Houby v prosinci? Proč ne, když víte, kde hledat a po kterých sáhnout
Vyrazit na houby v prosinci? Někteří z vás si možná ťukají na čelo, přesto se dá i dnes vyrazit do lesa a najít velmi chutné druhy. A opravdu tím nemyslíme, že odjedeme někam do teplých exotických krajů. Samozřejmě zůstáváme v našich luzích a hájích.
Vánoční houba, přesně tedy penízovka sametonohá, je zřejmě nejoblíbenější pochoutkou, kterou v zimě najdete v lesích. Navíc to není žádná vzácnost, roste poměrně hojně na celém území České republiky. Takže pokud se chystáte do lesa na procházku, nezapomeňte si košík. Počasí houbám, které možná někteří znají pod japonským názvem enoki, opravdu přeje.
Není to samozřejmě tak, že bychom se v tuhých mrazech a v závějích sněhu sebrali a mysleli si, že něco najdeme. Tak to není, vždycky to chce nějaké období, kdy se teploty udržují alespoň lehce nad bodem mrazu. Penízovka sametonohá, kterou většinou najdete na dřevě listnatých stromů, jako jsou buky či lípy, vám pak námahu vrátí výbornou chutí. Nejlepší je na smažení nebo restování, stačí upravovat pět minut.
Nasbírat v lese, to je super pocit
Hlívu ústřičnou není třeba dvakrát představovat. Většina z nás si ji ale zřejmě spíše kupuje v supermarketech, než aby si ji nasbírala v lese (dá se také pěstovat). Roste na popadaných kmenech či větvích listnatých stromů (hlavně buků a ořešáků). Není výjimkou, že na jednom místě posbíráte i několik kilogramů této houby.
Hlíva obsahuje řadu látek, které nám pomáhají v prevenci s mnoha chorobami nebo zlepšují zdravotní stav, pokud naše tělo už na něco trpí. Krom jiného jsou to betaglukany, které nám pomáhají nastartovat imunitu. Možná vás napadlo, zda si lze splést hlívu s nějakou jinou houbou? Ano, dá a stává se to docela často. Hlíva ustřičná má stejné nároky na prostředí a klima jako pařezník pozdní.
Můžu si je splést?
Pařezník je totiž také jedním z druhů hub, které najdete v zimě. Obě houby rostou na kmenech a pařezech listnatých stromů a na první pohled vypadají téměř stejně. Při podrobnějším zkoumání ale zjistíme, že se liší. Záměnu způsobuje podobné zbarvení pokožky klobouku. Je ale třeba si pamatovat, že pokožka klobouku hlívy ústřičné je hladká a lesklá.
U pařezníku je suchá, jemně vláknitě šupinkatá a plstnatá. Hlíva má lupeny v mládí bílé, později bělavě našedlé, ve stáří až nafialovělé a nápadně daleko sbíhavé ke třeni. Kdežto lupeny u pařezníku pozdního jsou husté, zpočátku světle nažloutlé, později naoranžovělé a u starších plodnic až krémově žluté nebo okrové. Lupeny jsou u pařezníku krátce sbíhavé a od třeně nápadně ohraničené. Pokud se přesto spletete, není třeba si hned objednávat rakev. Není sice tak chutný jako hlíva, ale houbaři ho běžně sbírají a dělají z něj například guláš.
Je libo jedno ucho?
Jmenuje se ucho Jidášovo a je nezbytnou součástí většiny asijských jídel a zároveň i léčivkou. A co by vás mohlo zajímat nejvíce, i tuto houbu můžete nasbírat i nyní v zimě třeba nedaleko domova. V našich podmínkách roste především na starých, někdy i mrtvých a jinak narušených kmenech a větvích bezu černého. Houbu ale můžeme najít i na jiných dřevinách, například na vrbě.
K růstu potřebuje dostatek vláhy a spíše chladnější počasí. Takže i když prakticky roste po celý rok, nejlepším obdobím pro její sběr a hledání je vlhký a sychravý podzim, ale i zima, kdy nemrzne a je vlhko. Vhodná je do polévek, do rizota, ale i do salátů. Protože houba nemá výraznou chuť, je na vaší fantazii, jak a v jakém množství ji použijete, a navíc je léčivkou. Příbuznou houbou je boltcovitka mozkovitá. Ta je sice jedlá, ale ne příliš chutná a tvoří mohutnější plodnice.
