Lenka Netopilová: Učím děti všechno od flétny po sekeru

Co máte za práci ve zvolské škole?

Dělám volnočasové aktivity a družinu. Před dvaceti lety mne poprosili, když jsem byla na mateřské, abych šla dělat do družiny na tři hodiny denně. Teď už to mám skoro na plný úvazek. 

Co jste dělala před tím?

Mám ekonomické vzdělání a pracovala jsem v podniku Výstavba elektráren Škoda. Pak jsem měla odjet do Argentiny, ale protože jsem se vdala a byla jsem v jiném stavu, tak jsem se odstěhovala do Zvole. Žiji tady už pětadvacet let. 

Jak vás napadlo se věnovat keramice?

My máme v rodě šikovné ruce. Bratr, děda i táta byli šikovní. Všechno děláme tak, aby nás to bavilo a bylo to pěkné. Pak se to líbí i ostatním.

Připravujete také masopust?

K masopustu jsem se dostala přes turistický oddíl Dráčata, který jsem založila. Teď už jsou další pokračovatelé, na masopust se nabalili muzikanti, divadelníci...

V kostele jsem také viděl keramické kostelní myši....

Kostelní myši jsme dělali na noci otevřených kostelů. Kostel je otevřený do půlnoci, místní napečou, naloží buřty, obec dodá víno a před kostelem se oslavuje. Uvnitř se střídají orchestry, konají se prohlídky a může se i nahoru na věž. Probíhala stezka Jana Nepomuckého a letos bude Karel IV.

Co děláte s vyrobenou keramikou?

Děti si keramiku po čtvrt roce odnáší domů. Měli jsme vánoční výstavu po celém přízemí školy, bylo toho 32 přepravek. Zkoušeli jsme dělat i prodejní výstavu, ale dětem je líto své výtvory prodávat a kupovali to jejich rodiče. 

Jak spolupracujete při aktivitách místního kostela?

Do kostela chodí hodně dětí, protože pan Hudousek jim vysvětluje mši. Děti dávají velký pozor a je to velmi milé. Líbí se mi jak to tam žije. V kostele hrajeme pastýřskou hru a zpívá tam sbor. Do betlému si může každý dodat svou figuru, které vyrábíme v kroužku.

A jak se vám spolupracuje s obcí?

S obecním úřadem jsme jako škola ve stálém kontaktu. Vycházejí nám vstříc, co jim síly stačí. Ve škole je skvělá parta lidí. Dělá se spousta výstav, zpívání. Paní ředitelka má sbor. Zpívá se pro vítání občánků, pro důchodce, v kostele...  To jsou důvody, proč jsem tady zůstala.

Jak vznikla Kočičí ulička?

Děti na to přišly a už je to asi třetí pokus. Dali jsme na plot keramické kočky a ony nám zmizely. Druhou várku jsme přibetonovali. Kluci se učili dělat beton, šli jsme do stavebnin pro cement a všechno udělali sami. Ale zase nám je lidi rozbili, některé zmizely i s betonem. Tak jsme jich udělali 32 nárazově a teď je jich tam asi dvacet šest. Už máme další připravené.

Co dále děláte s dětmi?

Jak můžeme, tak jdeme do lesa. Někdy sázíme stromy, dneska jsme byli s družinou v lese a učili jsme se se sekerou. Družinu mám od oběda do pěti hodin a většinou mám na starost nejstarší děti.

Máte i pedagogické vzdělání?

Na stará kolena jsem si doplnila pedagogiku a vychovatelství na Karlově Univerzitě. Bylo nás tam 56 z různých škol středočeského kraje. Když jsem jim říkala, co tady všechno děláme, tak nevěřili, že to je možné stihnout. Když šlape dobrá parta, tak se stihnou věci, které nejsou ani k pochopení.

Na co se letos nejvíc těšíte?

Na prázdniny (smích). Nabíjejí mne ty zážitky, když lidi z našich akcí odcházejí a mají se rádi. Vidím, jak jdou v euforii a každý se s každým zdraví. Je radost, když přijde parta puberťáků hrát divadlo pro malé prcky do lesa na lampionový průvod. Pomůžou mi s drakiádou, jeden přijde s nářadím a udělá drakoservis, opravuje nešťastníkům polámané draky. Na Den dětí děláme Kouzelný les pro školku a oni jdou hrát strašidla do lesa, přijde jich třeba čtyřicet.

Co děláte o prázdninách?

O prázdninách odcházím ze Zvole s partou na vandry. Taky se účastním táborů seniorů. Když pro ně připravíte program s hraním kuliček, tak zahazují berle. Taky jezdím s postiženými lidmi na čtrnáct dnů na tábor. A na domě musím občas něco natřít, vyměnit shnilé prkno, zrýt zahradu, vymalovat, opravit radiátory...

Co vaše rodina?

Mám dvě dcery, které se mnou od mala všechno absolvují. Jsou schopné si mnohé opravit a vyrobit. Jedna dělá textilní design na Pedagogické fakultě v Hradci. Druhá je vysoké škole v Suchodole. Na poli výchovy už mám odškrtnuto a jsem zase svobodný člověk. Doma je to spolehlivé a vychází to dobře. Ve Zvoli se mi žije moc pěkně.