Nepodceňujte malé vodáky - vodácká povídka Jiřího Noska
Snad každý vodák, když se blíží ke šlajsně, zažívá ten pocit šimrání v břiše, zrychleného tepu a rozšířených zorniček. A sjet šlajsnu tak, aby se vodák nevyklopil, patří k velkému umění.
Co na tom, že jsou šlajsny, který sjedete poslepu. Důležité jsou ty, které jsou věhlasné a kterýma se můžete pochlubit před kamarády. Takovou je i slavná šlajsna ve Štěkni na Otavě. Vjezd do šlajsny je vysoký asi půl metru, takže při troše dobrý vůle se dá sjet i rovně, ale pořádně to práskne, zvlášť, když jede jak háček, tak zadák. Jestli se jede jenom bez háčka, je to lepší. Zdaleka největší machrovinka je tuhle šlajsnu skočit bokem, což patří do vyšší dívčí na vodě.
Šikovní malí smradi
Je to už dávno, co jsem jel s deseti až dvanáctiletýma špuntama z našeho oddílu. Právě štěkeňská šlajsna, u které je docela dobré tábořiště, nám sloužila k potrénování právě téhle zkušenosti. Skočit bokem šlajsnu není až takový problém. Důležité je najíždět se srovnanou lodí zároveň s hranou jezu a pak se zhoupnout v bocích. Pokud se tady člověk nechová toporně a přidrží si malinko loď pádlem, je vyhráno. Problém nastane při vyjíždění ze šlajsny, kdy loď ještě pořád pluje bokem. Důležitý je i náklon, a pokud ho osazenstvo lodi udělá špatně nebo málo, je jejich osud zpečetěn.
Tak jsme to tam s děckama trénovali a byl to fakt hezký pohled na šikovné trpaslíky v kánoích. Zálibně jsem je pozoroval, když se ke šlajsně přihasili takoví mazácký taťkové v maskáčích, s šerifským kloboukem s ličším ohonem a v opráskaných laminátech. Chvíli vášnivě diskutovali nad tím, jak ten jez překonají. Hlavní taťka burácel, že to vždycky jezdí rovně, takže přece jedem rovně, ne? Ostatní ale na něj zle dotírali, šermujíc rukama, že prý, „když to ty malí smradi sjeli, tak my přece taky!"
Jejich kápo sedl naštvaně do lodi a mocnými záběry jel přímo do šlajsny. Dal to jako vždycky popředu a nadšeně přitom hýkal, že se mu to povedlo. Na ostatní to ale dojem neudělalo. Ještě jednou zhlédli ukázkovou jízdu dětiček a pak s mírným pohrdáním sedli do laminátek s tím, že to taky zkusí. Zkusili. Borci nejenom, že tam najeli šikmo, ale seděli toporně jak vyřezaný ze dřeva. Byli tam okamžitě. Dole je šlajsna laskavě vyplivla. A dalších pět lodí jelo podle stejného scénáře. Hups bokem a prásk a už tam byli. Dole, když vytahovali lodě na břeh, pochytali všechny svoje svršky i spodky, tak se strašně divili, že to nezvládli, jako ty malí smradi.
Pro nás to byla hezká podívaná a chlapům jsme nabídli, že je to naučíme. Co myslíte, stáli o to? A tak si myslím, že si víckrát na lodičkách bokem nezaskákali.
