Peníze státu nedochází a bankrot nehrozí, jen prostě bývalý špičkový finanční sportovec přestal cvičit a začal jíst bůček

Schodek státního rozpočtu ke konci září stoupl na 326,3 miliardy korun. Na příští rok vláda navrhuje schodek 295 miliard, ale je téměř jisté, že to reálně bude mnohem víc. Kromě schodků a dluhů Česko také trápí vysoké ceny energií, spoustu peněz také spolkl boj proti covidu a nyní i válka na Ukrajině. Státní správa bobtná, přidávat chtějí odboráři, opakovaně se valorizují důchody, protože roste inflace. Stát vydává enormní sumy peněz, přesto ve společnosti roste chudoba a lidé demonstrují v ulicích. Zdá se to jako smrtící koktejl, ze kterého Česká republika nemůže vyjít dobře.

Rozhovor s hlavním ekonomem BHS Štěpánem Křečkem

Státní rozpočet kritizují kvůli vysokému schodku zejména opoziční politici. Třeba Alena Schillerová ho označila za PR rozpočet a ministr Stanjura podle ní neodvádí kvalitní práci. Jak se díváte na návrh rozpočtu vy?

Vysoké schodky měla i předchozí vláda, paní Schillerová měla ještě výrazně vyšší, než je ten, který navrhuje vláda. Na celé situaci se v současnosti podepisuje několik skutečností. Částečně jsou to mimořádné události, jako je boj s covidem, vysoké ceny energií a válka na Ukrajině. To způsobuje mimořádné výdaje a dá se předpokládat, že až se situace zklidní a ty mimořádné události pominou, tak zmizí i mimořádné náklady. Horší je strukturální deficit, kdy prostě stát má příliš nízké příjmy a vysoké výdaje i bez ohledu na nějaké mimořádné události.

Takže je nejvyšší čas situaci řešit?

My bychom se neměli pouštět do nějakých radikálních změn. Teď na to není vhodná doba, jsme ve složité situaci a nějaké velké zásahy do systému zhorší stabilitu a předvídatelnost ekonomického prostředí. Počkejme, až se situace zlepší a zklidní, a pak můžeme rozjet nějaké zásadní strukturální změny.

Jak by tyto změny měly vypadat?

To záleží na politické reprezentaci. Levicová vláda bude chtít zlepšit příjmovou stránku rozpočtu, takže klasicky daně. Pravice bude spíše chtít řešit výdaje a šetřit. Můj osobní názor je, že bude potřeba řešit příjmy i výdaje současně. Jestli na to bude politická vůle, to je jiná otázka, populární to samozřejmě moc nebude.

Často slýcháme od opozice nebo některých analytiků, že se blížíme řeckému scénáři a naše finance se, lidově řečeno, zhroutí. Je podle vás toto riziko reálné?

Nám žádný bankrot nebo kolaps financí nehrozí. My jsme byli ještě před několika lety co se týče financí a míry zadlužení v pozici premianta Evropy. Teď už jím nejsme, ale zase bych to neviděl tak, že se řítíme do nějaké okamžité katastrofy. Podívejte, je to asi tak, jako byste měli špičkového sportovce ve skvělé kondici, který by si ze dne na den řekl, že přestane trénovat, začne ležet na gauči, pít alkohol a jíst nezdravé jídlo. Rozhodně mu to neprospívá a asi si tím zkracuje dobu dožití, ale zase to není tak, že kvůli tomu dostane do roka infarkt. Prostě je to nějaká situace, která se zhoršuje, ale máme možnost ji řešit a nejsme v tuto chvíli na nějaké řecké cestě.

Národní rozpočtová rada vlády v září varovala, že se také blíží chvíle, kdy narazíme na tzv. dluhovou brzdu, ani to není podle vás problém?

Dluhová brzda je v podstatě jen zákon, který se dá kdykoliv změnit parlamentní většinou. Není to nic složitého, pokud ho budou chtít změnit, tak na to stačí hlasování v parlamentu. Osobně bych uvítal, kdyby to byl zákon ústavní, to by mu dodalo skutečnou váhu. Pak by politici byli skutečně nucení situaci řešit, protože by prostě ústava říkala, že vyšší zadlužení není možné. Na dluhovou brzdu můžeme narazit podle všeho v roce 2028, takže opět není to nějaká záležitost nejbližších let.

Velké břemeno pro státní finance je také bobtnající státní správa. Není zakopaný pes ve stále se zvyšujícím se počtu úředníků?

Státní správa bohužel hlavně funguje jinak než soukromý sektor. V soukromém sektoru jsou schopní lidé rychle povyšováni, aby se dostali na odpovědné pozice. Ve státní správě je člověk zařazen do nějaké tabulky a prostě si to tam musí odsedět, než je povýšen. Člověk stoupá kariérně nikoli podle schopností, ale podle let. To má za následek, že do vrcholných pozic se nedostávají ti nejlepší, ale ti, co jsou tam nejdéle.

Státní správa pak nepodává dobré výkony, takže se to dohání tím, že se nabírá stále větší počet úředníků. Prostě kvantitou se snažíme dohnat kvalitu. Cesta by byla, pokud by některá jednoduchá rozhodnutí, která mají jasná pravidla a jasný postup, nedělal člověk. V době digitalizace by mohla ta nejjednodušší část agendy svěřena algoritmu, vůbec bych se toho nebál. Tím by se mohla státní správa zrychlit a zeštíhlit, ušetřily by se nějaké peníze, aby pak ti schopní byli lépe zaplaceni a státní správa pracovala lépe, než jak je tomu dosud.

KAM DÁL: Můžeme platit pomoc Ukrajině a sami nepadnout na hubu? Ekonom má jasno.