Místo, kde zemřely stovky lidí - to je Kobyliská střelnice

Po roce a jednom měsíci se v pondělí 25. dubna obyvatelé Prahy 8 mohli jít podívat na kulturní památku - Kobyliskou střelnici. Hrál k tomu armádní sextet a přijel ministr obrany Martin Stropnický. Celá renovace proběhla díky iniciativě zastupitelky Anny Kroutil. Projekt byl zaplacen z fondu Evropské unie a více než milion dvě stě tisíc dalo i ministerstvo obrany.

Prostor je vyčištěný od křovin a náletů, jde především o část se střílnami, stejně tak došlo k opravě chodníku, který vede prostředkem kulturní památky. "Stav celé střelnice se rapidně zhoršoval, jsem ráda, že se nám povedlo získat dotaci z Evropské unie, radnice Prahy 8 se podílela přibližně 8 procenty. Opravena byla především trachytová dlažba, to bylo nejdražší, dále byly vyčištěny střílny a zrenovovány terče, doufám, že i nadále bude významným pietním místem,“ řekla Anna Kroutil.

Na místě se sešlo několik desítek místních, především důchodců, akce probíhala velmi brzy, již v jedenáct hodin dopoledne. Ministr Stropnický promluvil především o historii střelnice a o lidech, kteří zde byli popraveni. "Jsme na místě, kde se staly věci, které nejdou prominout ani zapomenout. Roku 1890 tady bylo zavedeno vojenské cvičiště a střelnice, které mezi světovými válkami používala i česká armáda. Čas běží, detaily stírá, ale toho podstatného se nedotýká, jména obětí vepsaná do desek památníků jsou tu stále s námi a pro připomenutí,“ řekl ministr Stropnický.

Historie objektu

Dnešní pietní území je architektonicky upravenou částí severního prostoru dřívější rozsáhlé vojenské střelnice. Národní kulturní památku Kobyliská střelnice najdete na území Prahy 8, mezi panelovými domy a ulicemi Žernosecká a Čumpelíkova, v obdélníkovém prostoru uzavřeném náspy.

Střelnice byla zřízena již v roce 1890 a původně sloužila pro výcvik pěchoty. Po 1. světové válce zde kromě pěchoty nacvičovaly i městské sbory, Sokol a další civilní organizace. Za německé okupace, v letech 1939–1945, sloužila střelnice k hrůzným účelům, a to k represivním popravám. Německá správa proměnila tamní konírnu na poslední věznici odsouzených a v severní části střelnice zřídila hromadné popraviště. V té době měřila střelnice po obvodu 5 000 metrů a její délka byla 1 100 metrů. Od okolního světa byla relativně izolována ostnatým drátem. Ve vzdálených rodinných domech nesměl nikdo v době od 18 do 6 hodin opouštět byt ani otevírat okna.

Nejvíce represivních poprav proběhlo v prostorách střelnice v Kobylisích po atentátu na Reinharda Heydricha v období tzv. II. stanného práva. Za 33 dnů, od 30. května do 3. července 1942, zde bylo prokazatelně popraveno 539 lidí: 463 mužů a 76 žen, jen výjimečně jiné než české národnosti. Mezi nimi bylo i mnoho významných vědců, umělců, politiků a vojáků. Mimo jiné zde byli 4. a 5. září 1942 popraveni i čtyři představitelé české pravoslavné církve (Gorazd, Čikl, Sonnewend, Petřek), která poskytla azyl československým parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje po atentátu na R. Heydricha. Podle neúplných seznamů zde bylo v období od 30. září 1941 do 7. května 1945 popraveno více než 755 lidí. V roce 1943 se tu konala veřejná poprava čtyř českých četníků odbojářů: Bojas, Famfulík, Jirásek, Rajmon, a za Pražského povstání, dne 7. května 1945, zastřelila popravčí četa vojáků zbraní SS před vchodem do střelnice trojici obyvatel Kobylis.

Po druhé světové válce byla vojenská střelnice opět převzata československou armádou

a přešla pod správu Posádkového velitelství v Praze. Několik let byla znovu používána pro cvičnou střelbu, ale také pro činnost zájmových organizací. V padesátých letech význam Kobyliské střelnice pro účel moderní armády značně poklesl, střelnice již technicky nevyhovovala a byla používána pouze příležitostně pro cvičnou střelbu. Nakonec, asi do poloviny roku 1968, sloužila Armádnímu filmu. Popravčí místo bylo ihned po osvobození v roce 1945 symbolicky označeno dřevěným křížem s trnovou korunou.

V roce 1978 byla ke kříži umístěna bronzová plastika „Nepokořená vlast“ od akademického sochaře Miloše Zeta. Pamětní desky s osobními daty obětí jsou umístěny proti popravčímu místu, přibližně v místech, kde kdysi stávaly podélné dřevěné kůlny, které sloužily k dočasnému ukládání rakví s popravenými před jejich odvozem do krematoria. Nápisy na kovových deskách uvádějí kromě jména také hodinu, den, měsíc a rok popravy. Za jménem je též uveden dovršený věk života jednotlivých osob. V prostoru bývalé konírny je dnes kamenná mozaika, kterou na stěně vytvořil akademický malíř Martin Sladký. Tu doplňují verše básníka Miroslava Floriana vtesané do betonového valu: „Zastav se na chvíli… krev naše vstoupila do této země, ale my znovu se vzpřímili.“ Architekturu areálu s valy a dekorativní branou vytvořili ing. arch. L. Todl a J. Polák. Celé místo památníku, a to včetně plastiky, bylo dne 28. 2. 1978 prohlášeno usnesením české vlády za národní kulturní památku.

V roce 1990 byl dřevěný kříž s trnovou korunou obnoven a znovu vztyčen. Po 17 letech byl dřevěný kříž napaden hnilobou a v polovině listopadu 2007 byl se souhlasem památkářů na náklady radnice osmé městské části na kobyliské střelnici vztyčen nový kovový pietní kříž s trnovou korunou.