Exekuce jsou byznys, zničí naše životy a ve finále to zaplatí stát

Téma exekucí a obchodu s lidskou hloupostí i neštěstím zdaleka není vyřešené a zapomenuté. Desetina Čechů je zadlužená.

Věřitelé versus dlužníci a finanční trh jako místo, kde vedou své nerovné souboje. To vše s posvěcením státu. Velký ohlas získal dokument Český žurnál: Exekuce od Andrey Culkové, který odkrývá praktiky exekutorů i soudů. Film dokazuje, že toto téma je bohužel nadčasové a že je potřeba o problematice otevřeně hovořit. 

Jaká je možná prevence?

• Finanční gramotnost - ve formě povinného předmětu by se měla finanční gramotnost vyučovat na všech základních školách. 
• Popularizace finanční gramotnosti - možná kdyby místo nekonečných seriálů běžel seriál, který zábavnou formou informuje o rizicích v oblasti finanční, bylo by to určitě přínosné. 
  (Dejme tomu, že ulice by byla Hypoteční, v jednom domě by žili exekutoři, ve druhém soudci , vedle podomní prodejci vysavačů, naproti by bydleli dlužníci, chudí i bohatí. Občas by se někdo přestěhoval nebo skončil na ulici s rozvrácenou rodinou.)
• Úprava zákona - bez tohoto bodu se pravděpodobně situace nepohne nikam.
• Solidarita - pokud jste se právě přestěhovali do bytu či domu a přijde vám upozornění, které není adresované vám, neváhejte a pošlete je původnímu obyvateli. Možná mu tím doslova zachraňujete život.

Vina vs. nevina

Z diskuzí na sociálních sítích je zjevné, že otázka viny či neviny hraje důležitou roli při morálním hodnocení situace. Jakou pro vás hraje roli, jestli se dlužník dostal do situace více či méně svou vinou? Dost individuální je i posuzování toho, co "svou vinou" znamená. Například autorka dokumentu dostala složenku za vodu, která byla špatná. Obvykle platila ročně jen 800, složenka jí však přišla na 16 tisíc korun, proti tomuto nesmyslu se odvolala. Jenže pak se odstěhovala a situaci dál neřešila. Měla za samozřejmé, že šlo o nedorozumění, že si ji v případě potřeby pozve příslušný orgán a že se to celé nějak vyřeší. Opak byl však pravdou, upozornění jí přišlo do schránky, kterou už vybrat nemohla. Toto provinění měla dokumentaristka zaplatit 80 tisíci korunami. Zablokovali jí účty, exekutoři polepili všechno v jejím domě. Z osmi set korun za vodu se tak rázem stala částka stokrát vyšší.

Exekuce jako byznys

 "Lidé, kteří spadnou do exekuce, se z ní v České republice už nikdy nedostanou. Vypadnou ze systému natrvalo. Týká se to obrovského počtu lidí. V Německu to bylo podobně na začátku tisíciletí. Také měli spoustu lidí bez motivace a schopnosti se vrátit do normálního života, tedy platit daně, zdravotní, sociální, vydělávat, mít budoucnost. U nás roste počet lidí, kteří jen zestárnou a stejně mít nic nebudou," vysvětluje režisérka Andrea Culková.

Jenže exekuce na rozdíl od Německa nejsou státní. Exekutoři jsou podnikatelé, logicky tedy jednají tak, aby jejich podnik co nejlépe prosperoval. Zneužívání lidí s jejich slabostmi je pro ně normální. Trochu to vypadá, že stát vlastně podporuje exekutory v jejich podnikání, místo aby se zajímal o svůj vlastní zájem. Lidé, kteří fungují jako součást společnosti, pracují a odvádí daně, není nutné uměle kriminalizovat. Nakonec totiž zničení dlužníci skončí bez práce na sociálních dávkách, které platí stát. V horším případě ve vězení, což je pro stát ještě dražší varianta. A zmiňme i fakt, že lidé ve stresu, kterým exekuční řízení bezpochyby je, jsou nemocní a jsou tak zátěží i pro zdravotní systém.