Pirátka Michailidu už není komunistkou, teď je „startrekistkou“. TV seriál jako ideál beztřídní společnosti
GLOSA: Pirátku Janu Michailidu bylo hlasitě slyšet na počátku minulého roku, kdy se veřejně v jedné z diskusí vyznala z toho, že její přesvědčení je komunistické. Nyní se však snaží své původní tvrzení zlehčit, tvrdí, že není komunistka, ale „startrekistka“, protože v tomto sci-fi seriálu je prý nastaveno podobné zřízení, které splňuje její představy o rovnostářské společnosti.
„Moje vnitřní přesvědčení je komunistické, ve smyslu původním (demokratickém),“ napsala Michailidu před časem v jedné diskusi. A oheň byl rázem na střeše. V současné době se rozhoduje o vyloučení Pirátky ze strany.
Už ne komunistka, ale „startrekistka“
Nyní už Michailidu vystupuje jinak. V Pirátské straně prý našli lepší slovo a ona se místo komunistky může označit za „startrekistku“. Star Trek je slavný americký sci-fi seriál a „zřízení“, které tam panuje, prý lépe vystihuje představy Michailidu o rovnostářské a beztřídní společnosti, kde by všechny materiální statky byly společné.
Je to naivní, nebo příliš zidealizovaná představa mladé, ale viditelné Pirátky? Asi kombinace obojího. Michailidu se nejdříve přihlásila ke komunistickému přesvědčení ve „smyslu demokratickém“, hlavním problémem je však skutečnost, že na komunismu nic demokratického není, je to přesně naopak. A ani filozof, teoretik a ekonom Karel Marx nekoncipoval tuto ideologii jako něco demokratického. Základním východiskem komunistického učení je totiž násilná likvidace tříd, cílí podprahově na nízké závistivé pudy sociálně slabších a frustrovaných skupin, které se mají nezaslouženě a bez vlastního přičinění materiálně povznést na úkor nenáviděných kapitalistů.
Vesmír jako ideál beztřídní společnosti?
Jak je ten komunismus demokratický, jsme ostatně viděli v nedávné minulosti. Popravy, perzekuce, koncentrační tábory, šikanování, zbavování nepohodlných lidí občanských práv . To je ta demokracie v praxi. Michailidu ve své naivní nerozvážnosti plive na památku popravených ve jménu zrůdné ideologie, která má na svědomí miliony mrtvých. Kritiku se jí nepodařilo utlumit ani „úhybným manévrem“, že najednou už není komunistkou v onom v demokratickém slova smyslu, ale „startrekistkou“. Ale jak může vlastně Michailidu vědět, že ve vesmíru skutečně existuje beztřídní společnost, natožpak v nějakém seriálu? Nebo je to její utkvělá představa?
Odhlédneme-li od vadných až absurdních výroků, kterými se Michailidu prezentuje, nezbývá než doufat, že mladá Pirátka ze svého pohledu na svět jednou vyroste, jak už to bývá u mladých lidí, kteří jsou komunisticky orientováni a z nichž se pak v řadě případů stávají přesvědčení liberálové. A pokud ne, je to další důkaz o tom, že v Pirátské straně existuje nikoliv nevýznamné neomarxistické křídlo, které přichází s podivuhodnými návrhy. Křídlo, jehož nápady musí na veřejnosti uhlazovat sám předseda strany Ivan Bartoš.
KAM DÁL: Ministr Bartoš: Jednou bych chtěl mít se ženou malé knihkupectví. Promluvil i o své nálepce feťáka.
