Náměstí Republiky je místo plné kontrastů. Špína a odpadky hned vedle luxusního obchodního centra
V historickém centru Prahy nenajdeme mnoho velkých obchodních domů. Jedna lokalita je pro ně však zaslíbená. V blízkém okolí náměstí Republiky zde máme socialistický klenot Kotva, nedaleko pyšnou, ale zašlou Bílou labuť a dnes epicentrum konzumu Palladium.
Tam, kde lidé utrácejí nejvíce peněz, by člověk čekal upravený a dobře zajištěný veřejný prostor. Náměstí Republiky však pod tlakem davů a velkého množství bezdomovců stále trpí. Přestože pěší zóna a rušná část náměstí, kde se potkávají autobusy, tramvaje a chodci, plynule a neagresivně funguje, je tady ještě mnoho práce, aby se místní prostor povýšil na reprezentativnější úroveň.
Bezdomovecké trhy
Asi nejbolavější část celého rozsáhlého a členitého prostoru kolem náměstí Republiky se nachází před ulicí V Celnici. Náměstí, kde se pravidelně pořádají trhy, ožívá díky řemeslníkům a jejich produktům. Zcela pochopitelně si zde návštěvník může dát něco dobrého k jídlu.
Chuť však přechází návštěvníky kvůli tomu, že se tento prostor stává oblíbenou lokalitou pro opilce a bezdomovce. Jejich přítomnost je již tradicí a lidé si tak musí zvyknout často na hrubé chování a nepořádek, který po nich zůstává. To však neznamená, že všichni jsou zodpovědní za nepatřičné chování některých individuí.
Být bez domova není nic lehkého a řešit podobnou situaci je velmi složité. Pokud však máme zmínit negativa, která se na tento prostor v centru Prahy vážou, je to doopravdy jeden z nich. Zcela pochopitelně se pohybují v prostoru, které je atraktivní pro turismus a konzum. Lidé naopak vyhazují drahé jídlo přímo do koše, a tak je pochopitelné, že právě lidé bez domova čekají, co z lidí vypadne.
Chudoba a bohatství
Vzniká tak kontrast mezi lidmi, kteří nesmyslně utrácejí za materiální hodnoty, a člověkem, který s nataženou rukou postupně propadá do alkoholového bezvědomí. V Praze nenajdete mnoho míst, kde by byl obraz rozdílů ve společnosti patrnější.
Když se však vrátíme k architektuře a veřejnému prostoru, stále existuje i mnoho jiných překážek, které lze vyřešit promyšleným přístupem k atraktivní lokalitě. Kombinace mnoha dopravních prostředků a velkého počtu chodců je vyřešeno ideálně. Neexistují patníky chodníků srovnávají povrch na jednu úroveň a člověk jen díky několika indiciím musí tušit, že zde se nesmí z bezpečnostního hlediska zdržovat dlouho.
Byť si tak vytížeností náměstí Republiky říká o chaos a nebezpečí, ve výsledku vše plynule funguje. Rozsáhlý prostor je však často zaplněn přemírou stánků s občerstvením, takže se z obecného pohledu jedná o velmi těžko uchopitelné místo.
Časy se mění
Samozřejmě jsou zde viditelné i nadějné přístupy k tomu, aby celý prostor získával také nového ducha než jen konzumní maraton, kde lidé vcházejí a vycházejí do obchodního centra se zhypnotizovanýma očima. Bývalé kasárny, kde Josef Kajetán Tyl napsal slova české hymny, by asi koukal, co zde aktuálně odehrává. Několikapatrové Palladium prostě nepřehlédnete.
Plaketu, která upozorňuje na významnou dějinnou událost spojenou se skladbou Kde domov můj, však zaručeně přehlédnete. Najdete ji hned vedle velké reklamy na zlevněné boty…
Stejně tak je pod tlakem okolních staveb ve značné nevýhodě kostel místních kapucínů. Ti se však věrně a oddaně hlásí o pozornost a vejít do tohoto požehnaného prostoru je v tepu obchodního centra Prahy velmi osvěžující.
Obchodní potenciál lokality bude v budoucnosti stále růst, teď je jen otázka, aby se k úpravám přistupovalo promyšleně a citlivě. Velký počet odpadků, špíny a všeobecné neuspořádanosti ubližují tomu, aby se zde lépe dýchalo a člověk měl třeba čas sledovat unikátní architekturu, které je kolem požehnaně. Vždyť na dohled je zde secesní klenot – Obecní dům. Tak ať si ho lidé mohou vůbec všimnout.
