Pohádka o starém nemohoucím králi a zlém ušatém vlkovi, který hloupé ovečky do stádečka nahnal

/BABIŠŮV STŘET ZÁJMŮ/ Žil byl, za devíti horami a devíti řekami, kdesi v srdci Evropy, jeden starý, nemocný král. Strašně moc chtěl za sebou zanechat odkaz velkého vladaře, který zemi změnil k nepoznání. A je potřeba říct, milé děti, že se mu to opravdu povedlo. Během jeho panování se totiž lidé v této malé zemičce změnili v hašteřivé křiklouny, což tomuto pánovi, jak už to bohužel u některých seniorů bývá, tuze vyhovovalo.

Král si liboval v hádkách jiných, sledoval jejich soupeření a spokojeně si mnul ruce. A když už neměl sílu, přispěchala armáda těch nejlepší lékařů a pomocníků, aby mu ještě vlili novou krev do žil. Co v těch transfuzích ještě bylo, nevím, milé děti. Ale nejspíš pořádný životabudič. Král pak totiž mohl alespoň několik hodin fungovat jako opravdový člověk, než se zase změnil ve spící zombie. Věřím, že tento muž nebyl v jádru zlý. Až čas a porážky z něj udělaly lháře a zapšklého starce.

Pohádka o princi Babišovi končí po nechutné tahanici. Mesiáš byl vydán k trestnímu stíhání

Zjevení temného lorda

Jednoho dne, milé děti, kde se vzal, tu se vzal, v království se objevil temný lord. On se tedy v zemi pohyboval už dlouho, ale nebyl vidět. Dokázal se totiž přizpůsobit, splýval dokonce i za krutovlády pradědečka současného krále, jehož období se označovalo jako rudá diktatura. Nevíte, co to je, milé děti? No, tenkrát v království vládli lidé, kteří popravovali a mučili jiné jen proto, že měli jiný názor. U moci jsou stále, i když se tváří, že jsou někým jiným. Nenechte se tedy mýlit, nejsou.

Ale zpět k temnému lordovi. Když začal vystrkovat růžky ze svých stínů, na potkání vykřikoval, že království nikdy ovládat nebude. Prý nechce. Haha, milé děti. Uplynulo jen pá let a tenhle chlapík, jehož uši byly tak velké, že i oslík Íáček záviděl, ovládal prakticky úplně všechno. Dobře věděl, proč to dělá.

Nebohé, hloupé ovečky

V malé zemičce, ale i v okolních státech, totiž stále byli lidé, kteří praktiky temného lorda neuznávali. Neradi viděli, že si krade do svých kapes, vysává státní pokladnu pod různými záminkami a chová se jako zlý vlk, který byl vpuštěn mezi stádo oveček. Mnoho oveček uteklo hned na začátku, uvědomili si, že vlk je stále vlkem, i když na chvíli oblékl beránčí roucho. Některé však zůstaly a daly mu moc, které pak vlk využil ve svůj prospěch.

I stalo se, že díky ne příliš inteligentním ovečkám byl dlouho schopen ustát útoky rytířů, kteří si dali za cíl svrhnout ho a nastolit opět vládu pravdy, obnovit důvěryhodnost soudů a dalších institucí. A hlavně dostat temného lorda do hladomorny, ze které už by se nikdy nedostal, aby nemohl dál škodit lidem v malé zemičce.

Vypráskali ho jako psa

Co si budeme povídat, milé děti. Nebyla to snadná práce. Temný lord byl totiž velmi chytrý. Sliboval, rozdával a půjčoval cokoli. Jedinou podmínkou bylo, že nikdy nedával ze svého, okrádal i okolní panovníky. Až se jednou stalo, že jim došla trpělivost, poslali na něj nezávislou kontrolu mudrců a ti ho usvědčili z mnoha podvodů. 

Lidičkám (ne všem, některé ovce navždy ovcí zůstanou) konečně došlo, že by všechny chybějící zlaťáky museli zaplatit ze svého. A že jich nebylo málo, na pěknou hostinu nás všech by to dalo! A tak se, milé děti, ti chytřejší spojili v jeden šik a temného lorda ze své země vypráskali jako zlobivého psa. Jestli nezemřel, tak někde asi škodí dodnes. Ale to už je zase jiný příběh...tak dobrou noc.

Sahá si pro Babiše peklo? Pohádka Čertí brko je politickou satirou, kterou potřebujeme