Ladislav Špaček: Nejhorší složkou etikety je u nás stolování
Když se vysloví jméno Ladislav Špaček, většina z nás si představí seriózního muže, gentlemana a také odborníka na etiketu a komunikaci. Realita vás nezklame, on totiž do posledního písmenka splní vaše očekávání.
Pane Špačku, jaká jsou v současnosti nejoblíbenější témata etikety?
V oblíbenosti dnes převažují dvě složky, rodinná a business etiketa. Spousta firem například přišla na to, že etiketa je součástí jejich úspěchu. Správná etiketa je jedním z důvodů, proč se s námi klient bude chtít setkat i podruhé. Dnes už nestačí jen nabízet dobrý produkt. Ten má každý. Klíčem k úspěchu jsou obchodní zástupci, obchodníci, prostě frontmani, kteří se potkávají denně s klienty. Jestliže tito lidé neumí zapůsobit tak, aby se s nimi klient chtěl setkat i příště, tak firma prohrává.
Takže se dá říct, že by etiketa měla být součástí jakéhosi know-how firmy?
Etiketa se najednou stává nezbytným požadavkem úspěchu podnikatele, o tom není sporu. S nejvíce motivovanými lidmi, kteří začínají mít hluboký zájem o tuto etiketu, se setkávám právě mezi podnikateli. Zajímá je vše od oblékání, stolování, po to, jak správně zvládnout kontaktní situace.
A ta druhá složka, o které jste se zmínil v úvodu?
Druhou složkou etikety, která je v současnosti velmi oblíbená, je rodinná etiketa. Stále více rodičům záleží na tom, jak předat základy etikety dětem. Řeší se, jak se oblékat, chovat v divadle nebo ve škole.
Jak o tom tedy s dětmi mluvit?
Vhodné je komunikovat formou pohádek, her a příběhů. Není lehké si je získat. Na rozdíl od podnikatelů totiž zatím nemají motivaci naslouchat o zásadách společenského chování. Dědečku, vyprávěj, kniha pohádek o etiketě pro děti, je například jednou z mých nejprodávanějších vydaných knih na toto téma. Média a televize mají na děti také silný vliv. Proto jsem s Českou televizí spolupracoval na řadě projektů pro děti. Jedním z nich je například Mistr E. Vysvětlujeme tam základy společenského chování formou příběhů.
Jaké jsou nejčastější prohřešky etikety, s čím se setkáváte?
Čím dál tím více lidí si dnes sice uvědomuje, že udělat správný první dojem během pár vteřin je klíčové. S oblékáním ale stále bojujeme. Muži už sice ví, že oblek existuje. Ale nevědí už například to, že pod sako nepatří košile s krátkým rukávem, že nesmí mít krátké ponožky, protože by jim koukalo chlupaté lýtko a tak dále. Nejhorší složkou české etikety je stolování. Neumíme držet ubrousky, jíst pečivo, držet příbor. Často jsme při stolování bezradní, obzvlášť během pracovních schůzek s klientem. Obchodníci a manažeři by se měli soustředit na to, jak okouzlit klienta, a ne se křečovitě hlídat a přemýšlet, co s ubrouskem.
Setkáváte se s velkými rozdíly v etiketě mezi regiony České republiky?
Rozdíly jsou velké. Praha bude vždy o krok dopředu, protože je středobodem historie a kultury země. Regiony mají ale velkou výhodu v tom, že nejsou tak anonymní a proměnlivé. Když nás nikdo nezná, jsme schopni dělat věci, které bychom si s odhalenou tváří dělat nedovolili. Anonymita ve velkých městech k tomu vede. V tomto ohledu jsou na tom regiony lépe.
Nemáte pocit, že v Česku to jde s etiketou z kopce?
Česká republika je součástí evropské rodiny a sílící kontakty se zahraničím nám dávají dobrou školu. Navíc jsou u nás pravidla etikety zakořeněna již od dob první republiky a učení Jiřího Gutha-Jarkovského, legendy moderní etikety. Legendy ale patří do historie a spousta pravidel etikety už naštěstí neplatí.
Odráží etiketa vývoj společnosti?
Jednoznačně ano. Jiné je postavení žen i dětí. Etiketa musí být moderní a naplňovat potřeby soudobé generace. I business etiketa má spoustu novinek jako team buildingy, golfové turnaje a podobně. Vyvíjí se stále k lepšímu, i když to tak nevypadá. Guth-Jarkovský říkával: „Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.“ Slušnost je to, co nás naučila rodina, o zdvořilosti si už musíme něco přečíst. Neznalost etikety ale neomlouvá neslušné chování.
A co Česká Miss? Prochází teď velkou obměnou. Jak by podle vás měla soutěž vypadat?
Tahle soutěž je něco víc než jen soutěží modelek. Miss musí mít osobní půvab, charisma a vyšší zájem o společnost, což modelka mít nemusí. Vezměte si působení Taťány Kuchařové, která jezdila po světě a navštěvovala nemocnice a charitativní akce. To je daleko víc než pěkná tvář a krásná postava. Od děvčat se očekává více než aférky s fotbalisty. Nová verze Miss je zatím velká neznámá.
