Nejdelší penalta všech dob – sportovní příhoda z Argentiny

Z outsidera na vrchol

 

Jižní kříž patřil sice k týmům regionální ligy. Přesto, v provincii Salta platil za jednoho z největších fotbalových otloukánků, který si účast v tamní nejvyšší soutěži dokázal zajistit jen za cenu úplatků.

 

Když už po páté za sebou klub „utekl hrobníkovi z lopaty,“ konečně shromáždilo vedení Jižního kříže dostatek financí, aby mohlo provést několik změn. Mužstvo posílili bývalí hráči z druhé celonárodní ligy, na trenérský post funkcionáři dosadili bývalého asistenta předního argentinského týmu Huracán CA. Věci se konečně hnuly dopředu.

 

Když následující ročník 1982/1983 Jižní kříž zahájil vítězstvím nad slabým Escudo Chileno, nikoho to ještě nevzrušovalo. Ovšem o měsíc později, když vyhráli další čtyři zápasy po sobě a ocitli se v čele tabulky, začalo se na Jižní kříž v Saltě konečně pohlížet jinak.

 

Hřiště se postupně plnila diváky lačnícími po jejich prohře. Proto zápas na půdě druhého týmu tabulky, Sportovního klubu Belgrano, přišel sledovat nezvyklý počet diváků. Po stranách hrací plochy, na střechách okolních domů ba i na sítích za brankovým prostorem se těsnali přihlížející, kterých mohlo být více jak pět tisíc.

 

Utkání se dohrálo za týden

 

Ještě ve čtyřicáté minutě zápasu držela obě mužstva vyrovnaný stav 1:1, i když si hráči domácího Belgrana snažili marně vymoci pokutový kop. Časté a simulované pády ve velkém vápně Jižního kříže nedokázaly rozhodčího stále přesvědčit, aby jim jejich úkol co nejvíce usnadnil.

 

Když ve 42. minutě proměnil levý útočník Jižního kříže trestný kop v branku na 2:1, stadion nejprve na krátko utichl. Hned poté se do daleka roznesl hurónský řev temperamentních argentinských fanoušků. Vášně podruhé výrazně vzplanuly před koncem zápasu, kdy rozhodčí, do té doby hlasitě proklínán domácími fandy, zapískal „mylně“ penaltu proti Jižnímu kříži. Sudí ještě ani nestačil vzít balon do ruky, když mu pravý záložník hostů uštědřil tvrdý direkt. Nejen, že tím ukončil zápas. Na hřišti rozpoutal i nepopsatelnou vřavu, do které se zapojili hráči a fanoušci obou klubů. Pořádek musel zjednat až místní komisař, který třikrát po sobě vystřelil varovně do vzduchu.

 

Podle soutěžní komise zbývalo do konce zápasu (včetně penalty) dvacet vteřin. Dohrávka mezi střelcem Riverou a brankářem Díazem se měla uskutečnit příští neděli na tom samém stadionu. Tentokrát však bez diváků.

 

Hned v pondělí byly v domovské vesnici Jižního kříže zavřené všechny hospody. Muži, namísto vysedávání v putyce, kopali na Díaze penalty. Stejně tak tomu bylo i v úterý, ve středu, ve čtvrtek a v pátek. Jen v sobotu si trenér Silva vymohl pro svého svěřence volno. U Díazových dveří přesto zvonili zájemci, kteří chtěli gólmana naposledy prověřit.

 

Rozuzlení dohrávky

 

V neděli, ve tři hodiny odpoledne, nastoupila obě mužstva na hrací plochu, jako by měla hrát skutečný zápas. Rozhodčí ještě vyloučil záložníka Colu Riveru, který ho o týden dřív nesmlouvavě inzultoval a pozornost všech se zaměřila na dvojici Díaz Rivera.

 

Juan Rivera byl v té chvíli doslova elektrizován. Už se dozajista viděl, jak se spoluhráči oslavuje proměněnou penaltu. Volil proto co nejkratší rozběh, pořádný nápřah a ránu, po které by balon protrhl síť. Střela mířila doleva a Díaz s elegancí a jistotou tam zamíříl taktéž. Míč stačil vyrazit stranou od svého brankoviště. Vítězství 2:1 a tím i první místo v tabulce pojistil Díazův spoluhráč Martinez, který merunu odkopl daleko do hřiště.

 

Pavel Mazurka (redakčně upraveno)