Petr Jákl o bolesti, Janu Žižkovi i Hollywoodu: Jeden život mám za sebou, teď prožívám ten druhý, říká v exkluzivním rozhovoru

Nejvyšší pocta s Edem Harrisem v hlavní roli, Best Sellers s Michaelem Cainem, Wash Me in the River s Robertem De Nirem a Johnem Malkovichem. To jsou jen tři snímky, na kterých se Petr Jákl podílel či podílí jako producent. Jeden z důkazů, že se v Hollywoodu zabydlel a hlavně - je vnímán jako člověk, která zkrátka umí své řemeslo.

Jako režisér se na svůj velký průlom v Mecce filmového průmyslu chystá s Janem Žižkou. Povede se to? Co rozhodne? 

Velkofilm Jan Žižka si už brzy začne hledat cestu k divákům. Jaké jsou ale ambice snímku, bude v zahraniční distribuci, míří na festivaly...?
O festivaly mi nejde a nikdy nešlo, ale možná ho někde ukážeme. Festivalové filmy jsou velmi specifické a jsou až na malé výjimky určené jen pro náročného diváka a nejsou moc pro normální distribuci. Žižka je ale určen pro všechny diváky.

Co Oscaři? Má Jan Žižka na to být mezi elitou?
Dnes jde na Oskarech především o téma filmu a o to, aby řešil nějakou palčivou otázku současnosti, jako je otázka práv žen, utlačování menšin atp. Dost často je mnoho lepších filmů, zajímavěji zpracovaných, ale nejsou tematicky vyhovující. Tento trend se mění každým rokem, ale posledních pár let je stále stejný. Já v Žižkovi témata týkající se například útlaku lidí nebo zneužívání moci vidím, ale je otázka, jak na to budou nahlížet ostatní.

Je vlastně podobně nákladný snímek výdělečný?
Může být, ale také nemusí. Vše záleží na formě distribuce. Naštěstí se film distributorům líbí a máme hodně nabídek, ale zatím se rozmýšlíme, kdo bude pro tento typ filmu nejlepší.

Sledoval jste v rámci příprav na Jana Žižku, případně jiný film, tvorbu Otakara Vávry?
​Ne. Náš film není z období husitských válek a také jsem chtěl udělat něco úplně jiného, jak obsahem, tak formou.

Kde berete inspiraci při tvorbě filmů?
Ve svém životě. Pokaždé, když něco píšu, tak je v tom hodně z mého života. Nebo z mých snů. Byl jsem hodně náměsíčný a při tom se dějí hodně zajímavé věci.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější snímky a režiséři?
Miluju Statečné srdce a Gladiátora. Také Posledního Samuraje. Strašně obdivuji Ridlyho Scotta a jeho bratra Tonyho. Jamese Camerona, Mela Gibsona a Stevena Spielberga.

Šel byste ještě dnes do nějakého kaskadérského počinu? Nemyslím coby režisér a producent, ale přímo před kamerou...
Ne. To už mám za sebou. Navyváděl jsem se kaskadérských kousků tak na dva životy a už mi to stačilo.

Mimochodem, jak by se vám líbilo, kdyby se vaše dcery daly na herectví, potažmo je uchvátily kaskadérské kousky?
Obojí bych bral v pohodě, ale u kaskadéřiny bych měl strach, tak jako ho měla moje mamka o mě. Prostě tam vždycky to nějaké nebezpečí je a vždy bude. Bez toho to prostě nejde.

S kým byste chtěl jednou točit, máte nějakého vysněného herce?
Mým snem bylo točit s Al Pachinem, De Nirem, Antony Hopkinsem a Samuelem Jacksonem a to už jsem si splnil. Na seznamu mám ale plno dalších a mezi nimi například Mela Gibsona nebo George Clooneyho. S Georgem teď připravuji film a doufám, že i s Melem se to nakonec povede. Už několikrát jsem byl blízko s ním něco dělat, ale zatím to nevyšlo.

Vy jste urazil obrovský kus cesty, než jste se dostal tam, kde jste? Když se zeptám sportovní terminologií, bolelo to?
Bolelo. A hodně. Makal jsem na 100 % a nakonec se to povedlo. Ale měl jsem obrovské štěstí, bez kterého bych opravdu neměl šanci. Ale tak už to v životě chodí. Nicméně bez obřího úsilí a "tréninku" by to také nedopadlo.

Jste na sebe hrdý? Dokázal jste, že i kluk z malé země může prorazit v Hollywoodu nejen jako herec, ale už se dá s klidným svědomím říct, že i jako režisér.
No, já už to beru tak nějak normálně a nepřemýšlím o tom. Kdyby mi o tomhle ale někdo říkal před 5 lety, tak bych mu nevěřil, že by se to mohlo stát. Jako herec jsem ale v Hollywoodu rozhodně neprorazil. To by vypadalo jinak. Byl jsem jen v pár filmech. Jako režisér se to doufám stane se Žižkou. Jako producent už jsem tam zapsaný dobře a stále produkuju další filmy a je to oblast, kde se cítím dobře. Umím dávat filmy dohromady a hodně také řeším kreativní věci jako scénáře nebo střih filmů, což mě navíc strašně baví.

Makáte na sobě ještě, udržujete se v kondici?

Bez toho bych to všechno nezvládnul. Každý den ráno cvičím přes 2 hodiny a to mi dodává sílu. Je to takovej můj každodenní rituál. Jednou za čas si říkám, že bych měl alespoň jeden den vynechat, ale nakonec si řeknu, že bych se necítil dobře, a tak nevynechám.

Jako bývalý judista, měl jste čas během olympijských her fandit Lukáši Krpálkovi? 
Samozřejmě měl. Strašně jsem mu fandil a radoval se z jeho vítězství. Bylo to pro mě hodně dojemné, protože já jsem musel kvůli zranění zad skončit hned po OH Sydney, což mě dost dlouho trápilo. Ale takovej je život. A já už měl dva. Jeden judistický do 27 a druhý ten filmový.

KAM DÁL: Petr Jákl: Slepé náboje mají na starosti zbrojíři, říká k tragédii spoluproducent westernu Rust a posílá Baldwinovi vzkaz.