. Uskladnění zboží je pro ně v České republice o 35 procent levnější, a tak se přirozeně rozhlížejí na našem území. Velké sklady v okolí Prahy mají dva celosvětoví giganti. Americký Amazon a čínský Alibaba.
Kromě zcela neekologického přístupu ke krajině však trpí i města a vesnice, které jsou pod neustálým dopravním tlakem. Vznikají však pracovní místa a firmy na našem území odvádějí velké daně.
Jen za minulý rok např. dosáhly české e-shopy celkového obratu 135 miliard korun. Je však otázka, kolik z těchto peněz zůstane na českém území. Pozemky určené ke skladům se tak díky masivní poptávce staly zajímavým artiklem pro developery, kteří v oboru průmyslových budov generují roční zhodnocení mezi 6 až 8 procenty.
Byrokracie je naděje
Je paradoxní, že právě zdlouhavá byrokracie, která firmám prodlužuje realizaci jejich skladů na několik let, je možná jedinou regulovatelnou silou v boji proti neúprosné likvidaci české krajiny, která se postupně zalívá betonem.
I tak se výstavba skladů zahraničním firmám vyplácí. Jediné, čeho se developeři obávají, že v dlouhém byrokratickém procesu může dojít k legislativním změnám.
Zatím se však zdá, že největším háčkem v už tak masivní výstavbě bude nedostatek pracovních míst a zvyšující se cena pozemků.
Už dnes sklady hlásí rekordní obsazenost a ve hře je kromě nových velkokapacitních staveb rozšíření stávajících skladů o jedno patro. Kam až bude v budoucnu možné zajít? Obraz babylonské věže nabírá na nové podobě.
Plocha zastavěná na sedmi milionech metrů čtverečních v rozloze České republiky, která činí 78 865 kilometrů čtverečních, je alarmující. Česká krajina ještě nikdy nebyla pod tak masivním tlakem betonu, který místní ekosystém zásadně nabourává a mění.
Nebylo by tak překvapením, kdyby se v budoucnu musela měnit slova české národní hymny: “V sadě skví se skladů svět, betonový ráj to na pohled! A to byla ta krásná země, země česká, domov můj…”
