Fraška jménem česká politika: Převlečený Klaus ml., lídr bez týmu, i ztráta voličské jistoty
Psal se rok 1993, začala se formovat samostatná Česká republika a samozřejmě také nová samostatná vláda. Mnoho lidí vkládalo nové naděje do lepších zítřků i nových osobností na politické scéně. Určitý posun oproti několika desítkám let zpět tu samozřejmě je, alespoň si můžeme svobodně zvolit legitimní vládu, chodit v případě nespokojenosti do ulic veřejně vyjádřit svůj názor, svobodně cestovat či se vyhnout mnohdy velmi často zmiňované frontě na banány. Je to ale skutečně to, po čem jsme toužili?
Z nejedné strany je v poslední době slýcháváno spojení: To za našich let možné nebylo… Těmto lidem dávají bohužel fakta z posledních let mnohdy za pravdu, ať si již vzpomeneme na mnohamiliardový tunel v OKD v čele se Zdeňkem Bakalou, neschopnost poslat za mříže Davida Ratha, kterého policisté chytli za ruku, jak přebírá mnohamiliónový úplatek, či jak své „kšeftíky“ popisuje v policejních odposleších, které zřejmě, byť byly legální, nakonec nebude možné brát ani jako důkaz, či o tom, jak nechali „záhadně“ policisté uprchnout jednoho z největších lumpů v Česku Radovana Krejčíře do zahraničí.
Od Dalíkových pandurů až po vládu Andreje Babiše
Pokračovat bychom mohli i nadále, od nákupu obrněných pandurů a snaze Marka Dalíka získat půlmiliardový úplatek, přes Topolánkovu a Nečasovu vládu, spojenou mimo jiné s kauzami lukrativních postů - trafik pro poslance, která se probírá u soudu dodnes, až po dnešní vládu Andreje Babiše, jenž žije zejména díky vehementní přízni Miloše Zemana a ze které se jen během prvních měsíců poroučelo několik ministrů.
Okamurovo strašení migranty
Zkrátka každá doba má své problémy a o jejich řešení se snaží kdejaká osobnost na politické scéně. Jedním z oblíbených témat posledních let, na kterých lze postavit politickou kariéru, je i migrace. To je přesně případ Tomia Okamury, který dokázal zejména tímto tématem velmi slušně expandovat do Poslanecké sněmovny a oslovit více než půl milionů voličů v posledních volbách.
Ostatně, nemůžeme se tomu ani divit, opět se ukázalo, že někteří občané neustále hledají stranickou alternativu k tradičním stranám typu ČSSD nebo ODS, kterých mají „už dost“ a které se v poslední dekádě poměrně pravidelně střídaly „u koryt“. K vhození volebního lístku do urny tak některým občanům zkrátka stačí populistické postrašení migranty či zmanipulovanými médii.
Dost tradičním politickým stranám
Jak jsem již zmínil, očividně mnoha lidem došla po x letech s tradičními stranami trpělivost, a tak sáhli po volbě někoho jiného. A tomu jinému – vezměme například právě Tomia Okamuru – stačilo opakovat své desatero bodů, ať již o nulové migraci, vystoupení z EU či přímé odvolatelnosti politiků. Někteří lidé tak ani nechtěli slyšel detaily či plány o tom, jak dosáhnout toho či onoho…
Jak je důležité míti lídra
Opět se rovněž ukázalo i to, jak důležité je, aby strana měla pořádného lídra. Ostatně většina voličů šla volit Okamuru či Babiše a nikoliv třeba SPD. A tak nebylo třeba ani „zabrušovat“ hlouběji do programu jednotlivých stran či mezi další možné stranické kandidáty. A možná to bylo na jednu stranu i dobře, jelikož se mohl národ náležitě pobavit třeba u debat, řekněme spíše humorných televizních scének, lídra jihočeské kandidátky a nynějšího poslance Miloslava Roznera.
Převlečený Václav Klaus ml.
O pozornost se v dnešní době vehementně hlásí i syn někdejšího prezidenta ČR Václav Klaus ml., a to v barvách ODS. Jeho postoje a jeho formulace však mnohdy nemají s tradiční ODSkou i současným lídrem Petrem Fialou příliš společného. Po nedávné smrti tří českých vojáků v Afghánistánu například zpochybnil naši účast v misi NATO či v překladu řekl de facto to, že bychom se především měli starat jako Česko sami o sebe.
I z jeho slov lze vyčíst tedy populismus, jenž je typický spíše pro „okamurovce“ než pro ODS. Je tedy minimálně na pováženou, čí barvy vlastně Václav Klaus ml. hájí a zastupuje. Olej pod oheň v ODS navíc Václav Klaus ml. přilil i nedávnými slovy o podpoře konkurenčního kandidáta v blížících se senátních volbách na Praze 2 Jaroslava Jakla (SPD) namísto kandidáta ODS Kratiny.
Ztráta voličské jistoty
Všechny ty "události" jsou pro současné vedení ODS jistě nepříjemné. Pro občany a voliče zde ale vzniká i něco nového, co zkrátka „v minulosti být asi ani nemohlo“, a to, že člen jedné strany vlastně již nemusí jistojistě hájit zájmy strany, kterou zastupuje, ale de facto kdykoliv může podpořit či vhodit svůj hlas nebo zvednout ruku pro konkurenci. Nynější politická scéna se tak stává snad ještě méně přehlednější a prakticky se v ní může den co den stát snad již téměř cokoliv.
