Lobbista, který si zařídil luxusní celu. Marek Dalík doplatil na půlmiliardový úplatek

Když autoři internetového seriálu Kancelář Blaník hledali předobraz pro všehoschopného Tondu Blaníka, jistě padlo oko i na Marka Dalíka. Rodák z Brna nejdříve absolvoval zdejší gymnázium, aby nakonec získal diplom na Univerzitě Karlově v oboru politologie. Od počátku tak mířil do nejvyšších pater politiky, což jasně dokazuje fakt, že mezi lety 1994 až 1997 docházel jako stážista do Kanceláře prezidenta republiky. 

Jistě inteligentní a bystrý Marek Dalík si tak začal dělat hezky znějící portfólium a nenahraditelné kontakty. Na jeden kontakt mohl být obzvlášť hrdý, protože ten ho katapultoval postupně na místa nejvyšší. Spojení s expremiérem Mirkem Topolánkem mu totiž otevřelo nové lobbistické možnosti.

Poradce či tajemník? 

Když se dnes podíváme na to, co píše wikipedia, tak u Marka Dalíka najdeme v kolonce profese: lobbista a vězeň. Důkaz toho, jak někdy funguje pravidlo příčiny a následku, však mělo svůj vývoj. Od roku 1999 byl Marek Dalík poradcem tehdejšího senátora Mirka Topolánka. 

Výrazný politik tak k sobě získal šikovného lobbistu přesto, že ten za sebou žádné jiné velké zkušenosti z odlišných oborů neměl. Přisvojil si však zdatnou taktiku, která tak nějak připomíná postupy už zmiňovaného Tondy Blaníka. Hned po prvním roce spolupráce si Marek Dalík založil svoji public relations agenturu New Deal Communications. O tři roky později se stal dokonce členem ODS. 

Od této chvíle se také datují první veřejně známé kauzy, které měly vždy kontroverzní charakter. V roce 2004 byl s jiným lobbistou Janem Večerkem obviněn poslancem Unie svobody Zdeňkem Kořistkou z toho, že mu Dalík nabídl desetimilionový úplatek a pozici velvyslance v Bulharsku za hlasování proti důvěře nastupující vládě Stanislava Grosse (ČSSD). 

Oba lobbisté přečkali noc ve vězení, ale jejich další stíhání bylo nakonec zrušeno. Situace se nakonec obrátila proti Kořistkovi, který byl na základě rozhodnutí soudu z roku 2006 donucen k omluvě a zaplacení odškodného ve výši 15 tisíc korun pro každého. Původně však oba pánové žádali půl milionu. Jméno Marek Dalík se však tehdy nepřetřásalo naposledy. 

Pandury a hotýlek 

Marek Dalík také sehrál svoji roli v kauze kolem poslance Petra Wolfa. Wolfa a další čtyři osoby vyšetřovali v souvislosti ze zneužití státní dotace v hodnotě 11 milionů korun. Vzniklo podezření, že se Marek Dalík snažil přesvědčit reportéra České televize Dalibora Bártka, aby zamlčel reportáž o vyšetřování tohoto zákonodárce. Wolf byl v té době jako poslanec ČSSD přeběhlík, který podporoval opoziční vládu Mirka Topolánka. Sám tehdejší premiér připustil, že Dalíkovi zadal úkol, aby zjemnil mediální tlak na poslance Wolfa. 

Největší kauza, která nakonec stála za odsouzením Marka Dalíka, se odehrála v roce 2011. Tehdy si při nákupu transportérů Pandur pro českou armádu řekl o úplatek ve výši 18 milionů euro (480 milionu Kč). Vrchní soud v Praze ho nakonec odsoudil na 5 let za pokus o podvod a zaplacení částky 4 miliony korun. 7. listopadu 2017 tak nastoupil do výkonu trestu a po dvou letech byl podmínečně propuštěn. 

O tom, jak výhodné je mít dobré známé a vliv na nejvyšší místa, svědčí také fakt, že podstatnou část svého trestu vykonával práci v luxusním hotelu ve Znojmě. Na veřejnost vyplavalo mnoho informací o tom, že byl pod kontrolou pouze provozovatelky hotelu a z věznice do zaměstnání chodil zcela bez kontroly. Speciální zacházení k Marku Dalíkovi je jen jeden z mnoha důkazů, že spravedlnost je někdy opravdu slepá. 

Dnes je Marek Dalík znovu na svobodě a je otázkou, jestli mu někdo za jeho „posezení” ve vězení něco dluží. Lobbista je však jeden z mála, který za svoje nelegální praktiky opravdu dostal řádný trest. Teď je jenom otázka, jestli jeho průběh není výsměch nám všem.