Dětský certifikát má chránit před zneužíváním. V zahraničí to ale nefunguje
Sexuální násilníci si mohou založit spolky pro práci s dětmi a pedofilové na sociálních sítích sdílejí zkušenosti, jak se k dětem dostat, případně jak si založit dětský kroužek. Sexuální útoky na děti během jejich volnočasových aktivit ukazují, že ochrana dětí je nedostatečná. Řešením by mohl být připravovaný registr sexuálních delikventů. O něm redakce Čtidoma.cz mluvila se sexuologem Petrem Weissem. Ten je skeptický.
Vedoucí z Liberce letos v únoru na táboře znásilnil sedm dětí. Nejmladším ještě nebylo ani pět let. Přitom byl již za násilí na dětech v minulosti potrestán. Odsouzen byl i pedofil z Tábora. I on organizoval pro děti volnočasové aktivity. Při vyšetřování se zjistilo, že byl v kontaktu s dalšími osobami podezřelými v podobných případech. Trestní řízení ukázala, že existuje metodologická propojenost mezi pachateli v různých krajích. Přes sociální sítě a internet si vyměňují poznatky a doporučení, jak zneužít zájmových či volnočasových aktivit dětí.
Zneužitých dětí téměř neubývá
Mravnostních deliktů na osobách mladších 18 let zaznamenala policie jen za prvních 8 měsíců letošního roku 1229 (pro porovnání, za stejné období loňského roku to bylo dokonce 1264 případů, v roce 2019 to bylo 1029). V této statistice jsou zahrnuty trestné činy na osobách mladších osmnácti let, jde zejména o znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití v závislosti, komerční forma pohlavního zneužití, šíření pornografie, kuplířství, obchodování s lidmi, dětská pornografie a zneužití dítěte k ní, účast na pornografickém představení, navazování nedovolených kontaktů s dítětem či svádění k pohlavnímu styku.
Pro práci s dětmi není potřeba ani čistý trestní rejstřík
Je zřejmé, že v současné době je ochrana dětí před sexuálními násilníky nedostatečná. Spolek, kde se pracuje s dětmi, si mohou zakládat lidé, aniž by dokládali bezúhonnost. Čistý trestní rejstřík nemusejí mít ani instruktoři, trenéři, vedoucí na táborech nebo na kroužcích. Dalším problémem je, že soud sice může zakázat trestaným deviantům pracovat s dětmi, ale jen v případě, že už s nimi pracují, preventivně to udělat nemůže. Navíc, pokud už soud zákaz práce s dětmi uloží, pak maximálně na deset let, což je nedostatečné. Ministerstvo spravedlnosti proto navrhuje vytvořit registr nebezpečných sexuálních delikventů. Byli by v něm pachatelé odsouzení za zneužívání dětí. Kdo by byl na seznamu, nesměl by učit, vychovávat a trénovat děti, ani se o ně starat na kroužcích nebo na táborech. Zatím je však nad novou úpravou více otazníků než odpovědí.
Meganin zákon (Megan’s Law)
- Federální zákon v USA, který platí od roku 1994.
- Byl vytvořen v reakci na vraždu Megan Kanka.
- Umožňuje zřídit veřejné registry, ke kterým je umožněn přístup každému, aby si mohl ověřit, zda v jeho okolí nežije delikvent v sexuálním násilí na dětech.
- Sexuální delikventi jsou povinni nahlásit se při přestěhování místním orgánům.
Dětský certifikát jako řešení?
Po zavedení registru by se žadatelé o práci s dětmi prokazovali takzvaným dětským certifikátem. Názorem ministerstva spravedlnosti je, aby o každém zápisu do registru rozhodoval soud – ukládal by ho pachateli jako ochranné opatření. Část poslanců ale žádá, aby zápis byl po pravomocném odsouzení za vybrané trestné činy automatický a také aby registr zahrnoval i pachatele z minulosti. Zpětnou účinnost nelze však docílit prostředky trestního práva. Registr by nebyl veřejný a certifikát by si mohli vyžádat jen ti, kterých by se týkal. Rodiče nebo pořadatel tábora by sice mohli požádat například instruktora, aby jim svůj certifikát ukázal. On by však neměl povinnost jim vyhovět. I to by však mělo být indikátorem toho, zda je dotyčný vhodným kandidátem na práci s dětmi. Například prezident Soudcovské unie Libor Vávra má za to, že pachatelé zapsaní v registru by proto o práci s dětmi ani neusilovali.
Příchylnost k dětem je celoživotní
Registr by neměl být veřejný a certifikát by si mohli vyžádat jen ti, kterých by se týkal. Nemohl by si tudíž někdo prolustrovat třeba souseda. I tak je ale obava před zneužitím dat v něm. Otazníky jsou také nad tím, jak dlouho by byl sexuální delikvent v registru evidován. Přednosta Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martin Anders pro Radiožurnál řekl, že by délka zákazu měla odrážet to, jestli pachatel zneužije dítě jednou, nebo opakovaně. „Když to ten člověk udělá jednou, dostane vykřičník, léčí se a už se to neopakuje, tak je to něco jiného, než když to někdo udělá patnáctkrát,“ řekl, a dále připustil, že „příchylnost k dětem je celoživotní záležitost“. O délce zákazu práce s dětmi se dle vyjádření Ministerstva spravedlnosti ještě bude jednat. „Zvažuje se, že by zákaz byl dlouhodobý a že by soudy rozhodovaly, jestli je nutné, aby pachatel byl dál v registru, nebo by bylo možné ho z něj už vyškrtnout,“ jak vyplývá z vyjádření ministerstva.
Sářin zákon (Sarah’s Law)
- Zákon ve Spojeném království umožňující kontrolovaný přístup do registru sexuálních delikventů.
- Byl pojmenován po Sáře Paynové, která se stala obětí sexuálního delikventa.
- Rodiče mají možnost se informovat na policii na osobu, která má kontakt s jejich dětmi, zda nemá záznam o sexuálních trestných činech.
Někteří odborníci jsou skeptičtí
O registru sexuálních delikventů jsme ve Čtidoma.cz hovořili se sexuologem Petrem Weissem. Ten k němu má výhrady. „Registr sexuálních deviantů je již ve světě znám. Například ve Spojených státech byl přijat Meganin zákon, v Británii zase Sářin zákon. Máme s takovým registrem proto už zkušenosti. Ty říkají, že zavedení podobných registrů nevede ke snížení deliktů vůči dětem. Veřejný a dostupný registr vede spíše k sociálnímu vyřazení osob, které jsou v něm uvedeny. To pro ně má důsledky v hledání zaměstnání, bydlení, nejsou výjimkami ani sebevražedná jednání. I když nebude registr veřejně dostupný, prokazování se certifikátem mi přijde nedůstojné. Problém je spíše v tom, že sexuální delikventi se mohou v našem systému „ztratit“. Neexistuje důsledná evidence, ta by měla pro potřeby policie a soudů určitě vzniknout. Ten kdo jednou sáhl na dítě, by měl mít navždy zákaz s dětmi pracovat.“
Zahraniční zkušenosti skepsi potvrzují
Skeptičtí k podobným registrům jsou i v zemích, kde podobný systém mají. Dvě studie v periodiku Journal of Law and Economics zpochybňují, že by zákony o registrech sexuálních delikventů a oznamovacích zákonech skutečně fungovaly tak, jak bylo zamýšleno. Například americká Asociace pro léčbu a prevenci sexuálního zneužívání (ATSA) se sídlem v Oregonu kritizuje nedostatek důkazů o účinnosti zákonů. Zároveň napadá automatické zařazení pachatelů do registru bez určení rizika opakování trestné činnosti (tedy bez použití vědecky ověřených nástrojů pro hodnocení rizik). Problém je i v tom, že uveřejnění v registrech vede k sociálnímu vyčlenění těchto pachatelů, které může být jedním z faktorů napomáhajících recidivě. Varování rovněž zaznívá z důvodu, že registry nedokážou zohlednit určité skupiny pachatelů, jako jsou mladiství a mladí dospělí, kteří se podílejí na konsensuálních aktech. Může se stát, že mladík, který měl dobrovolný sex s věkově blízkou dívkou, se dostane na stejný seznam jako skuteční pedofilové. Se všemi důsledky.
Zdroj: autorský článek, MS ČR, PČR, irozhlas.cz, advokatnidenik.cz, atsa.com, sciencedirect.com
KAM DÁL: Tragické Dubňany. Muž si vybral sedmiletou dívku.
