Petr Kellner je nenahraditelný, říká František Dostálek, od jehož firmy chtěl audit i Viktor Kožený

Byl jedním z lidí, kteří mohli z bezprostřední blízkosti nakukovat pod pokličku přerodu z komunistického centralistického hospodářství v kapitalismus. Ba co víc, bez nadsázky je možné říct, že František Dostálek v tomto hrnci sám aktivně vařil. 

Když v roce 1990 spoluzaložil českou pobočku auditorské a poradenské společnosti KPMG, měl přístup do účetních knih socialistických obrů, kteří se buď zhroutili a zkrachovali, nebo se proměnili v prosperující firmy. Měl ale také blízko ke vznikajícím subjektům, jako byla například PPF.

Princip, že v ANO nemám právo na názor, akceptovat nešlo. S Babišem jsem se neloučil, říká Ivo Vondrák

Jaké to bylo spolupracovat s bohatými lidmi, byl velký adrenalin radit jim s finančními transakcemi?
Někdy ano. Ale zejména v případě, kdy byla komunikace s klientem obtížná. Bylo mnoho situací, kdy jsme druhé straně museli oznámit, že ve své roli nebudeme pokračovat, protože neakceptuje naše požadavky nebo postupy, které respektovaly mezinárodní standardy.

Vy jste v roce 2021 řekl, že se může brzy zjevit nástupce Petra Kellnera. Stalo se to?
Nevím, jestli jsem to řekl přesně takto. Ale Petr byl osobitý, v invenci, se kterou k podnikání přistupoval, je dle mého názoru nenahraditelný. Myslím si, že paní Kellnerová vyřešila jeho nástupce, pan Šmejc je dobrá varianta. Ona také založila holding, snaží se vše řešit jako rodinný podnik. Musím říct, že mě mile překvapila.

Je možné si v takto vysokém byznyse vytvořit přátelské vazby, nebo jde vždy jen o peníze, o práci?
Mezi lidmi je nutná chemie, a když funguje a lidé mají společné koníčky, mohou se z nich stát, neřekl bych přímo přátelé, ale dobří známí. Ze svého působení v KPMG mám pár takových případů. Někdy se to stalo třeba až v době, kdy dotyčný opustil post finančního ředitele nebo jiného šéfa. Pravdou totiž je, že auditor nemá příliš možností, jak přijít do kontaktu s jinými lidmi než se svými klienty. Samozřejmě kromě okruhu nejbližších přátel a rodiny. 

Nakonec i pro byznys je asi lepší, když se komunikace nese v příjemném duchu, že?
Určitě ano, vždy je lepší na přátelské rovině. Ale měl jsem i opačné případy, kdy se ani jeden z nás netěšil, až se zase uvidíme a budeme něco řešit. 

Kdo byl takto nepříjemný?
Nechci říkat konkrétní jména. Ale řeknu vám jinou historku, kterou jsem snad ani ještě veřejně nikdy neřekl. Sešli jsme se s panem Viktorem Koženým, který si nás pozval, abychom mu udělali audit jeho Harvardských fondů. V té době ještě nebyl provařený. Souhlasili jsme pod podmínkou, že nám musí dát přístup ke všem informacím, které potřebujeme. Trochu se zarazil a požádal, abychom mu vše poslali písemně. Sepsali jsme tedy, co potřebujeme, tedy přístup prakticky k čemukoli ve firmě, co je nutné k provedení auditu. Poslali jsme mu to a pak jsme se jen přes prostředníka dozvěděli, že nemá zájem.

Čekal jste v roce 1990, kam až KPMG dojde?
Neměli jsme a vlastně jsme ani nemohli mít představu o tom, jak se vše bude vyvíjet. Zejména proto, že v té době nikdo netušil, kam se společnost posune. Zda se prosadí kapitalismus a zda a jak rychle se povede přeměna z centrálně řízené ekonomiky. Nedokázali jsme odhadnout, kde bude KPMG za tři roky, ale fakt je, že vývoj nás hodně překvapil.

Předpokládám, že pozitivně?
Ano. Služeb, které po nás byly žádány, bylo víc, než na co jsme měli kapacity. Náborem zaměstnanců, školením apod. jsme stále doháněli poptávku. Zajímavé je také to, že jsme ve firmě od začátku měli spoustu cizinců, kteří za prvé komunikovali se zahraničními klienty a za druhé učili naše české zaměstnance. To bylo moc důležité.

Výskyt rakoviny ledvin je v Česku vysoký, říká docent Poprach. Nejvíc trpí dva regiony

Byly momenty, kdy jste litoval toho, do čeho jste se pustil?
Nikdy. Nicméně některá období byla složitá. Od roku 2001 jsem byl řídícím partnerem v ČR, což je náročná práce, zvlášť pokud si chcete udržet kontakt s klienty. V roce 2006 jsem byl zvolen výkonným ředitelem KPMG pro střední a východní Evropu, což zahrnovalo 19 zemí, a současně jmenován členem celosvětového a evropského vedení. Zároveň jsem pokračoval i v řídící roli v Česku. Byl to neuvěřitelný zápřah a v té době jsem, nechci říct litoval, ale bylo to pro mě hrozně těžké. Místo dvaceti hodin přesčasů týdně to najednou bylo čtyřicet. Když jsem tedy byl později znovu zvolený šéfem pro střední a východní Evropu, rozhodl jsem se, že z funkce ředitele pro Českou republiku odejdu. Nedalo se to lidsky zvládnout. I proto, že jsem létal po celém světě, videokonference se tenkrát pro jednání ještě téměř nepoužívaly. Třeba na otočku do Austrálie, to bylo něco.

Co vás hnalo dopředu, co vás motivovalo?
Mohl jsem se setkávat a hovořit s lidmi po celém světě. S šéfy největších světových firem během jejich účasti na jednání celosvětového vedení firmy. Krásný zážitek bylo pozvání k tehdejšímu princi Charlesovi. Dobře si pamatuji, jak jsme se bavili, a když zjistil, že jsem z Prahy, okamžitým tématem se stal Havel, pražské památky, fond, který založil, atd. Princ Charles byl opravdu rád, že o tom může mluvit. Zkrátka má práce byla o tom potkávat lidi, ke kterým by se člověk jinak ani nemohl přiblížit. A to je super!

KAM DÁL: Čechům hrozí nebezpečí z čínských výrobků. Může se týkat každého, Brusel volá po změně.