Chybami se člověk učí aneb náš přelet do Německa (povídka parašutisty)
Stalo se to před více jak 15 lety, kdy jsme ještě zdaleka nebyli členy Evropské unie. Dnes by to asi nebyl problém. Začátkem června jsem se svým kolegou z letňanského paraklubu prožil příhodu, která se běžně parašutistům nestává...
Kamarád Martin organizoval „Extrémní odpoledne,“ kde kromě ukázek bojové techniky, zásahu hasičů a mnoha dalších atrakcí, měl být proveden seskok parašutistů. Dva výsadky na břeh a jeden do vody. Protože foukal silný vítr a na břehu nebyl velký prostor pro bezpečné přistání, rozhodl se pořadatel pouze o výsadku do vody. Čekali jsme tehdy na letišti v Liberci na ukončení ukázky vrtulníku a na zlepšení počasí.
Koupaliště vypadá stejně, ale...
Konečně zazvonil mobil, mraky vystoupily o kousek výš a můžeme startovat. L-60 pilotoval mladý a perspektivní pilot, hodlající se létáním v budoucnosti živit. Pilotovi sděluji, že letíme do Hrádku nad Nisou na koupaliště Kristýna. Jelikož je koupaliště na hranici s Německem, odbíhá pilot telefonovat na oblast a pak již nic nebrání startu na propagační seskok.
Na zmíněném koupališti jsem byl dvakrát v životě, zbytek posádky a pilot nikdy. Přilétáme ve fléru v 600 metrech. Koupaliště vypadá stejně jako Kristýna, na jedné straně lesík, na druhé pláž a stánky. Místo kříže oranžové T, zřejmě nám signalizují silný vítr. Mé pochybnosti rozptyluje motorový člun, který přesně podle dohody začal brázdit vodní hladinu. Navádím pilota do náletu a vyskakuji jako první, za mnou Andrea a pak Jirka. Hážu padáček a pohledem kontroluji vrchlík.
Mířím k pláži, ale nakonec přistání na malou pláž vylučuji. Nejsem si jistý, zda se svými ¾ dioptriemi na každém oku uvidím případné elektrické vedení a dopadám do vody 15 metrů od břehu. Chytám odhozený vrchlík a plavu ke břehu. Vylézám z vody a na břehu proti mně stojí dvě babičky.
„Hallo, was machen Sie da?“ Ptají se mě současně.
„No, co bych tady asi dělal,“ pomyslel jsem si zprvu. Situace mi ale začínala být podivná. Nikde žádné organizované publikum, žádný applaus, nic! Teprve když se rozhlédnu a spatřím tabule s německými nápisy mi už leccos dochází. To už se sbíhají další lidé a ptají se nás, německy, proč jsme tady. Jsem naštvaný a nemůžu si vzpomenout, jak se řekne německy pilot a tak ze mě vypadne:
„Der Flugzeugführer ist grosse Kreten!“
Nevím, čemu se ostatní smějí a odcházím shánět telefon. Volám z recepce hotelu na letiště v Liberci a oznamuji, co se stalo. Pilot na telefonu dostává záchvat smíchu. Jsem asi jediný, komu to celé nepřipadá ani trochu komické. Poté nás německá vodní záchranná služba nakládá do motorového člunu a odváží na svoji stanici.
Co nám budou asi říkat na hraničním přechodu?
Na Kristýně se mezitím rozjíždí záchranná akce a domlouvá se náš volný průjezd přes státní hranici. Němci souhlasí, ale Poláci jsou proti. Po hodině čekání žádám přihlížející, zda nás někdo neodveze k pěšímu přechodu do Hartavy, kde se dá přejít z Německa rovnou do Čech. Jeden hodný pán se nabízí a tak se loučíme se záchranáři a odjíždíme. Pán nás cestou ujišťuje, že na pěším přechodu obvykle německý policajt není. Ale byl tam! Stál rozkročen a pozoroval procházející. Snažil jsem se vzbudit co nejméně pozornosti, ale nevím, zda tu lidé běžně chodí v neoprenu. Nicméně, prošli jsme. Při představě, jak bez dokladů, v neoprenu vysvětluji německému policajtovi, že jsem český parašutista, který dopadl do vody v Německu, mi běhá mráz po zádech.
Po přechodu hranice nás vítají sádroví trpaslíci a šikmoocí prodavači. Dnes už podruhé zapochybuji, zda jsem v Čechách. Směrovka – koupaliště Kristýna 0,5 km – mi dodává úlevy. Líčit veselí po našem příchodu na koupaliště snad ani nemusím. Dovídám se, že pilot L-60 sedí nešťastný v letišním baru a opíjí se. Po návratu si ho ještě chvíli dobírám.
„Ty chceš jednou s cestujícími létat do Kuala Lumpur a netrefíš ani na Hrádek?“ Po chvíli jsme se ale příhodě všichni společně zasmáli.
René Fáber (redakčně upraveno)
