Na bohnický „hřbitov bláznů“ jsem se chtěla vydat už opravdu dlouho. Při letošním prvním dnu festivalu Mezi ploty se zadařilo. V sobotu začal krutý přívalový déšť, když nejhorší slejvák povolil, šli jsme s přáteli zpátky ke scénám, ale kapely nás příliš nenadchly. A tak jsme se vydali na hřbitov, který je kousek od areálu.

Stanuli jsme před branou a nevěděli, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Jasné bylo jedno, i kdybychom měli přelézt zeď, tak tam musíme. Ještě stále pršelo, před hřbitovní zdí se všechno zdálo docela snesitelné. Vzali jsme za kliku postranní branky a vstoupili. Přes celou šíři hřbitova vede jediná cesta k brance na druhé straně.

Je zde spousta stromů a náhrobky moc hledat nemusíte. Je jich tady jenom pár. A i ty, které tady ještě stojí, jsou často povalené nebo porostlé všudypřítomným břečťanem. Břečťan pokrývá celou zemi i kmeny stromů. Vstupujete do jiného světa.

V sobotu ponurost atmosféry dokreslovalo počasí. Hřbitov bláznů je dneska spíše potemnělým lesem, jehož démoničnost dokreslují zbytky hrobů, břečťan a polorozpadlá kaple, v jejímž prostoru se ještě v osmdesátých letech měly odehrávat satanistické obřady. Někteří lidé tvrdí, že se tady satanisté schází do dneška, ale to nelze s jistotou potvrdit. Jistý je ovšem fakt, že se v prostoru hřbitova odehrávají různá měření paranormálních aktivit.

Považuje se dokonce za nejděsivější místo Prahy. Byl zřízen přímo pro léčebnu v roce 1909. Pochovávali se zde primárně chovanci ústavu, ovšem oni sami byli i těmi, kteří pohřbívali zemřelé. Panuje domněnka, že na hřbitově může ležet i vrah Otýlie Vranské, nebo Gavrilo Princip, který spáchal atentát na Ferdinanda d´Este.

Prý se zde kumuluje velmi mnoho negativní energie právě díky tomu, jací lidé zde byli pohřbíváni, ale i díky tomu, že před svou smrti pohřbívali jiné. Hřbitov se dobrých padesát let nepoužívá a jediný náhrobek, který je vcelku, nese jméno Maria Tuma. Můj pocit z těchto míst je velmi negativní, věřím ale, že bude ovlivněn i tím, za jakého počasí jsme se sem vydali.