Masakr kvůli Havlově amnestii: Vězni v Leopoldově měli rukojmí, za pár měsíců vraždili
Šlo o život vězňů i dozorců. Taková vzpoura nemá v našich dějinách obdoby. Mnozí ji dávají za vinu Václavu Havlovi. Sametová revoluce v roce 1989 totiž dala naději i odsouzeným vězňům v tehdejším Československu. S nástupem nového prezidenta se za mřížemi očekávala masivní amnestie, ke které nakonec doopravdy došlo. Ve věznici Leopoldov však i přesto vypuklo násilí.
Boj muže proti muži, tři tisíce vojáků v akci. Československo zažilo na celých 14 dní největší vězeňskou vzpouru historie. Amnestie Václava Havla na Nový rok 1990 znamenala svobodu pro více jak 12 tisíc vězňů z tehdy 22 tisíc osob, které si odpykávaly tresty po celé zemi. Opustit svoji celu však nemohli lidé odsouzení za vraždu, znásilnění, loupeže a další trestné činy.
A právě Leopoldov byl plný těch, kteří se na svobodu nepodívali ani po Havlově amnestii. Několik hladovek a menších konfliktů bylo potlačeno už po Novém roce, ale to, co se odehrálo 15. března 1990, se absolutně vymykalo běžné praxi.
Vše začalo hladovkou
15. března 1990 vyhlásilo 217 vězňů hladovku a následně se jim podařilo vytlačit násilím dozorce z ubytovacích prostor. Z důvodu všeobecně napjaté atmosféry a pocitu ukřivděnosti se k těmto vzbouřencům postupně přidali další vězni. Zdánlivá anarchie se rozpoutala v hlavní budově a vězni měli přístup do skladů, dílen, ale také jídelny.
Novým ředitelem věznice se jmenoval vůdce vzpoury Tibor Polgári. Z oněch 217 vězňů se ke vzpouře přidalo dalších téměř 1 000 mužů. 150 vězňů však odmítlo se na tomto šílenství podílet, a tak je nové „vedení“ izolovalo jako rukojmí.
Bezpečnostní složky během prvních dní pouze přihlížely rabování a tomu, jak se celá věznice kompletně demoluje. Iniciátoři vzpoury se ubytovali na střeše věznice. Ze zdejších zásob si vytvořili slušný arzenál bodných a ostrých zbraní, včetně jednoho plamenometu a zápalných lahví. Vše bylo nakonec potlačeno…
Vyjednávání?
Až po čtrnácti dnech, tedy 28. března, se bezpečnostní složky daly do akce. Velitel útoku nejdříve zvolil cestu vyjednávání, což bylo z jeho strany naivní, protože Tibor Polgári a jeho kumpáni diskutovat rozhodně nechtěli. Apokalypsa, kterou ve věznici Leopoldov rozpoutali, jim zcela vyhovovala. Nakonec byl tedy proveden tvrdý zásah, během kterého musela pomáhat armáda. Celkem zde bylo povoláno téměř 3 000 mužů z různých složek.
Problém tkvěl v tom, že souboj se odehrával ve stylu muž proti muži. Vězni měli boxery, mačety, ostré tyče, dýky a zápalné lahve. Útok trval přes dvě a půl hodiny, než byla věznice v rukou bezpečnostních složek. Výsledkem bylo 11 zraněných ze strany policie a vojska a 29 zraněných vězňů, včetně jednoho mrtvého, kterému vybuchla zápalná láhev v ruce.
Politici a novináři označili tento útok za extrémně brutální, což vybalancovaly většinou pochvalné reakce v zahraničních médiích, které bezpečnostní složky chválily za skvělý a příkladný postup. Dokonce došlo k odvolání velitele zásahu.
Blázen Polgári
Vysoké tresty pro hlavní iniciátory vězeňské vzpoury zastínila událost z 23. listopadu roku 1991, kdy se na stejném místě pokusil se skupinou jiných vězňů o útěk znovu Tibor Polgári, který byl původně uvězněn za trestnou činnost a vydírání.
Během této akce bylo zabito pět dozorců, jejich životy neměly pro zločince žádnou cenu. Polgári se chtěl dostat až do vysněné Austrálie. Osudnými se však uprchlíkům staly drogy a alkohol. Poté, co nabourali auto ve kterém jeli, chtěli pokračovat vlakem. Jenže nastoupili do spoje, který je odvezl do blízkosti leopoldovské věznice. Policie je obklíčila a po krátké přestřelce všichni skončili v poutech. Polgári (přezdívaný Blázen) byl nakonec odsouzen na doživotí a dodnes je mezi vězni pokládán za legendu.
Zdroj: redakce, aktualne.cz, iprima.cz, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Útěkem Pabla Escobara z vězení začal vzestup i strmý pád kokainového krále.
