Michal Mišina: Přijít na radnici a bouchnout do stolu? Tak to nefunguje

Pane Mišino, tak byl to puč, nebo nebyl?
Nechci nazývat loňský stav pučem. Paní starostka odstoupila ze zdravotních důvodů. Tehdejší koalice nebyla schopná ze svého středu najít nikoho, kdo by chtěl dělat místostarostu. Proto se začala dívat kolem a asi se jim líbil můj názor, že město by měli řídit lidé z Berouna mající zájem o jeho rozkvět a politikaření nechat poslancům. Vznikla tak široká koalice, která mne podpořila 16 hlasy z 19 přítomných zastupitelů.

Co pro vás Beroun znamená?
Domov. Místo, kde jsem se narodil. Pocházím přímo odtud, takže bych o městě i jeho okolí mohl mluvit dlouhé hodiny.

Krásná příroda, klid, milí lidé. Tak proč jste se, proboha, dal na politiku?
Třináct let jsem pracoval v jedné firmě ve stavební branži. Cítil jsem, že potřebuji změnu. A jelikož je pro mě Beroun opravdu srdcovou záležitostí, chtěl jsem město někam posunout. Věřím, že pár věcí se mi snad i povedlo.

Baví vás to?
Musím říct, že ano. Jsem tu rok, člověk se hodně učí. Jestli má někdo pocit, že stačí přijít, bouchnout do stolu a věci se začnou okamžitě měnit, tak se plete. Ten proces je dlouhodobý. Jenom se se vším seznámit a všemu porozumět není jen tak. Kdo dělá normální byznys, tohle nikdy nepochopí.

Vy jste ale přeci také přišel z „normálního“ podnikání...
To je pravda, také jsem byl ze spousty věcí překvapený. S oblibou teď říkám, že jestli chce někdo porozumět, jak to v politice chodí, musí se podívat na seriály Jistě, pane premiére a Jistě, pane ministře.

Takže jste na práci projektanta definitivně zanevřel?
Ani v nejmenším! Stále v ní pokračuji. Dokonce bych řekl, že mi hodně pomáhá si pročistit hlavu. Navíc si uvědomuji, že politiku nelze dělat navěky. Takže až jednou skončím na radnici, k původní profesi se vrátím.

Co se vám na Berounu nejvíc líbí?
Těch věcí je opravdu hodně. Samozřejmě město jako takové, ale i okolí je nádherné, příroda, památky jako Karlštejn a další památky. Máme tu hodně cyklostezek, pro turisty také ideální podmínky. V poslední době se také zlepšilo životní prostředí. Není náhodou, že se sem stěhuje stále více lidí.

Je ale ještě vůbec prostor? Kam s těmi lidmi?
Faktem je, že v Berouně samotném už moc místa není. I když ještě existuje pár projektů. Ale ten rozvoj výstavby kolem pokračuje. A asi ještě dlouho bude.

Co podnikání v Berouně, berete "nové tváře"?
Samozřejmě, jako každé město. Kdo chce v Berouně podnikat se zájmem, něco městu také přinést a ne jen snažit pro sebe vyždímat co nejvíce, má u mě vždycky dveře otevřené.

A když chce, jak říkáte, ždímat...?
Nemohu ho v jeho aktivitách nijak omezovat. Ale nebudu takového člověka podporovat.

Jaké jsou vůbec nyní na radnici vztahy?
Za ten rok si to sedlo, spolupráce je na standardní úrovni. Informujeme se o tom, co se děje, pravidelně se potkáváme. Neházíme si klacky pod nohy. Tak nějak asi všem došlo, že práce pro město je důležitější než osobní antipatie a spory.

Takže jste nikdy neměl chuť se vším praštit a z politiky odejít?
Asi ne. Pravdou je, že se nemůžete zavděčit všem. Můžete vysvětlovat, pokoušet se o dialog. Ale ne nadarmo se říká „kolik lidí, tolik názorů“.

Zvládáte neřešit práci, jednoduše chvíli nepracovat?
Snažím se na víkendy mozek „vypínat“ a mít čas pro sebe a rodinu. Občas je třeba něco přečíst nebo se v něčem zorientovat, ale nemám to jako pravidlo. Měl jsem od začátku působení na radnici štěstí, že většina lidí se mi snažila pomáhat. Takže ani tenkrát ten nápor nebyl úplně extrémní. I když byl velký...

Jak relaxujete?
Klasický gaučing. Ne, vážně. Mám domek s terasou, umím si tam užívat pohody. A hlavně mám třicet hlav vína. Po dvou hodinách prostřihávání mám hlavu krásně čistou. No, a když se ještě na podzim povede burčák a přijdou kamarádi, je to paráda.

Bavíte se doma s manželkou o politice?
Vůbec ne! Hned od začátku nebyla nadšená z mého rozhodnutí jít do politiky. Od té doby nic „pracovního“ doma neřešíme. I když má pár lidí opačný pocit. Dozvěděl jsem se, že by mým prostřednictvím měla dokonce řídit dění v Berouně právě ona. Docela vtipné, takovým věcem se jen směju. Asi to prostě k téhle práci patří.

Kdybyste měl tu moc, co byste udělal jako první? Ať by to bylo cokoli...
Zakroutil bych krkem všem hlupákům, kteří se snaží jen bourat, ale nic smysluplného nevytvoří. To by asi na světě zůstalo jen málo lidí, že? Myslím to samozřejmě s nadsázkou. Většina těchto lidí si navíc myslí, že jsou úplně normální. Ale co, šťastné mohou být obě skupiny a bez rozmanitosti by byla na světě nuda. Ono je to stejné jako s workoholikem a flákačem. Kdo z nich je vlastně spokojený se životem? Oba si myslí, že dělají správně a užívají si to. Tak proč jim to brát nebo je soudit...