Kádrový profil stál za tím, že se Boris Weber nedostal na vysokou školu. Respektive nebyl přijat, přestože zkoušky úspěšně složil. „Většinou člověk nesměl ani maturovat, což ale naštěstí můj třídní profesor prosadil. S nasazením vlastní kůže, budiž mu země lehká. Nicméně na VŠ jsem tedy nesměl a putoval jsem na vojnu,“ vzpomínal pro Čtidoma.cz pan Weber.

Narukoval k bojovému útvaru v rámci ZVO (Západního vojenského okruhu) – na Šumavu. „Poplachy s výjezdem do Vojenského výcvikového prostoru Boletice byly tak čtyřikrát pětkrát do měsíce. I naše četa nováčků, tedy bažantů, měla své instruktory – mazáky. Mne si vyhlédl Maďar Imrich. Každý den se několikrát dostavil k nám na rotu, nechal nás otevřít skříňky a pak nám z nich vše vyházel a rozkopal. Když někdo brblal, musel dělat kliky. Občas ty slabší profackoval. A tím se ve mně vařila krev.“

Nakládačka „za vzornou šikanu“

Boris Weber dle svých slov nesnášel, když někdo s kýmkoliv jednal z titulu síly a moci, a nikoliv práva. „A tak když jsem viděl ty vyjukané kluky brečet, vyhlásil jsem, že je třeba se těm mazákům kolektivně postavit. Naštěstí vedle pokakánků bylo na rotě tehdy i dost kluků, kteří se mnou souhlasili,“ usmíval se.

Mazáci z řad instruktorů se těšili ještě jedné výsadě. „Mívali takřka denně vycházky. A tak jsme si na Imricha vracejícího se z hospody počkali a… ve tmě netušil kdo a odkud. Na konci té deky jsme mu přišpendlili na uniformu papírek: ‚Za vzornou šikanu!‘ Skončil ve Vojenské nemocnici České Budějovice a už jsme ho nikdy neviděli. Důstojníci Vojenské kontrarozvědky, za dozoru gaunera KSČ Kříženeckého, vojenského prokurátora, který po tzv. revoluci kandidoval na prezidenta, vše vyšetřovali, ale nic nevyšetřili. Co bylo ale podstatné, na naší rotě zcela skončila šikana.“

Šikana od rána do večera

Dle vzpomínek pana Webera také u sousedního útvaru proběhla mezi nováčky a mazáky ohromná bitka, která rovněž zaplnila několik cimer v nemocnici. „Po vyšetření této mimořádné události skončilo celkem 5 vojáků základní služby ve vězení.“ Podle něj byla u 90 % vojenských útvarů skutečně šikana. „U dělostřelců, tankistů, bigošů (tzn. motostřelci) atd. byla šikana od rána do večera a mnohdy od večera do rána. Když ‚lampasáci‘, tedy vojáci z povolání, opustili v 15:30 kasárna, začalo bažantům peklo.

Nebylo to lehké. „Spousta kluků psala rodičům, že to nevydrží, a je fakt, že případy sebevražd nebyly až tak výjimečné. Dodnes jsem přesvědčen, že za šikanu byli odpovědni v plném rozsahu velitelé čet a rot. Především ti měli stát před soudem a být nepodmíněně odsouzeni za zbytečně zmařené životy. Jenže tyto lidi například zmíněný Kříženecký a další kryli. Kolik nevinných bylo zastřeleno na hranicích jen proto, že chtěli na západ? A kdo viníky kdy odsoudil? Dodnes se tito vrazi scházejí a oslavují službu na hranicích. Vzpomínají, že ‚stříleli lidi jako zajíce‘.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Některé z největších světových pokladů se mohou skrývat v Česku. Stačí jen správně hledat.