Jinočany zachránila železná ruda, dnes si tam užijete klid a pohodu

První vykopávky prováděl v Jinočanech pan Josef Nesměrák na přelomu 19. a 20. století a nálezy předal do Národního muzea v Praze. Jsou tam kamenné nástroje kultury lineární keramiky (volutové), 5 střepů nádob kultury vypichované keramiky z neolitu (mladší doby kamenné), z pozdější doby z 10. až 12. století jsou v muzeu střepy s vlnicí.

Význačný nález byl učiněn v roce 1976 až 1977, kdy v obci probíhaly zemní práce při stavbě plynovodu do Berouna. V místě pod Mirešickým rybníkem u Jinočanského potoka při cestě do Zbuzan, přibližně tam, kde kopal i pan Nesměrák, byla nalezena jáma kultury nálevkovitých pohárů a 8 objektů štítarského typu. Nalezly se bronzové jehlice, přeslen, zlomky hliněných podstavců pod rožeň, zlomky hliněných kotoučů, velké množství keramiky, kostěný předmět, zvířecí kosti, drtidla.

Prapředkům se ve vesnici zřejmě líbil potok, svá sídla si budovali na jeho březích. V celém okolí - ve Zbuzanech, v Ořechu i v Řeporyjích jsou po nich památky. Poslední vykopávky jsou z hradištního období (10. až 12. století). O životě v dalších stoletích se neví prakticky nic. Až do doby, kdy se objevila písemná zpráva o vsi "Ginoczany" a to už je začátek 15. století.

Bylo to poprvé
První písemná zpráva o Jinočanech je v urbáři Břevnovského kláštera z roku 1406. Podle něj měly Jinočany v roce 1406 devět a půl statku po 30 měřicích, 1 dědinu o 55 měřicích, 1 soukromou dědinu o 40 měřicích a dva chalupníky. Jestě dříve se však o Jinočanech mluví ve známé pověsti o Krtni. 

Praví se, že královna Alžběta vykonala pěšky pouť k hrobu sv. Zikmunda za uzdravení svého manžela, slavného českého krále a císaře Karla IV. Stalo se v roce 1371. Při zpáteční cestě odpočívala u kostelíka na Krtni. Poslové jí zde zvěstovali radostnou zprávu, že císaři je lépe. Na poděkování rozšířila královna stávající kapli krteňskou. Aby kostelík měl své zboží, byly mu přiděleny vesnice Chaby, Chrášťany, Jinočany a Třebonice.

V Josefském katastru roku 1785 bylo vykázáno v obci devatenáct domů. Ještě Stabilní katastr z roku 1840 vykázal pouze 26 domů. Vidíme, že obec byla malá. Vedla jí jediná silnice od Třebonic ke Karlštejnu. K okolním vsím vedly jen neudržované polní cesty nebo úvozy. Obchodník byl pouze jeden, v kovárně číslo popisné 11.

Konečně dobré časy
Až ke konci 19. a začátkem 20. století přišly pro Jinočany dobré časy. Způsobila je těžba železné rudy. Jinočany měly důl zvaný Škroby. Ležel na jihozápad od obce a náležel k Nučickému revíru. Ten patřil Pražské železářské společnosti. Kutat se zde začalo v roce 1845 a těžit od roku 1856. Nejprve to bylo lomové dobývání, ale brzy se přešlo na dolování hlubinné. 

Největší rozmach těžby železné rudy spadá do začátku 20. století v době před 1. světovou válkou. V roce 1914 měl důl šachtu hlubokou 176 metrů a dlouhou 700 metrů. Zaměstnáno zde bylo 140 horníků, kteří pracovali na tři směny. Vytěžená ruda se elektrickou dráhou odvážela do Nučic. Obsahovala až 37 % železa. Otevření dolu a jeho prosperita znamenaly pro Jinočany nebývalý rozkvět.

Obec se rozrostla
Příliv obyvatelstva způsobil, že počet domů rychle rostl, a to z 57 domů vykázaných 1890 na 91 v roce 1914. V roce 1890 měla obec 366 osob, roku 1900 už to bylo 546 osob, v roce 1910 tu žilo 758 lidí. V roce 1914 byly v obci tři hostince, tři obchody se smíšeným zbožím, prodejna konzumního spolku Včela, dva řeznické krámy, mlékař, obchod s lahvovým pivem, tři obuvníci, dva pokrývači, jeden truhlář a trafika. Zemědělský ráz obce přesto zůstal. 

Za 1. republiky byla těžba na dole zastavena. Procento železa ve vytěžené rudě bylo nízké. Po roce 1945 byl důl znovu otevřen, ale v roce 1964 musel být zlikvidován, neboť byl velice ztrátový. Z doby 1. republiky je pro obec nejdůležitější provedení elektrifikace, postavení sokolovny, zařízení spodní kanalizace a vybudování silnic. V roce 1939 měla obec 126 popisných čísel.

Zapojení do války
V květnu 1945 vytvořili občané za vedení pana Františka Vinše odbojový oddíl, který se zapojil do organizace "Železo" a vytvořil skupinu Ž-7. Na podzim 1945 přesídlilo 39 rodin do pohraničí. Bylo to 121 občanů. Z novodobých dějin je třeba připomenout dvě důležité události. V roce 1960, při územních změnách ve státě i okresech, došlo ke změnám i v Jinočanech. 

Bylo tam připojeno hospodářství ČSSS Mirešice a 40 rodinných domků Nových Třebonic, které tvořily poslední dvě ulice na východě obce. Dříve obě tyto osady patřily k obci Třebonice. Počet obyvatel se zvýšil o 217 osob. První záznam o dvoru Mirešice je z roku 1279. Opat Břevnovského kláštera Kristián koupil dvůr od bratří Volkmara a Viléma z Paběnic. Mirešice byly majetkem kláštera Benediktinského řádu u sv. Markéty v Břevnově.

Druhou významnou událostí bylo otevření nové budovy mateřské školy v roce 1977. Je postavena na severozápadě obce stranou od všeho hluku. Má pěkné hřiště, kde si děti mohou uprostřed zeleně hrát, cvičit i trávit volný čas. Dnes v obci žije více než 1 500 stálých obyvatel.