Ó, Velvary, kde jsou mé tolary?

Od první zmínky k opevnění královského města

V místě dnešních Velvar se začala budovat osada díky obchodní cestě, jež vedla z Prahy do Horní Lužice přes Velvary a Roudnici nad Labem. Cesta do Velvar z Prahy odpovídala jednodennímu pochodu zvířat s nákladem. Zprvu tu pravděpodobně vznikly zájezdní krčmy, u nichž se začali postupně usazovat obchodníci a řemeslníci. A díky tomu se osada začala proměňovat v tržní ves.

První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282. Po roce 1354 osada připadla královské koruně a Karel IV. Velvary pravděpodobně povýšil na městečko. Není ovšem jisté, kdy Velvary získaly městská práva.

Roku 1482, kdy Velvary postihl velký požár, shořel městský archiv, kde byly uloženy důležité listiny a privilegia. Další požáry následovaly v letech 1490 a 1531.

Ještě v roce 1482 král Vladislav II. Jagellonský Velvarům potvrdil svým majestátem veškerá práva a výsady, které se nacházely ve shořelých listinách. Mezi nimi se také nacházel majestát, jímž se městečko Velvary stalo městem. Časem získávaly Velvary různé výsady, rozkvétalo po stavební i hospodářské stránce. Velvary například mohly vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Vstup do města byl možný čtyřmi branami.

• Pražská brána byla postavena v roce 1580 stavitelem Bartolomějem Vlachem a jako jediná se zachovala
• Roudnická brána (foto) byla v roce 1841 zbourána z neznámých důvodů.
• Slánská brána (foto) vznikla v období renesance na místě Malovarské brány a byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které údajně stínila do zahrady. 
• Chržínská brána byla tvořena vraty mezi dvěma zděnými pilíři.

Velvary se od konce 16. století označovaly královským městem, ale textech panovnických majestátů, konkrétně listinách Marie Terezie a Josefa II., se Velvary dočkaly výslovného jmenování královským městem až v 2. polovině 18. století.

Válka a obnova města

Třicetiletá válka (1618 - 1638) se samozřejmě neblaze podepsala i na rozkvětu Velvar. Den po bitvě bělohorské v roce 1620 bylo město vydrancováno, řada občanů zraněna a zabita. Velvary byly vydrancovány několikrát a v roce 1639 vypáleny na rozkaz švédského generála Banéra.

V roce 1680 velvarské obyvatelstvo ničily zákeřné nemoci a mor, který město postihl i v roce 1713.

Obnova města začala koncem 17. století a renesančně vzhlížející město dostalo barokní překryv. Z následků války se dostávaly těžce a pomalu a původní velikosti před rokem 1620 dosáhly až na začátku 19. století.

Zasloužili se o to dva primátoři. Prvním byl Jan Augustin Klouzal, během jehož hospodářské správy se zvýšily obecní důchody, hodně se stavělo a uskutečnilo se spoustu oprav. Primas Klouzal hledal nové možnosti využití městského majetku, a proto začala fungovat nová cihelna, byly otevřeny opukové lomy, pila a rozšířena obecní vinice u Podhorního mlýna.

Za nejzasloužilejšího velvarského primátora se považuje vzdělaný Florián Mikulovský (v úřadě 1760-1776). Během dvanáctiletého pronájmu od města zvelebil všechny dvory, mlýny, hospody, pivovar a ostatní domy. Za své vlády zlepšil i veškeré další městské důchody a podařilo se mu vymanit Velvary z dluhů. Jeho dodnes zřetelným dílem je Velvarský les nad Velkou Bučinou.

Po roce 1848

Až do roku 1848 zůstaly Velvary královským městem od ochranou nejvyššího purkrabího. Po témže roce nastaly správní reformy, které znamenaly velký význam pro rozvoj města. V roce 1849 byl ve Velvarech zřízen okresní soud, jenž zde působil až do roku 1953, a berní úřad. V letech 1854-1868 ve městě dočasně sídlil smíšený politicko-soudní okresní úřad. Roku 1868 připadl soudní okres Velvarský do obvodu okresního hejtmanství Slánského a v roce 1913 do obvodu okresního hejtmanství Kralupy n. Vltavou.

Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska. Velvary byly od počátku městem zemědělským a jako zemědělské středisko se rozvíjely i v minulém století, přestože tu vznikly i menší průmyslové podniky. Vzhled města se měnil v druhé polovině 19. století, kdy se tu rozvíjelo hospodářství i kulturní a spolkový život.

• 1863 založení pěveckého spolku " Hlahol "
• 1864 následoval Sbor dobrovolných hasičů
• 1871 Občanská beseda,
• 1872 Řemeslnická beseda,
• 1884 Tělovýchovná jednota Sokol,
• 1886 Spolek divadelních ochotníků Tyl a další spolky.

Dnešní Velvary

 Na začátku roku 2015 měly Velvary 3 080 obyvatel. V dnešní době Velvary jsou zejména městem historie, poklidného života a mnoha památek, mezi něž například patří:

• Kostel sv. Kateřiny (foto) - původně gotický kostel, který byl v minulosti upravován až do dnešní novogotické podoby z počátku 20. století
• Pražská brána (foto) - součást původního opevnění města, celoročně přístupná na požádání v MěÚ, občas se v ní konají výstavy
• Radnice (foto)- renesančně-barokní stavba s podloubím vznikala v důsledku pohnutých dob v několika etapách, byla několikrát přestavována
• Mariánský sloup (foto) z roku 1716 - 1719 - dominantní sochařské dílo barokních sochařů Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho se nachází na náměstí a připomíná mor, který se ve městě objevil.
• Kostel sv. Jiří (foto) - Jednolodní architektura tohoto hřbitovního kostela představuje jedinečný příklad renesančního umění v regionu.
• Panská hospoda (foto) - dnešní barokní budova, v níž sídlí knihovna, byla postavena v letech 1696-98 podle návrhu Pavla Ignáce Bayera a stojí na místě vyhořelé renesanční Panské hospody, ke které se váže příběh zaznamenaný v písni Ó Velvary, kde byla hostovi odcizena truhla s 996 tolary.
  
  Ó, Velvary, ó, Velvary,
  kde jsou mé tolary?
  Jed' jsem, pil jsem,
  hodoval jsem, 
  hezké holky miloval jsem.

zdroj: http://www.velvary.cz/mesto/historie/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Velvary