Foto: Hřbitov bláznů, tady ožijí vaše noční můry
Znáte bohnický „hřbitov bláznů“? Pohřbívali se sem lidé, kteří nemohli být uloženi na křesťanský hřbitov, lidé, kteří byli nejtěžšími pacienty ústavu, nebo ti, kteří spáchali sebevraždu.
Na bohnický „hřbitov bláznů“ jsem se chtěla vydat už opravdu dlouho. Při letošním prvním dnu festivalu Mezi ploty se zadařilo. V sobotu začal krutý přívalový déšť, když nejhorší slejvák povolil, šli jsme s přáteli zpátky ke scénám, ale kapely nás příliš nenadchly. A tak jsme se vydali na hřbitov, který je kousek od areálu.
Stanuli jsme před branou a nevěděli, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Jasné bylo jedno, i kdybychom měli přelézt zeď, tak tam musíme. Ještě stále pršelo, před hřbitovní zdí se všechno zdálo docela snesitelné. Vzali jsme za kliku postranní branky a vstoupili. Přes celou šíři hřbitova vede jediná cesta k brance na druhé straně.
Je zde spousta stromů a náhrobky moc hledat nemusíte. Je jich tady jenom pár. A i ty, které tady ještě stojí, jsou často povalené nebo porostlé všudypřítomným břečťanem. Břečťan pokrývá celou zemi i kmeny stromů. Vstupujete do jiného světa.
V sobotu ponurost atmosféry dokreslovalo počasí. Hřbitov bláznů je dneska spíše potemnělým lesem, jehož démoničnost dokreslují zbytky hrobů, břečťan a polorozpadlá kaple, v jejímž prostoru se ještě v osmdesátých letech měly odehrávat satanistické obřady. Někteří lidé tvrdí, že se tady satanisté schází do dneška, ale to nelze s jistotou potvrdit. Jistý je ovšem fakt, že se v prostoru hřbitova odehrávají různá měření paranormálních aktivit.
Považuje se dokonce za nejděsivější místo Prahy. Byl zřízen přímo pro léčebnu v roce 1909. Pochovávali se zde primárně chovanci ústavu, ovšem oni sami byli i těmi, kteří pohřbívali zemřelé. Panuje domněnka, že na hřbitově může ležet i vrah Otýlie Vranské, nebo Gavrilo Princip, který spáchal atentát na Ferdinanda d´Este.
Prý se zde kumuluje velmi mnoho negativní energie právě díky tomu, jací lidé zde byli pohřbíváni, ale i díky tomu, že před svou smrti pohřbívali jiné. Hřbitov se dobrých padesát let nepoužívá a jediný náhrobek, který je vcelku, nese jméno Maria Tuma. Můj pocit z těchto míst je velmi negativní, věřím ale, že bude ovlivněn i tím, za jakého počasí jsme se sem vydali.
