LCC Radotín. Na návštěvě u české lakrosové špičky - rozhovor s Ondřejem Mikou

1) Pražský Radotín je sportovně velmi rozmanitý. Troufl byste si odhadnout, který ze sportů je radotínskou jedničkou?

Obecně, pro Radotín asi neexistuje jasná jednička. Velmi úspěšní jsou radotínští softbalisté. Hraje se tu fotbal, daří se i místním basketbalistům. Dobře jsme na tom i my, lakrosisti. Radotín je myslím hodně sportovní a funguje tu zdravý lokální patriotismus, takže chodí i fanoušci. Sportovním aktivitám jsou navíc příznivě naklonění i lidé z místní radnice.

2) Vraťme se ale přeci jen k lakrosu. Všiml jsem si, že existuje hned několik druhů tohoto sportu. Jaké jsou mezi nim rozdíly?

Boxlakros se hraje na hřišti s mantinely, mezi kterými běhá pět hráčů v poli na obou stranách a brankáři. Je to kontaktní sport, tvrdostí srovnatelný s ledním hokejem. Boxlakros je rychlý, protože týmy mají podobně jako v basketbalu limit na střelu – 30 vteřin. Ze všech druhů lakrosu je divácky nejatraktivnější. Rozšířenější ve světě je fieldlakros, který hraje devět hráčů a brankář na fotbalovém hřišti. V něm platí trochu jiná taktika a hra potřebuje více trpělivosti. Ženský lakros je obdobou fieldlakrosu. Nesmí se ale hrát do těla a vysekání míče soupeři je možné jen omezeně. Ženský celek je tvořen jedenácti hráčkami a brankářkou. Poslední lakrosovou variantou je interkros. Ten je naprosto bezkontaktní, hráč ale má omezený čas, jak dlouho smí držet míč. Hraje se v tělocvičně plastovou lakroskou bez výpletu.

3) Co patří k lakrosovému vybavení?

Základem je samozřejmě hůl – lakroska. V box i fieldlakrosu jsou dále potřeba helma, rukavice, vesta, chrániče loktů a ledvin, případně suspenzor. Ve fieldlakrosu jsou chrániče o něco odlehčenější. Ženy používají jen ochranné brýle a chrániče zubů.

4) Je takové vybavení v Čechách vůbec k dostání?

Standardně v obchodech se vybavení nesežene. Fungují ale eshopy a dovoz ze zámoří. Děti a začínající hráči často dědí použité lakrosové vybavení. Proto, když si hráč pořídí novou výbavu, nechá často staré věci klubu k dispozici pro nováčky.

5) Působí v Radotíně někteří hráči nebo trenéři ze severoamerického kontinentu?

V tuto chvíli ne. Do historie klubu se ale nesmazatelně zapsal náš kamarád, Američan John Hetzel, kterému dodnes vděčíme za navázání kontaktů v Severní Americe. Díky němu jsme v roce 2001 poprvé přivítali americký tým na Memoriálu Aleše Hřebeského. Od té doby se dobré jméno turnaje šíří i v zámoří. Postupně k nám začaly jezdit opravdu špičkové týmy.

6) Jakým systémem se hraje česká lakrosová liga?

V podzimní části sezony se hraje fieldlakrosová liga. Na jaře, na konci února, začíná boxlakrosová liga. Stejně jako my, tak i valná většina klubů postaví výběry pro obě tyto disciplíny. Jenomže například v Plzni a Pardubicích tomu tak není. Proto souběžně s ligou probíhají i turnaje v opačné disciplíně, aby týmy neztrácely půlku sezony. Národní liga ženského lakrosu se hraje na podzim, přes zimu se hraje indoorová soutěž („v halách“ pozn.)

7) Českou lakrosovou ligu hrají i slovenský a rakouský celek. Proč tomu tak je?

Lakros je u nás i v obou těchto zemích velmi malý sport. Na Slovensku existuje jen jeden boxlakrosový tým. V Rakousku je ta situace sice o něco lepší, ale ani přesto nění těch týmů tolik, aby mohly založit samostatnou ligu. Z účasti zahraničních celků těží i česká soutěž, která tím zvyšuje svoji konkurenci.

8)  Jak si vůbec vedou čeští lakrosisté v porovnání se světovou konkurencí?

V boxlakrosu si vedeme velice dobře, i navzdory tomu, že naše členská základna není příliš početná. Skvělého výsledku dosáhli boxlakrosisté na Mistrovství světa v Praze v roce 2011, kdy brali čtvrté místo. Právě v těchto dnech obhajují skvělý výsledek na MS v amerických Syrakusách. Z fieldlakrosových akcí vozí Češi už o něco slabší výsledky. Na loňském mistrovství světa obsadili 13. místo. Ženy skončily sedmé na srpnovém Mistrovství Evropy v Nymburku. Posledního Mistrovství světa v Kanadě se z finančních důvodů nezúčastnily.

9) O víkendu se v belgickém Gentu konal Ken Galluccio Cup, evropský lakrosový pohár mistrů, na který odcestovaly i radotínské hráčky. S jakým výsledkem se vrátily zpátky?

Holky skončily v Belgii čtvrté. Výsledek to není špatný, ale po loňské druhé příčce jsme i letos doufali v lepší umístění.

10) Věnovali jsme se už kategorii mužů a žen. Jezdíte i s mládežnickými týmy z LCC Radotín na mezinárodní klání?

Pro mládež se nenaskýtá moc příležitostí. Jednou, dvakrát do roka se jezdí na turnaje v Evropě. Hráči od šestnácti let většinou hrají se seniory. Pro mladší kategorie se občas povede dojednat zápas se soupeři z Německa. Napřesrok bychom rádi pro patnáctileté lakrosaře uspořádali výpravu na turnaj do Kanady.

11) Koho byste přiřadil k současným osobnostem radotínského lakrosu?

Já vypichování jednotlivců u týmových sportů nemám moc rád, ale mezi tahouny určitě patří kapitán Petr Poupě nebo útočník Radek Skála. Velmi šikovným hráčem je i Dominik Pešek, který využívá svých zkušeností z působení v Kanadě. Z žen bych sem zařadil asi největší hvězdu českého ženského lakrosu, Aničku Kopeckou. Ta díky sportu získala stipendium na americké univerzitě, kde se prosadila na nejvyšší úrovni.