Michal Horáček fakt kandiduje na prezidenta. Proč bychom jej (ne)měli volit
KOMENTÁŘ Včera Michal Horáček ohlásil kandidaturu na prezidenta. V roce 2018 do toho tedy půjde. Přesto, že doteď tvrdil, že všechno, co dělá, není kampaň a vlastně se jen baví. No, dobrá tedy. Už pár hodin však přemýšlím o tom, proč bych ho měl chtít jako hlavu státu. Přišel jsem na jeden jediný důvod.
Bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna, úspěšný textař, známá postavička českého showbyznysu. Fajn, a co dál? Ano, politicky se angažoval během sametové revoluce. Byl u toho a aktivně se podílel na pádu komunistického režimu. Pořád se však ptám, co dál udělal pro tuto zemi, že chce být jejím prezidentem?
Nic zásadního mě nenapadá. Vlastně jo, před pár dny spoluorganizoval něco jako demonstraci za demokracii na Staromáku. Hlásalo se tam, jak je tu všechno špatně a pranýřovala současná hlava státu. Bohužel pan Horáček ani jeho stoupenci si jaksi neuvědomují, že jít takovým zůsobem po krku Miloši Zemanovi znamená jen a pouze pošlapání demokratických principů, za které tolik bojují. Ať se nám to líbí, nebo ne, byl zvolen demokratickou volbou a je třeba to respektovat.
Dnes už oficiální kandidát na budoucího prezidenta se stal na Staroměstském náměstí v podstatě vůdcem lidí, kteří se zasloužili o to, že Zeman získal další body. Protože po tomto festivalu marnosti mu hlas půjdou hodit i ti, kteří by to do té doby nikdy neudělali. Demokracie je u nás sci-fi už dlouho. A jedním z důvodů je i fakt, že se nedokážeme smířit s demokraticky zvoleným kandidátem.
Michal Horáček má podporu tak zvané Pražské kavárny. Říká se tak lidem, kteří nesouhlasí s Milošem Zemanem a doteď hledali svého kandidáta. Mají ho, i když to pro Horáčka není žádné velké vítězství. A možná ani "kávárna" už není tak nadšená. Právě Staromák ukázal, že jejich lídr není žádný zdatný řečník. Na pódiu se často pokoušel o vtípky, které se zvrtly v trapné výstřelky o ničem. Tolik žádané charisma se zapomnělo dostavit. Asi mělo schůzku jinde.
Zemanovci a ti druzí
Mám tak trošku pocit, že tady o Horáčka vůbec nejde. Národ se rozdělil na "Zemanovce" a "protizemanovce". První mají jasno, koho na Hradě chtějí. Druzí také - kohokoli kromě Miloše Zemana. Horáček, Igráček nebo třeba Slimáček, je jim to fuk. A pravdou je, že do funkce je možné dostrkat prakticky kohokoli, kdo nebude příliš vykřikovat, že tam nechce.
Když jsem nad tím přemýšlel, vlastně jsem také ve druhé skupině. Horáčkovi bych hodil svůj hlas jen proto, abych znemožnil Zemanovi a jeho dvorním klaunům druhé prznící období. Nejspíš bych si ani nepřečetl textařův program (který jen tak mimochodem ještě nepředstavil). Nepřišel jsem však na jiný důvod, proč bych měl chtít Michala Horáčka za prezidenta. Smutné.
Na druhou stranu má ještě rok, aby mě i veřejnost přesvědčil o tom, že je vhodným kandidátem. Dejme mu šanci se ukázat. Třeba v něm dříme něco, o čem zatím nemáme ani tušení. Musí však pořádně zabrat. Zatím to bylo jen takové cvičení. Jasně, vše bylo neoficiální. To včera skončilo, je čas odhodit ulitu komické figurky a začít se chovat jako budoucí státník.
