Kam na hrad? Vydejte se po stopách králů

Brána pekel

Hrad Houska vás přivítá od úterý do neděle mezi desátou a sedmnáctou hodinou, a to až do září. Na hradě Houska najdete bránu do pekla. Tento pekelný chřtán poslední dobou ožívá a dal o sobě vědět. Do temné síně na nádvoří hradu vyvrhl - PEKLEM - ručně vyřezávané pohyblivé dřevěné peklo inspirované Danteho Božskou komedií. Peklem můžete projít již od dubna za cenu 50 korun. Vstupné do hradu je za pro dospěláky za 80, pro děti za 60 a celá rodina se vejde do 250 korun.

Muzeum Mladoboleslavska

Počátky hradu sahají až do 2. poloviny 10. století a jsou spojeny se vznikem hradiště, to zaujímalo prakticky celou plochu dnešního Starého města. Hrad sloužil jako sídlo kastelánů, později vrchnostenských úředníků i samotné vrchnosti. Po třicetileté válce jej vlastnilo město, které hrad nechalo pořádně zpustnout. V polovině18. století byl přestavěn na kasárna, armádě sloužil až do roku 1953. Po roce 1953 tady vznikl sklad textilu, ten zde byl do roku 1972. Po jeho zrušení získalo hrad mladoboleslavské muzeum. V hlavním výstavním sále nyní najdete dlouhodobou výstavu Čína. Plné vstupné je 40 korun, snížené potom 20.

Kokořín

Hrad Kokořín leží v pískovcových skalách Kokořínského dolu, nad údolím říčky Pšovky. Najdete tady nejen hrad, ale i sexy krajinu Kokořínska, kterou tvoří zajímavé skalní útvary, lesní porost, tůně, vzácné rostliny a živočichové, divoká kaňonovitá údolí, historické památky a lidové stavby. Krajina byla v roce 1976 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko. Vstupné na hrad pro dospělého vyjde na 80 korun, pro dítě do 15 let potom 40.

Královský hrad Křivoklát

Křivoklát je jedním z nejstarších jeho kořeny sahají do 12. století. Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad. Ten výrazně přestavil Václavem IV. a později dobudoval Vladislav Jagellonský. Křivoklát několikrát vyhořel. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929, jej díky restaurování zachránili. Dospělí si zaplatí 150 korun, děti potom 110. rodinné vstupné vás vyjde na čtyři stovky. 

Točník

Konec skalního hřebene Zámeckého kopce, tam, kde cesta končí a stáčí se zpět, tedy Točník, je osídlen již od pravěku. Tehdejší obyvatelé si zde vyhloubili jakousi přírodní cisternu, dnešní jezírko. Ve 2. polovině 14. století zde stál malý lovecký hrádek, jeho součástí byla dnešní věž. Po roce 1395, to vyhořel dolní hrad Žebrák, si zde nechal Václav IV. vystavět sídelní hrad římského krále. Dostanete se sem v úterý až neděli do půl šesté, o prázdninách potom každý den až do půl sedmé. Dospěláci zaplatí 80 korun, děti potom 55.

Český Štenberk

Hrad Český Šternberk byl založen v první polovině 13. století Zdeslavem z Divišova, pojmenoval jej dle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, bylo to v době, kdy se všechno vehementně poněmčovalo - tedy Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga. Co si zaslouží pozornost? Dodnes je hrad vlastněn jedním a tím samým rodem - už 20 generací potomků zakladatele! Dostanete se sem od úterý do neděle, a to až do šesté hodiny večerní. Dospělí platí 125 korun, děti potom 85. 

Stínomilné rostliny rozzáří temná místa zahrady

Pražský hrad

I tady je toho hodně k vidění. Od nepaměti slouží králům jako sídelní hrad. Dnes na něm sídlí prezident Miloš Zeman, ale i tak se můžete přijít podívat na nejrůznější interiéry nebo kulturní akce, za všechno hodně zaplatíte. Co je k vidění? Starý královský palác, katedrála sv. Víta, Zlatá ulička (tady po čtvrté neplatíte, ale vyrazte sem raději až tak na sedmou – osmou večerní, to už nepotkáte davy turistů, Bazilika sv. Jiří, Příběh Pražského hradu, Prašná věž, Svatovítský poklad, Obrazárna Pražského hradu, Velká jižní věž katedrály sv. Víta, Rožmberský palác. 

V příštím speciálu se můžete dočíst o středočeských zříceninách!

Fotografie: 

Zdroj: wikipedia.cz, autor: Jan Sovka aka sovicka, licence: CC BY 2.5

Zdroj: wikipedia.cz, autor:Truespin, bez licence

Zdroj: wikipedia.cz, autor: Mirek256, licence: CC BY-SA 3.0

Zdroj: wikipedia.cz, autor: Gerard Eviston, licence: CC BY 2.0