Pardubický patriot Martin Kolovratník tvrdí, že ví, kde sehnat peníze. Vážně už bude líp?
Velká pardubická, mezinárodní letiště i další úseky dálnice nebo třeba krajské domovy důchodců. To všechno by chtěl pozvednout a dokončit Martin Kolovratník z pozice hejtmana Pardubicého kraje. Má ale šanci na úspěch a jasnou vizi?
Pane Kolovratníku, kandidujete z prvního místa do zastupitelstva Pardubického kraje za ANO. S jakými plány?
Musím říct, že s velkými. Teď mluvíme teoreticky - je nutné, abychom byli ve volbách úspěšní, dokázali sestavit koalici a tak dále. Dovedu si ale představit, že jako hejtman nebo jako náměstek bych mohl mít v gesci dopravu a investice do dopravy, ale také pro sociální sféru bych hledal nejbližšího partnera a ideálně ze svého hnutí. I já bych tomu ale chtěl věnovat svůj čas.
V sociální oblasti jsou tedy na Pardubicku problémy?
Cítím, že v sociální sféře se často snaží hlavně obce, zřizují třeba domovy důchodců a tak dále, ale mají na to málo peněz. Teď je unikátní období, kdy by podobná zařízení mohly vystavět kraje, sehnat na to evropské peníze. Je škoda, že to málo využívají. Mám nápady, jak tomu pomoci. Jde například o zvýšení kapacit domů s dlouhodobou péčí, tedy vlastně domovů důchodců. Víme, že populace stárne, jsou nějaké predikce v celé republice, víme, že kapacity už dnes nestačí a ta situace se bude jen horšit. Jak jsem si zmapoval Pardubický kraj, tak v 90 % případů je majitelem takových zařízení obec a kraj jí pomáhá - jednorázově, dotačně a podobně. Navázal jsem kontakt jak s lidmi na ministerstvu pro místní rozvoj, tak i přímo v Bruselu na Evropské komisi a sonduji, že by náš kraj mohl získat jednorázově podporu ve výši až 80 % na vybudování nových kapacit, ale krajských.
Takže by podle Vás měl domovy důchodců stavět kraj?
Je tam ještě jedna nová neodzkoušená věc - projekty tzv. PPP, kterým fandím. První takový projekt zkoušíme v sektoru dopravy, ale já bych chtěl takto postupovat i v Pardubickém kraji. Jde o to, že takový domov seniorů postaví soukromník a také ho dejme tomu dvacet let provozuje. Město mu pak přispívá na provoz, jde o tak zvanou “platbu za dostupnost”. Město ve smlouvě má, že například od 1. 1. 2022 má někde k dispozici dejme tomu 100 lůžek, která ale provozuje někdo jiný. Jde o zajištěnou péči. Výhoda tohoto modelu je, že provozovatel si sám pohlídá náklady a město bez starosti ví, že každý rok ho to stojí určitou částku, ale o nic jiného se nemusí starat. Je to model úspěšně odzkoušený v zahraničí a víme, že to veřejnému sektoru přináší velkou úsporu. To je projekt, který bych chtěl zavést.
Patrně budete zvolen - bude právě sociální oblast prioritou?
Asi nebude, je to korektní říct, protože priorit může mít člověk jen menší množství. Já se nyní již sedm let intenzivně věnuji dopravě i ve Sněmovně a mám za sebou řadu úspěchů, ať je to zrychlení výstavby dálnic, nastartování výstavby vysokorychlostních železnic, kdy jsem stál u zrodu, tak to mě velmi pohltilo naplno a i vnitřně cítím, že toto je hlavní priorita, kterou bych rád do Pardubického kraje přinesl - nový, inovativní a velmi ambiciózní pohled na dopravu jako takovou. Má to samozřejmě více podkapitol - silniční, železniční, veřejná autobusová doprava a podobně.
Ale protože jsem v sociální sféře pracoval a znám ji, tak na tom žebříčku priorit bude hned v druhé linii. Rozhodně nebude žádnou Popelkou.
Chcete se tedy věnovat hlavně dopravě - co konkrétně máte na mysli, co je na Pardubicku špatně?
Ani ne špatně - velkým příběhem našeho kraje je dálnice D 35, která vede napříč krajem od Opatovic až na Moravu a to je můj největší životní úspěch, na který jsem hrdý a je to i vnitřní uspokojení. Když jsem do politiky přišel tak tato dálnice byla ve hvězdách. Jen na prvních dvou úsecích od Opatovic po Vysoké Mýto na tom úseku proti státu bylo kolem 1400 majitelů pozemků. Lidé byli negativně nastaveni, protože stát nabízel podle zákona nízkou cenu a i možnost vyvlatnění byla velmi složitá. Úřady nechtěly vyvlastňovat, lidé se soudili, protahovala se řízení.
Teď je to tedy vyřešeno?
Za mého působení se podařilo upravit zákon, který to řeší. Jde o zákon 416 z roku 2009, dokonce právě vyhrál prestižní soutěž Zákon roku. Ten řekl, že jim nabídneme férovou cenu - jde o osminásobek odhadní ceny, ale pokud se do tří měsíců nedohodnou, může dojít k vyvlastnění. K dnešku tak na těchto 27 kilometrech je dávno vykoupeno a běží stavba a dokonce díky dostatku financí se podaří stavbu zkrátit tak, že první úsek bude hotový už příští rok na podzim. To je ohromný úspěch i pro kraj, protože tranzitní doprava nebude jezdit přes města. Jsou ale před námi samozřejmě i další úseky a pokračovat v této práci je můj velký cíl.
Je to velký úkol, ale jde “jen” o jednu dálnici. Co ty ostatní komunikace?
Pardubický kraj má silnic druhé a třetí třídy kolem 3 300 kilometrů, je to velká síť a není důvod ji rozšiřovat. Je ale podhodnocená z pohledu oprav - je hodně zastaralá. V letech 2014 a 2015 jsem byl u historicky první dohody mezi státem a kraji, že stát krajům na jejich silnice přispěje. To se do roku 2015 nikdy nestalo - stát si stavěl jen svoje silnice. Nám se povedlo udělat revoluční dohodu, že se do tabulky daly délky silnic v jednotlivých krajích a podle toho, kolik peněz má stát k dispozici, se to rozpočítá. Ročně je to kolem čtyř miliard, které se rozdělí. Díky tomu se tempo oprav zvýšilo, ale i tak jsem se ze čtyřek dostali tak na trojky. Já ale chci být jedničkář, a tak chci přinést další - evropské - zdroje a tempo oprav ještě zrychlit, aby to lidé poznali, že ve svém okolí mají lepší silnice. To bude moje největší priorita.
V tomto volebním období máte v kraji nejvíc zastupitelů. Podařilo se vám jako hnutí ANO v Pardubickém kraji prosadit některé body vašeho minulého programu?
My jsme sice vyhráli, ale jsme v opozici. Máme 12 mandátů, ale ostatní strany se dohodly bez nás a odložily ANO do opozice. Obešly vítěze voleb, což je škoda a neumožnilo nám to prosazovat svoje body. Hnutí ANO je tedy v současné době v Pardubickém kraji v opozici, samozřejmě moje priorita je tedy nejen vyhrát, ale mít i potenciál vytvořit koalici. Velkým úspěchem kolegů ale o nyní bylo, že se jim podařilo zastavit některé zbytečné výdaje kraje a naopak se povedlo zvýšit příspěvek do BESIPu, do prevence, což je drobnost. Jinak se ale program bohužel těžko prosazuje.
Jak je tedy nyní podle Vás řízen kraj, co byste chtěli dělat jinak?
Na současném řízení krajehledám spíš pozitiva a momenty, na které se dá navázat. Nechceme dělat revoluci, ale evoluci. Rád bych měl potenciál se se stávajícími stranami bavit o průniku priorit. Co bych jim vytknul je to, že kraj spravují poměrně dobře, ale málo ambiciózně. Drží se při zemi v rámci rozpočtu, který dostanou nebo jaký mají odhad z daňových výnosů. Až podle toho, co zbyde, investuje se například do silnic. Já, jako patriot, jsem smutný z toho, že náš kraj je taková Popelka, že je relativně malý, i třeba co se týká turistického ruchu, je na chvostu. Přitom je geograficky i z pohledu dopravy na úplně geniálním místě, je zde možnost skvělé dopravy třeba z Prahy do Pardubic a vypadá to, že za osm let se podaří zkrátit čas dopravy mezi těmito městy na 40 minut. Chtěl bych, aby kraj do budoucna uměl tento potenciál využít. Aby nabízel třeba svoje školicí kapacity pro firmy, kongresová centra a podobně. Tady dlouhodobě cítím málo energie u všech stan, které jsou dnes ve vedení. A to bych chtěl změnit.
Mluvíte o využívání potenciálu. Jakou konkrétní máte představu?
Tentokrát už třetím obdobím za sebou není hejtman z Pardubic, ale je z východní části kraje. Je tak znát, že optika kraje míří jinam, než na centrum. Já jsem přímo z Pardubic a myslím si, že krajské město je přirozeným těžištěm i ekonomickým centrem. Pokud bude rozvíjeno, pomůže to i dalším částem kraje. Uvedu konkrétní příklad - letiště Pardubice má ohromný potenciál, je levnější než pražské letiště Václava Havla, má parkovací kapacity a na Černý most se z letiště Václava Havla dostanete za stejnou dobu jako z Pardubic. Vedení kraje má ale teď jiné priority, což chápu, ale myslím si, že by letiště mohlo mít úplně jiné kapacity, získat nové linky i nabídku pro lidi. Je to nový pohled na kraj, který bych chtěl přinést. Letiště má povolení na určitou roční kapacitu, které nedosahuje. Je povoleno 270 000 přepravených lidí a nyní nejsme ani na polovině.
Větší letecký provoz ale také více zatíží okolí hlukem. Jsou na to místní lidé připraveni?
Lidé, kteří žijí u letiště spíš těžce nesou vojenské výcviky na letišti a ti, kteří bydlí u letiště, jsou na to sousedství zvyklí. Jsem přesvědčený, že některé nízkonákladové společnosti by mohly létat právě sem. Ostatně je to obvyklé i ve světě, že je například letiště v Londýně a pak jsou v okolí další menší letiště, která pomáhají s kapacitou a využívají jiná pozitiva. Stejně tak v Bruselu a podobně. Poblíž metropole je tedy menší letiště a stejně tak by to mohlo být i tady. Lidé tady vědí, že bydlí u letiště.
Jaké největší problémy kraje vidíte?
Vidím v jednom místě nevyužitý potenciál, a to je značka Velká pardubická. Tento dostih se sice drží při životě, ale když si představíme, že je to jeden ze dvou nejslavnějších závodů na světě - jsou Pardubice a Velká Liverpoolská, mělo by to mít větší zvuk. Nyní je organizace na bedrech města, které nemá velkou další oporu. Rád bych se tedy zasadil o to, aby kraj majetkově nebo finančně do dostihů vstoupil a pomohl je prosadit na mapě světa. Je to spojeno i s ekonomikou - přijedou turisté, sponzoři, nechají tam peníze - pomůže to regionu jako celku.
Co dalšího by měl podle Vás kraj vyřešit?
Jako velký problém vidím problematiku dnes nevyužívané spalovny odpadů u Pardubic, kteou se soukromá firma neustále snaží oživit, získat povolení i přes odpor místních lidí. Chtěl bych, aby kraj ve spolupráci s obcemi dosáhl jejího odkoupení, srovnání se zemí a vyčištění celého území. Jde o to, aby to nebyla hrozba pro občany. Jedná se o spalovnu nebezpečného odpadu v Rybitví. Nejde tedy o odpad komunální, ale o odpad svážený z celé republiky. Spaliny by mohly mířit do města, čehož se samozřejmě obáváme. Měli bychom najít variantu vhodnou pro všechny. To je problém, který zatím nikdo nevyřešil a já si to beru jako za svůj úkol.
Dáváte si opravdu velké úkoly, ale už dnes máte hodně funkcí. Jste městským zastupitelem, poslancem a máte úkoly i v mnoha organizacích. Máte pocit, že byste zvládl k tomu ještě post hejtmana nebo třeba jeho náměstka?
Mám to nastaveno tak, že primárně jsem nyní poslanec, dvakrát jsem už uspěl i v komunálních volbách, ale vždy to z mé strany byla spíš pomoc kolegům a chtěl jsem mít tak říkaje “prst na tepu” města. Kolegové mi nabízeli možnost pozice v radě nebo místa náměstka. To jsem ale vždycky odmítal a byl jsem doposud neuvolněným řadovým zastupitelem, což znamená jedno zasedání měsíčně. Tuto hranici bych nikdy nepřekročil. Je to maximum, co se dá stihnout. Je to ale přínosné v tom, že když jako zastupitel vidím, že opravujeme nadjezd, tedy klíčovou komunikaci k nemocnici, tak jako poslanec vím, že stát městům a obcím přispívá na křížení komunikací nad komunikacemi 1. třídy. Kontaktoval jsem tedy ministerstvo dopravy, povedlo se to a město získalo od státu skoro 250 milionů korun na opravu nadjezdu.
Přesto, jak byste řešil situaci, kdy byste se třeba stal hejtmanem?
Pokud bych nyní ve volbách uspěl, položil bych poslanecký mandát a naplno bych se věnoval regionální práci. Moje kontakty v Praze by zůstaly, ale jsem patriot a nedovedu si představit, že bych byl jednou nohou v Pardubickém kraji a druhou ve Sněmovně. O kandidatuře jsem váhal skoro celý rok a to právě vycházelo z mojí dosavadní práce ve Sněmovně a z toho, že za sebou má výsledky, o kterých mluvím. Tato práce mě baví a vím, že pokud bych šel na kraj, této práce bych musel nechat. Ale je to moje rozhodnutí.
KAM DÁL: Dostojevskij nebyl jen spisovatel, ale také prorok. Předpověděl i současnou pandemii nebo konec lidstva.
