Kdo měl na válku na Ukrajině jiný názor, byl podezřelý, říká generál Šedivý. Pravda se teď ukazuje
Drtivé vítězství ukrajinské armády se nekoná, „slavná“ podzimní protiofenzíva skončila prakticky dřív, než pořádně začala. Ruská armáda je podle všeho naopak silná a připravená splnit cíle „speciální vojenské operace“. Jak je to možné? Vždyť podle mnoha analytiků už měl být Vladimir Putin prakticky na kolenou a s trochou nadsázky prosit o holý život.
Velkoústa prohlášení představitelů Západu, ale i prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho blízkých zmátla celou řadu lidí, kteří válku na Ukrajině sledují. Získat Krym, pak z celé Ukrajiny vyhnat ruského agresora. Skutečnost? Bohužel diametrálně odlišná.
„První náznaky neúspěchu byly přitom viditelné už v lednu tohoto roku. Ukrajinské vedení opojené úspěchem první protiofenzívy nebylo ochotné racionálně zhodnotit řadu nutných podmínek pro plánování její další fáze,“ kroutí hlavou generál Jiří Šedivý.
Ruský kolaps se nekonal
Celá řada analytiků se podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky pletla, když předpovídala kolaps ruské obrany a spektakulární vítězství ukrajinských vojsk nejdříve v jarní, a pak když nezačala brzy na jaře, letní ofenzívě. „Každý, kdo měl jiný názor, byl podezřelý,“ má jasno někdejší elitní voják. Přitom to byl právě Šedivý, kdo mnohokrát upozorňoval na to, že Rusko zdaleka není před kolapsem, a také kritizoval útok na Krym jako primární cíl.
Kde se stala největší chyba?
Jak političtí, tak vojenští velitelé strategické úrovně nebrali vůbec v úvahu, jak protiofenzíva probíhala. Vymýšlení loňské protiofenzívy totiž bylo ovlivněno doporučeními „zahraničních poradců“ a místo původně plánovaného hlavního směru Cherson–Krym se hlavní úsilí přeneslo na směr Charkov–Kupjansk, který byl slabě bráněn. Svoji roli sehrálo překvapení i to, že Ukrajina měla čerstvé síly a odhodlané vojáky. Ale nebylo správně vyhodnoceno, že Rusové tuto protiofenzívu zastavili a tím vyčerpali hlavní potenciál ukrajinských vojsk. A podcenění ruských schopností a potenciálu Ruska jako takového a na druhou stranu přecenění vlastních sil a spojeneckých vazeb byly začátkem tragédie letní protiofenzívy.
Když jsme spolu hovořili v lednu, tvrdil jste, že se musíme připravit na to, že válka nedopadne podle našich představ. Co vás k tomu vedlo?
Evidentně nesprávné hodnocení finále podzimní protiofenzívy a bombastická vyjádření vedení Ukrajiny (o nesmyslných deklaracích spojenců Ukrajiny a bezpečnostních analytiků ani nemluvím) o tom, jak v jarní ofenzívě vyženou Rusy z Krymu a celé Ukrajiny. A právě neuvážené opakování Krymu jako hlavního cíle, k čemuž přispívaly i názory některých amerických vysloužilých generálů, zřetelně odkrývalo záměr protiofenzívy. Co byl strategický cíl budoucí protiofenzívy? Osvobodit Ukrajinu, nebo Krym?
Asi se navíc nedá říct, že Rusové minulou zimu prospali, že?
Přesně tak. Rusové celou zimu zpracovávali a vyčerpávali ukrajinský národ údery na civilní objekty a zároveň útočili na kritickou infrastrukturu. Zatímco bylo zřejmé, že se Putin uchýlil k brutálnímu vedení války, která nemá jasná pravidla, a že Ukrajina potřebuje k obnově svých sil nejenom politická solidární vyjádření, ale především materiální pomoc, my jsme nekonečně diskutovali o tom, co na Ukrajinu pošleme. Tím jsme dali Rusku dostatek času k budování obrany na směru budoucího hlavního úderu.
Věděl podle vás Putin, kudy se povede hlavní nápor ukrajinské armády?
Ano, svědčí o tom odpálení Kachovské přehrady na počátku června 2023. To mělo zásadní vojenský význam. Rusko tím výrazně omezilo možnost Ukrajinské armády zrealizovat její dřívější záměr prorazit ve směru Cherson–Krym. Ještě v těchto dnech je terén téměř neprůchodný a jakékoli rozsáhlé vojenské operace jsou nemožné. Paradoxní byly názory většiny bezpečnostních analytiků o tom, že Rusové ztratili hlavu a v panice odpálili přehradu. Opak byl pravdou.
Kdy Ukrajina narazila na svůj strop?
Bylo to zřejmé od května loňského roku a tento strop se jmenuje „lidské zdroje“. V zimě a na jaře bylo možné doplnit armádu o vojáky, kteří byli povoláni ještě v minulém roce, a ty, kteří měli za sebou první měsíce války. Jestliže i přes výhrady k rychlosti politických rozhodnutí o dodávkách zbraní bylo ukrajinské armádě dodáno mimo letecké prostředky mnoho zbraní pozemní techniky, zkušené a odhodlané vojáky jsme nebyli schopni zajistit. Nesmyslně jsme přehlíželi signály prostých vojáků o skutečném stavu na bojišti i to, že mnoho mobilizovatelných mužů z Ukrajiny uteklo nebo se frontě vyhýbá. O tom se mluví až v posledních měsících.
„Má (vojevůdce) na paměti, že na jisté vítězství vyráží, kdo útočí do míst, kde není obránců.“
„Je nejlepším útočníkem, dokud protivník nepochopil, co má vlastně hájit.“
Když začala zatím poslední ukrajinská ofenzíva, byli Rusové připraveni?
Jistě, jejich velitelé nic nepodcenili. Ačkoli se na budování ruské obrany „dívaly“ oči značného množství průzkumných a špionážních prostředků, byli všichni překvapeni hloubkou a sofistikovaností minových polí i počtem a kvalitou přípravy ruských obranných valů. A proti takto vybudované obraně se protiofenzíva spustila. Téměř o tři měsíce později, než měla. V tomto spatřuji strategicky chybné rozhodnutí.
Byly signály, že Ukrajina není na útok připravena?
Určitě, svědčily o tom nepodařené pokusy proniknout ruskou obranou na několika směrech. Ačkoli bezpečnostní analytici trousili názory o rozjíždějící se lokomotivě, ukrajinští velitelé zakrývali neschopnost prolomit ruskou obranu povídkami o „průzkumu bojem“. Každý slušně vzdělaný voják ví, že to už je hodně pozdě a že se průzkum bojem dělá před, maximálně v průběhu plánování operace. Mimochodem, průzkum bojem je velmi „nákladný průzkum“, který zpravidla přináší značné ztráty.
KAM DÁL: Hořký konec herce Jiřího Zahajského: Na smrt čekal dlouhé tři týdny. Trápila ho neodpuštěná zrada?
