Jako když praskne suchá větev

Byly to dva obdržené góly, mizerná střelecká produktivita a vztek na vlastní nemohoucnost, které způsobily, že se domácí fotbalisté šourali do kabin tak nezvykle dlouho. Neklid do duše vnášel i ten záhadný hráč číslo devět, jehož herními kvalitami by nepohrdly i týmy v daleko vyšší soutěži než je třetí třída.

 

Navzdory jasným pokynům, kterými představený hned na začátku pauzy své svěřence obdařil, pokračovali domácí i ve druhém poločase v nezměněném herním projevu. Poslední zbytky vůle, které ještě nabádaly k pokusu stav utkání zvrátit, mizí se čtvrtým obdrženým gólem. Připomínají se i domácí diváci. Jenomže namísto dřívějšího povzbuzování se stadionem teď nesou sice hlasité, ale pořádně jízlivé komentáře do vlastních řad, které domovský celek ještě více podrážejí. Zlost násobí i neúnavný hráč číslo devět, který ani trochu nepolevil z nastaveného vysokého tempa.

 

Na rozdíl od diváků, jejichž posměšky se daly odbýt nanejvýš energickým mávnutím ruky, na rozdíl od vlastního špatného výkonu, za který mohli být rozčilení jen sami na sebe, se hráč číslo devět stal vhodným terčem pomsty za nashromážděnou frustraci. Prvnímu útoku se devítka stačila ubránit a nebezpečně skluzujícího protihráče přeskočila. Ujišťování domácího fotbalisty, že chtěl zasáhnout jen a pouze balon, rozhodčímu stačilo. Pravděpodobně jiného mínění byl už realizační tým hostujícího mužstva. Snad ve zlé předtuše se u trenérské lavičky začalo odehrávat hemžení, které nastává v případě, že má dojít k brzkému střídání některého z hráčů. Ještě než k němu však stačilo dojít, roznesl se na hřištěm povědomý, avšak husí kůži nahánějící zvuk, srovnatelný nejlépe s prasknutím suché větve. Nebyla to však některá z nedaleko stojících lip, která přišla k úhoně. Bylo to zlomenina holenní kosti herně nade všemi vyčnívajícího sportovce. Ticho, které se zprvu nad stadionem rozhostilo, záhy vystřídal neutuchající řev inzultovaného fotbalisty. Tvořící se hlouček, ať hostujících či domácích hráčů, početně střídavě rostl a zase klesal. Po chvíli se i diváci dozvěděli proč. Pohled na čnějící kost z fotbalové štulpny nevydržel každý.

 

Zapomněl jsem se zeptat, zda-li se oba hráči ještě někdy setkali a pokud ano, jestli si celý incident vysvětlili. Z dohry celé události vím, že na hřišti se tomu už nestalo. Ten první se po zdlouhavém zotavení odmítl jako hráč na fotbalové trávníky vrátit, ten druhý po ošklivém zákroku raději uzavřel svou fotbalovou kariéru.