GLOSA: Trump zařídí mír na Ukrajině už zítra, Rakousko odmítá záruky. Putin těží z nejednoty Západu
Někdejší americký prezident Donald Trump zase dal po nějaké době o sobě vědět. Tentokrát se připomněl, že je to on, kdo může zařídit, aby na Ukrajině zavlály mírové vlajky. A co je k tomu potřeba? Maličkost, Rusko si nechá dobytá území. V rámci EU pak nově vzniká skupina zemí – v čele s Rakouskem – které se prohlašují za neutrální a nechtějí dát bezpečnostní záruky Ukrajině. Nejednota Evropy však bezpochyby nahrává kremelskému samovládci Vladimirovi Putinovi, jehož cílem je právě rozkývat jednotu Západu.
Trumpova iniciativa není něčím novým, nyní však svůj plán upřesnil a nabídl veřejnosti. Skutečnost, že se vyslovuje pro to, aby si Rusko nechalo dobyté oblasti, však naráží na ukrajinský kategorický nesouhlas. Ukrajina podmiňuje zahájení mírových jednání tím, že se ruští vojáci stáhnou ze všech okupovaných oblastí.
Trumpův proruský mír pro Ukrajinu již zítra
Co vlastně vede Trumpa k tomu, že se otevřeně přiklání ke kremelské pozici? Trump chce na sebe především upozornit za každou cenu, protože chce znovu kandidovat na amerického prezidenta ve volbě, která se uskuteční na podzim příštího roku. Pokud by byl znovu prezidentem, Trump by prý dokázal zařídit mír za 24 hodin. Trump také nezapomněl několikrát Putina pochválit, a to i za vojenský vpád na Ukrajinu!
Nicméně Trump nezůstává sám falešným mírotvůrcem. Následuje jej skupina zemí v EU, která chce naopak vyznávat zhoubnou politiku neutrality a odmítá poskytnout záruky statečně bojující Ukrajině proti ruským agresorům. Do této skupiny mají patřit v rámci Evropy také Irsko, Malta či Kypr. Toto stanovisko, tedy nebýt vtahován do povinnosti poskytnout bezpečnostní garance Ukrajině jako ostatní státy, si osobuje například rakouský kancléř Karl Nehammer.
Tato iniciativa je ve skutečnosti věrolomná a hraje do not nepříteli, tedy Rusku. Ukrajina bezpečnostní záruky bezpodmínečně potřebuje, jinak se může stát, že se podobné ruské invaze budou odehrávat i v budoucnu. Putin si tak může mnout ruce především proto, že neexistuje úplná evropská jednota, která je nyní – více než kdy jindy – potřeba ve vztahu k Ukrajině. Snaha Kremlu rozklížit a naleptat jednotu je prvořadá, snaha některých zemí o neutralitu ve vztahu k vleklému konfliktu na Ukrajině nepřímo hraje do kremelských karet, o tom nemůže být pochyb.
Přitom země, které odmítají dát bezpečnostní záruky Ukrajině, dělají, jako by se jich konflikt, který zuří již téměř rok a půl, vůbec netýkal. To je však zásadní omyl, Ukrajina totiž nebojuje jen za sebe, svou svrchovanost a nezávislost, ale také celé Evropy. Pokud stateční obránci padnou, Rusko bude expandovat dál. Žádná velmoc se nezastaví v určitém bodě, ale snaží se územně rozšiřovat, získávat nové zdroje. Tak tomu bylo vždycky, protože jsou to zkrátka zákony přírody. Pak by ovšem Evropě hrozilo bezprostřední bezpečnostní riziko, protože Rusko by rozmístilo na poražené Ukrajině, a tedy i na hranicích NATO, svá vojska. A pak by stanovisko rakouského kancléře Nehammera o neochotě podílet se na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu mohlo přijít velmi draho.
Z nejednoty Západu má prospěch Putin
Trump a iniciativa zemí, které chtějí vyznávat neutralitu, v čele s Rakouskem, se zaklíná politikou, která není namířená proti Ukrajině, ani se nestaví za ruské zájmy. Ve skutečnosti z ní má prospěch Putin, který čeká, až se tato politika ústupků rozšíří i na další země a hlavně USA. Je svrchovaně důležité, aby Evropa táhla v rozhodný okamžik za jeden provaz, i když mají jednotlivé státy samozřejmě své vlastní zájmy. Jinak Ukrajina může padnout – a s ní i iluze, že u nás válka nikdy nemůže být.
KAM DÁL: Prigožin ukázal cestu, Putin se musí ohlížet přes rameno. Lukašenko zůstává jeho pohůnkem.
