Jiří Drahoš: Chybí tu prezident, který by si lidí vážil, ne je urážel

Nelitujete s odstupem času, že jste se rozhodl kandidovat na prezidenta? Myslím tím kvůli časovém tlaku, stresu, nulovému soukromí...
Ne, svého rozhodnutí v žádném případě nelituji. Zvažoval jsem ho velmi dlouho, s nejbližší rodinou probíral všechna pro a proti, takže když už jsem se rozhodl do toho jít, tak s vědomím, že cesta zpět nevede. Nemohu jinak už kvůli všem lidem, kteří do mě vložili svou naději. Za všechny tyto lidi teď jistým způsobem cítím zodpovědnost. Dokud mám jejich podporu, rozhodně to nevzdám. Máte pravdu, že ne vždy je to snadné, časový tlak, stres i určitá ztráta soukromí, ale kandidát na prezidenta se s tím musí umět vyrovnat.

Co vás k tomu rozhodnutí vůbec vedlo?
Víte, nápad, že bych mohl kandidovat, se nezrodil v mé hlavě. Ještě jako předsedu Akademie věd mě v posledních dvou letech při různých příležitostech oslovovali lidé s tím, že bych se jim zamlouval jako prezident. Z počátku jsme to s manželkou považovali spíše za dobrý vtip, ale postupem času, jak těch názorů přibývalo, jsme o tom začali opravdu přemýšlet. Domníváme se totiž oba, že tady chybí prezident, který by lidi sjednocoval a nenálepkoval je podle toho, nakolik s ním kdo názorově souzní. Chybí tady prezident, který by si lidí vážil, ne je urážel. 

Působíte jako velmi silný člověk, ale přesto. Překvapily vás přesto nějaké reakce tím způsobem, že je to v podstatě jen na zakroucení hlavou a otočení se čelem vzad?
Některé negativní reakce mě opravdu čas od času překvapí, ale určitě to není tak, že bych se k takovým lidem otočil čelem vzad. Pokud se ovšem nejedná o evidentní výmysly, jejichž jediným cílem je poškodit mě. Z poslední doby mohu uvést například lež o mé údajné spolupráci s StB, kterou mohu vyvrátit čistým lustračním osvědčením, jež visí na mém webu. Nejvíce mě na tom mrzí, že byla už tak nechutná věc dovedená do takové krajnosti, že zasáhla i mou rodinu.

Snažíte se vysvětlovat a tyto lidi případně poučit, nebo je to podle vás zbytečné?
Jak jsem naznačil, je to individuální. S někým se diskutovat dá, pak to dělám rád, ale ne vždy to má smysl. Ani bych nemluvil o nějakém poučování, nechci nikoho poučovat, ani mně to nepřísluší, mohu a chci diskutovat a sdělovat své argumenty. To také dělám.

Vadí vám kritika?
Konstruktivní kritice se samozřejmě nebráním, věcná kritika může člověka inspirovat, vést ho k lepším výkonům. Proto všem mým konstruktivním kritikům vzkazuji – ať je váš názor jakýkoliv, vážím si ho a díky za něj.

Je podle vás přímá volba prezidenta dobrý prvek, nenahrává to populistům?
Jednou bylo o přímé volbě rozhodnuto, tak nemá smysl spekulovat, jestli nahrává či nenahrává populistům, a nezbývá než ji respektovat. Koneckonců je v tomto případě na každém jednotlivém kandidátovi, jak se s případným populismem popasuje, podmínky mají všichni stejné (usmívá se).

Kdybyste byl zvolen prezidentem, nechal byste si pana Ovčáčka jako tiskového mluvčího?
V žádném případě.

Jak vůbec vnímáte svoji konkurenci v prezidentské volbě? Nemyslím z médií, ale z vlastního pohledu...
Všech demokratických kandidátů si vážím. Je dobře, že mají lidé z čeho vybírat. Posouzení jednotlivých kandidátů přenechám voličům, oni rozhodnou. 

Co vás uklidňuje, čím se zbavujete napětí? Máte třeba nějaké své místečko, kam za vámi nikdo nesmí?
Nejraději se s manželkou vracíme na naši chatu s výhledem na Vltavu, kterou jsme si před třiceti lety sami dostavěli. To je naše útočiště. Není nad to sejít se tam s našimi dcerami a oběma vnuky. To nás neuvěřitelně dobíjí energií. Co nám ale také dává sílu jít v kampani dál, jsou setkání s našimi příznivci a stejně tak s našimi dobrovolníky. Právě jim patří mé velké díky. Jsem si dobře vědom toho, že bez nich by to nešlo. Jsme v tom spolu. 

Blíží se parlamentní volby, které jistě ovlivní i ty prezidentské. Narážím na fakt, že český volič je zvyklý vyvažovat – vyhraje pan Babiš, prezidentem může být klidně kandidát opozice, což je teď jako krajně nereálná varianta...
Parlamentní volby jistě sehrají důležitou roli, ale hlubší analýzu bych s dovolením přenechal politologům. Já nejsem politolog, ani profesionální politik.

Jak vnímáte současného prezidenta Zemana, je něco, s čím s ním souhlasíte?
Líbí se mi, že současný prezident jezdí do krajů a komunikuje tam osobně s lidmi. Otázku financování takových výjezdů teď ponechávám stranou. Více se k Miloši Zemanovi vyjadřovat nechci, konečný účet mu vystaví voliči. 

Jak by vůbec měla vypadat hlava našeho státu, jaké by měly být jeho charakterové rysy?
Prezident by měl být při každé příležitosti spravedlivý a důstojný, jak si ostatně prezidentský úřad zaslouží. Je to instituce, do které lidé vkládají velkou důvěru, a on by měl dělat vše pro to, aby ji nezklamal. Proto znovu říkám, že prezident si především musí vážit lidí, ne je urážet. A to ať je jejich názor jakýkoliv. 

Měl by být pro občany také morálním vzorem?
Ano, s tím plně souhlasím. Prezidentem musí být člověk, kterého mohou rodiče dávat svým dětem za vzor a nemusejí jim vysvětlovat například to, proč na premiéra mířil holí.