Máme, co jsme chtěli. Proč někdo vyhrál a někdo nevyhrál?

Základem je osobnost politika, o tom není pochyb. Ovšem o kom se nemluví, jako by nebyl, neviditelná nebo nesrozumitelná osobnost se prostě nevolí. Důležité také je, kolik kdo potřebuje hlasů, třeba pan Rozner z SPD v Jihočeském kraji potřeboval ke křeslu ve sněmovně jen 642 preferenčních hlasů. A naopak neuspěli kandidáti, kteří měli víc než 2 tisíce preferencí.

Co bylo vlastně téma voleb?

Člověk by čekal, že to bude výše daní, výše platů, ekonomika, demokracie, imigrace. Ten, kdo vsadil na tradiční témata, 11 % nepřekročil. Pan Babiš ano. Podařilo se mu vyprovokovat politiky i média a vytvořil nové téma voleb: "Babiš".  Hrálo se o to, jestli "s Babišem", nebo proti němu, a tedy případně s kým.

Mistrný marketing a také existuje fotografie pana Babiše, jak líbá svého marketingového stratéga Marka Prchala. Oprávněně. Samozřejmě to je i o ceně a náklonnosti médií, ale hlavně jde o strategii, srozumitelnost a mikromarketing osobností.

Volební matematika

Doufám, že čísly neodradím. Jestliže máme přibližně 8,5 milionu voličů a přišlo volit 61 % z nich, je to 5,2 miliónu zodpovědných občanů. A na jedno procento hlasů je třeba cca 52 tisíc osob, na křeslo do sněmovny jich je třeba přes 25 tisíc. Jsou to velká čísla? Na republikové úrovni ano, na krajské už tolik ne. 

Ve Středočeském kraji platí, že je třeba získat cca 3 % na jeden mandát. A do sněmovny se dostal poslanec Mališ s 962 preferencemi a naopak kandidáti méně úspěšných stran potřebovali kolem 3 tisíc preferenčních, tedy pokud jsou členy "parlamentní" strany. Když třeba v Černošicích žije 7 tisíc lidí, voličů bude asi tak 5 600 a z toho přišlo volit přes 70 %, což je asi 4 tisíce osob. Tedy ¾ černošických hlasů by jako vstupenka do sněmovny stačilo. 

A co z toho plyne?

• Být v potentní straně a mít silného lídra nebo
• Mít aspoň jedno nakloněné menší město

Nutným předpokladem je jednoduché volební poselství konsekventní k potenciálnímu voliči. A důležité je pochlubit se, co umíme zařídit, tedy jsme už zařídili. To jsou nutné předpoklady na straně kandidátů. Pak je třeba informace a „Vaši fotku“ dostat k voličům. Ne k jiným, ale k voličům.

Čte se třaskavé téma, čte se kauza, nečte se o dobrých skutcích. Čím častěji je člověk vidět, tím je "důvěryhodnější" a to nehledě na realné důvěryhodnosti. Lid má prostě rád hrdiny, se kterými se může ztotožnit.

Příklad - z právních důvodů ho berme za hypotetický

Pan B je vlivný muž. Umí uchopit informaci a použít ji. Je stratég, jeví se jako elegantní a schopný prosadit dobro zcela nezávisle na výsledcích jeho činnosti. Lid ho má rád, lid se nesnaží pochopit stranický program, nejde bod po bodu a nezkoumá, co a z jakého procenta ze slibů plní. Lid vnímá emoce a jednoduchou informaci. Co na tom, že se v čase mění…

Pan K je vtipný a moudrý muž. Je elegantní, duchaplný, charismatický. Ne pro všechny. Dosti velká části lidu mu nerozumí, a tak ho nemá ráda, cílová skupina je pak omezená. A protože se volí dle emocí, taková osobnost přináší i bere voliče.

Pan F si stojí za svým. Dává naději, buduje gloriolu solidnosti. Jaký má ale volební potenciál? Stane se lídrem? Nebo je 10% až 11% jeho limit a má jen koaliční potenciál?

Pan O má jasnou rétoriku, vykopal válečnou sekyru a našel „módní“ téma. Voličů ze vzdoru a strachu bude vždycky dost. Bude muset pan O hledat pro příští volby jiné téma? 

Co s tím?

Konkurovat populistům? To si solidní politik samozřejmě nemůže dovolit, ovšem zjednodušit poselství a být průběžně vidět určitě. A jak říkal jeden z úspěšných a dnes emeritních starostů: „to se musí odpracovat“. I mediálně, musí být vidět. 

Konstrukce "reklamního" poselství je důležitá. A to je třeba distribuovat při smysluplných příležitostech a v přiměřených souvislostech a velkých dávkách. Dostat poselství k lidem "segmentovaně" dává smysl i perspektivu. Proč lovit v cizím rybníku, když ten náš necháváme ležet ladem? Je to o nákladech.

Průběžná informace je důležitá. Objevit se pár měsíců před volbami, načesat se a účastnit se veřejných akcí je príma. Ale lidi jsou konzervativní, raději někoho, koho znají. Takže pracovat na "brand awareness" (znalost značky) dává smysl. Po kapičkách, ale průběžně a stále.