Hvězda na českém rockovém nebi, to jsou Sleazy RoXxX!

Jak jste vznikli?

Jan Vandervell: Vznikli jsme na přelomu let 2009/2010. Tenkrát jsem vymyslel název a koncept, dali se dohromady lidi a založila se kapela. První demáč vzniknul v roce 2010 a nedal se moc poslouchat (dlužno dodat, že to nebyla zas tak úplně naše zásluha), pak jsme hráli první koncerty, který se ze začátku taky nedaly moc poslouchat (to už byla naše zásluha). Ale nakonec si to sedlo, to jsme působili hlavně v Liberci v klubu Vlak, kde jsme měli něco jako domácí scénu. V roce 2012 vzniklo i další mnohem povedenější EP Spread to Pink a o rok později dlouhohrající deska Dangerous Obsession. Během let 2014 a 2015 se změnila celá sestava kolem mě, teda až na mě. (smích) Takže změna bubeníka, kytaristy a zpěváka, no a od srpna 2015 působíme v dnešní sestavě, kdy přišel tady Paulie.

Měla jsem dojem, že jste změnili jenom zpěváka...

Vinnie Cage: Já jsem si třeba měnil i ponožky. (smích) Těch změn bylo opravdu hodně.

Jan Vandervell: Ale teď už snad nebudou.

Jak to, že došlo k tak rapidní obměně?

Vinnie Cage: Původní bubeník George onemocněl do takové míry, že když se později trochu spravil, a už to vypadalo, že se zase vrátí na koncerty, tak znovu onemocněl.

Jan Vandervell:

Nejdřív na kyčle a pak na páteř. Dostal se z toho teprve nedávno.

Vinnie Cage: Takže to bylo prostě dlouhé a vleklé. Ve Sleazy přede mnou bubnoval ještě Matěj (dnes bubeník Curlies). Ten ale odjel do zahraničí a já díky tomu odjel s kapelou nějaký koncerty, co měli nasmlouvaný. Protože jsem tou dobou studoval a stále studuju v Praze a ještě jsem se s klukama znal z našich předešlých kapel.

Byl to pro mě hardcore, protože vlastní příprava na koncerty proběhla tak, že mi Jan dva dny před akcí poslal deset písniček, já je poslechl jednou, pak jsme si dali hodinovou zkoušku, kde jsme ty písničky vůbec nedohráli do konce a jeli jsme na koncerty. Tak to začalo a já jsem potom zůstal natrvalo. To bylo v létě 2014. V té době jsem fungoval ještě v kapele Gygy, ze který přišel kytarista James Dinner, který nahradil původního kytaristu Steva, kterej byl hodně pracovně vytíženej. Stará sestava šla definitivně do kopru, když skončil původní zpěvák Lee a přišel Paulie.

Paulie Weston: Dobrý den. (smích)

Největší úspěch kapely?

Jan Vandervell: Turné v Německu a to, že nám právě v Německu vydali desku a podle všeho vydaj i tu druhou. Dostali jsme nabídku od City of Lights records s distribucí do celýho světa na naše první album, na album dělaný za pár šlupek na koleni slušná práce a ty recenze z exotických zemí byly občas fakt vtipný - to byl takovej odrazovej můstek, díky kterýmu vyšlo turné. Vydání desky a koncerty v Německu jsou takový spojený nádoby… byla to super nabídka.

Jedna z největší pecek - Catch the world! 

 

Co chystáte?

Vinnie Cage: 30. září, to bude letos taková naše největší akce, křest nové desky, kterou jsme právě dodělali.

A kde to bude?

Jan Vandervell: V Rock Café. (smích)

Vinnie Cage: Z pražskejch klubů je to naše srdcovka. Také je tam skvělý zvukař Matěj, zvučil Sleazy RoXxX snad ve všech podobách a vždycky to nazvučil na úrovni.

Takže to je nejoblíbenější klub?

Jan Vandervell: V Praze jo. V jinejch velkejch klubech v Praze ani neznáme lidi, nemáme tam páky ani jméno.

Jan vznikl název kapely?

Jan Vandervell: To jsem vymyslel vožralej v Bum Baru na Palmovce s vědomím, že kapela (tehdy spíš takovej srandaprojekt) to stejně nikdy nikam nedotáhne. Jako… Ten název je takovej trapnej, rád říkám, že to je něco, jako kdyby se metalová kapela jmenovala Heavy MetaLLL, takže se to asi ne všem líbí, ale co…

Máte vtipné zážitky?

Vinnie Cage: Nedávno třeba historka k Paulieho popularitě: Když jsem uzavíral naši hromadnou pojistku na turné po Německu, potřeboval jsem do smlouvy data narození nás všech.

Jan Vandervell: A Paulie zrovna nebral telefon

Vinnie Cage: Takže všichni to poslali až na Paulieho, sem byl už na nervy. A do toho Janova spásná myšlenka: Zadej si ho na Googlu. Zadal jsem na Googlu, na Wikipedii jsem si našel jeho datum narození a uzavřel mu pojistku do Německa (smích).

A k té Wikipedii ještě další super historka… Ono jak tam má Paulie takové různé úseky hudební kariéry, tak teď přibyla už i kariéra jako Sleazy RoXxX a tady Jan skákal dva metry do luftu, protože zjistil, že jeho pseudonym je na Wikipedii. Zatím teda černej. Další level je, že bude červenej, takže když se rozklikne, tak to nic nenajde, a až bude modrej… (smích)

Jan Vandervell: Budu nesmrtelnej.

Co teď chystáte kromě nového CD?

Jan Vandervell: Hned po vydání plánujeme natočit klip - exteriéry v Hamburku a interiéry v Praze. Pak chystáme menší turné se Sweet Leopard po Německu. Plánuje se na začátek příštího roku, chceme naše nejlepší kámoše dotáhnout do Německa, když tam máme tu možnost a je tam po nich poptávka. A hlavně tušíme, že s nima se v dodávce nezabijem.

Vinnie Cage: My totiž nabízíme takový ultra brutálně speciální super balíček, kterému promotéři vždycky podlehnou, a to vlastně dvě zahraniční kapely za cenu jedné, protože s Leopardama nás je přesně takový počet, abysme se vešli do dodávky i s řidičem a za sebou vozík s aparátem.

Jan Vandervell: Jedny krámy a dvoje lidi.

Co děláte kromě hudby?

Vinnie Cage:

Já jsem si udělal Arcibiskupský gymnázium v Kroměříži a pak jsem šel do Prahy na konzervatoř. Takže dělám příští rok maturitu podruhé. A je to super. No a pracuju v Burger Kingu - jsem takovej ten typickej mladej, co dělá hudební školu, živí.. teda baví se jenom muzikou, obrací ty Burgry a doufá, že jednou bude slavnej.

Jan Vandervell: A to skromně nepřiznal, že udělal nejlepší ročníkovku historie hudby.

Jan Vandervell: Já dělám pro jeden nejmenovaný řetězec, kde vedu oddělení mystery shoppingu. Jezdim slušnou károu v košili a sem hrózně důležitej.

Paulie Weston: Já učím lidi, jak bít ostatní lidi. (smích) Ne, abych to rozved, jsem instruktor Krav Maga. No a do toho taky studuju vlastně. Dálkově, teď na starý kolena. A to Trivis, obor bezpečnostní složky.

Jan Vandervell: Bude dělat ochranku kdyžtak. (smích) Jo, italská kapela na turné od něj chtěla vidět nějakou praxi, jejich basák to odnes ránou do koulí. (smích)

Vinnie Cage: Ale pak v každé písni zpíval soprán. Paulie měl dva důvody, že jsme si ho vybrali do kapely. První byl, že je skvělej zpěvák samozřejmě, a vždycky jsme věděli, že tuto muziku má rád. A druhá věc byla ta, že je vlastně nějakej ten leteckej cosi.

Paulie Weston: Leteckej klempíř. A to se do kapely vždycky hodí.

Jan Vandervel: A náš kytarista James Dinner je vedoucí obchodních zástupců ve firmě s elektronikou.

Chcete zůstat jako klubová kapela nebo co byste jako rádi?

Jan Vandervell: Když jsi klubová kapela. (smích) Ony nějaký ty Majálesy a tak, to je sice hezký, ale my si úplně nedovedeme představit, jak by to dopadlo, když bysme to jako narvali do těch batůžkářů.

Vinnie Cage: Byli jsme letos na Majálesu v Praze a schválně jsme se vytunili do našich koncertních úborů a nebo do toho, co nosíme na akcích, prostě vystajlovaní. Chodili jsme tam, muzika nás absolutně nezajímala a bavili jsme se občas docela těma pohledama na nás. Někteří říkali super klobouky a podobně, ale většina se dívala tak různě. A od toho se odvíjí ta představa toho, jak bychom působili, kdybychom hráli na Majálese. Jako tam prostě děcka volí krále a podobně, vejšky se tam soupeří mezi sebou a my tam budem řvát: Porn To Be Wild ty vole na fanoušky jelena (smích). Ale dostali sme lano na letošní Basinfirefest, kde sme si to neuvěřitelně užili, hráli sme v super čas na super pódiu a lidi vypadali, že je to bavilo!

Co fanynky?

Vinnie Cage: Jsou, byly, budou.

Jan Vandervell: My nebudem.

Vinnie Cage: My nebudem, fanynky budou.

Jan Vandervell: Ale žádný plošný nájezdy fanynek se nekonaj, jen na Paulieho.

Paulie Weston: Kluci mi říkali, abych pořád zůstal sám. Říkám „Já už si musím někoho najít“ „Ne ne, ty musíš bejt sám“. (Pozn. Už není sám)

Vinnie Cage: Jan má takovej stálej cíl mít v kapele člověka a nejlíp zpěváka, kterej bude mít pozornost ženskejch. A nebude zadanej. A prostě se na něj budou lepit. On vlastně nikdy netvrdil, že to chce bejt on nebo tak prostě... (smích)

Jan Vandervell: Prostě jsem basák.

Jak se k vám Petr dostal?

Paulie Weston: To byla dlouhá historie, já teďka ani nevím, kdo mi psal jako první. Snad James, napsal mi docela dlouhou zprávu, že v kapele hledaj zpěváka, že hrajou to, co mám rád, jezdí do ciziny, že mají vydavatelství v cizině, všechno to, co kluci říkali na začátku. A já jsem zrovna v tu dobu nějak nezareagoval, ale po nějaký době jsem si na to nějak vzpomněl, ani nevím.

Vinnie Cage: Měls narozeniny a prej ti to zapadlo mezi přáníčkama.

Paulie Weston: V tu dobu jsem občas zabrouzdal po internetu, jestli by se nenašla nějaká kapela, která by chtěla zpěváka, protože už mě nebavilo být „ten z tý soutěže“ a jezdit sám, pod svým jménem, já jsem vždycky chtěl být součástí kapely.

Jan Vandervell: Když Paulie napoprvé nereagoval, tak mu Vinnie napsal znovu hroznou litanii, hotovej epos. On na to zareagoval, že má zájem, že se chce sejít. Tak jsme se sešli, ale nepadli jsme na kolena, neřekli „Prosím tě, pojď s náma zpívat“, prostě jsme si začali kecat. Osobně jsem si o něm říkal: „s dobrým hlasem, ze Superstar, není v žádný kapele, to musí bejt idiot, kretén k nevydržení, s kým se to scházíme?“ Zjistili jsme, že není kretén, ale vzhledem k tomu co asi všechno zažil vlastně docela normální týpek, tak jsme o tom bavili dál.

Vinnie Cage: I když první zkouška dopadla tak, že nedorazil, a my hned: „kretén, čurák namyšlenej, jak si z vás udělal prdel ty vole, nám dělat zpěváka“. Ozval se nám po třech dnech ze špitálu, že ho něco složilo, my ty 3 dny nasraní jak sviňa, ale on se pak omlouval jak sviňa a pak si to sedlo jak sviňa…  jedeme dál…