Liščí let - povídka z honu od Josefa Herze

Rychle dávám do pušky náboje s větším brokem a dívám se před sebe. Čekám, kdy se objeví. Najednou se z boku něco blíží... Je to srna s dvěma srnčaty, která do mě málem vrazila. Utíkají však, těžce dýchají a proplétají se mezi bezem a topoly. Srna vpředu a srnčata za ní. Tak, jak se zjevili, stejně rychle zmizeli.

 

Výstřely a pokřiky honců sice dál pokračují, ale liška nikde. Proto opět otevírám pušku a vytahuji náboje s větším brokem. Jenomže leč právě skončila.

 

Honci, ověšení střapci bažantů, vycházejí z lesa a ukládají je do úhledné řady. Úlovků je přes sedmdesát. Přestávka je jen krátká. Jde se dál. Postupujeme obloukem kolem rákosí, uprostřed kterého se jako stříbrná stužka vine hladina zavlažovacího kanálu.

 

Občas před námi vyběhne zajíc, ale ten se dnes nemusí bát. Ani bažantí slípky nelovíme. Znovu je ve vzduchu bažant a po něm další a další. Výstřely dál praskají. Když najednou můj zrak upoutalo cosi červeného na zemi. Liška! Ani jsem nestačil přebít větší brok, střílím rovnou drobnými. Na vzdálenost, která je mezi námi, není naděje, že bych jí zasáhl ....a dnes se zázraky nedějí.

 

Liška se hned po prvním výstřelu otočila téměř do pravého úhlu, jenže ne do rákosí, ale ke kanálu. A přímo z místa, jediným skokem, překonala asi tři metry široký kanál. Byl to nádherý skok!

 

S ohlušujícím lomozem za námi vyběhla srnčí zvěř. I když by klidně mohla běžet dozadu, i ta přeskakuje kanál. Taky se pohybuje ladně, se skokem lišky se ale nedá porovnat. Nikdy bych nevěřil, že liška téměř z místa přeskočí tak široký kanál. To nebyl skok, ale let. Blížíme se ke konci rákosí, náboje z pásu mizí, až mi jich nakonec zůstává jen šest.

 

Je odtroubeno. Hon končí a já si z něj odnáším pěknou vzpomínku na liščí let.