Ostudná Plzeň a ještě ostudnější Slavia. Sešívaní odflákli svoji práci, tohle neokecá ani Tvrdík a jeho novináři
Slavia propadla v Konferenční lize, Viktoria Plzeň totálně nestíhala mezi elitou v Lize mistrů. Český fotbal nemá po třech letech účastníka v jarní části evropských pohárů, jeho pověst se otřásla v základech a výsledky se propadl do klubového pralesa. Je třeba si to přiznat, ne omlouvat slabým rozhodčím či smůlou. Jaroslav Tvrdík musí přijít s personálními změnami, toto je zkrátka velký průšvih.
Po losu Ligy mistrů bylo jasné, že v konkurenci Bayernu Mnichov, Barcelony a Interu Milán má Plzeň jen malou šanci. Přesto se ze Štruncových sadů ozývaly hlasy radosti, padaly věty o odměně za práci, že si to klub zaslouží a tak dále. Na hřišti to pak vypadalo, že se sešli profíci s fotbalovými amatéry. Přísnější kritéria snesl snad jen poslední zápas ve skupině, když do Plzně přijela Barcelona s B týmem a domácí tým čestně padl 2:4. Jinak to byl pohled, ze kterého bylo divákovi tuze smutno. Radost z toho mohl mít snad jen masochista.
Na Plzni se v plné nahotě ukázalo, jak moc tuzemský fotbal za naprostou evropskou špičkou zaostává. Není to o parník, spíš o několik letadlových lodí. Nemá smysl plzeňské borce hanět. Odvedli nejlepší práci, jaké byli schopni, nic neodflákli. Český fanoušek však trpěl, protože rozdílu si samozřejmě všímal i zahraniční tisk a třeba po zápase v Mnichově si němečtí novináři dělali z Plzně doslova legraci. To zabolí.
Trapná Slavia
Ale zatímco od Plzně nikdo nic nečekal a zaslouží spíše soucit, pro Slavii je vyřazení z Konferenční ligy mnohem drsnější ranou. Stejně tak pro český fotbal. Je to průšvih a obrovské selhání, nemá cenu hledat mírnější slova. Tím spíš, že šéf klubu Jaroslav Tvrdík po losu skupiny tvrdil, že ji tým musí vyhrát. Vidina finále Konferenční ligy, které se bude hrát v Edenu, v té chvíli možná dostávala reálné obrysy. Minimálně v hlavách funkcionářů, některých hráčů a fanoušků.
O to tvrdší je pád na zem. V konkurenci s Kluží, Sivassporem a Ballkani byla Slavia favoritem a ve většině zápasů měla jasně dominovat herně i výsledkově. Nestalo se. Místo toho, aby si hráči se svými soupeři poradili jako pitbul s jezevčíkem, chytli se do vlastní pasti nemohoucnosti.
Tohle nikdo neokecá, ani Tvrdík
Pohořet ve skupině, kde někteří hráči kosovského celku chodí do práce, kde turecký klub ve své lize balancuje na hraně sestupu a kde Rumuni by měli možná tak na střed tabulky české nejvyšší soutěže? Realita? Šest bodů s Ballkani, ovšem o prsa indiánské ženy. Dva body se Sivassporem, když v Edenu si dal soupeř branku sám. A nula s Kluží. To není vizitka mužstva, které se kasalo nejvyššími ambicemi.
Tohle už nemůže nikdo okecat. Ani Jaroslav Tvrdík a jeho kamarádi novináři. Slavia musí dostat "čočku", šéf klubu musí vyvodit personální důsledky. Možná ani ne tak ohledně trenéra, ale vyhodnotit přístup hráčů, kteří si často mysleli, že jsou neporazitelní, a na hřišti to podle toho vypadalo. Trestuhodně odflákli svoji práci, za kterou jsou placeni. Řečičky o tom, že jde jen o sport, neobstojí. Udělejme za trapným vystoupením Slavie tlustou čáru. Ale nezapomeňme.
KAM DÁL: Špatná zpráva pro pacienty: Venkov přichází o praktiky, pomoc je často daleko. Lékaři vysvětlují, co musí vláda změnit.
