Právo nosit hidžáb ve škole? Proboha, proč?
KOMENTÁŘ Dovolávat se v tomto případě Boha je možná trochu zbytečné. Spíš bychom měli oslovit Alláha, aby si k tomu řekl své. Nebo ho nazvěme úplně jinak, je to vlastně jedno. Důležité je něco jiného. Somálská dívka se stále domáhá odškodnění za to, že jí Střední zdravotnická škola v Praze 10 odmítla povolit nošení hidžábu během praxe v nemocnici. A proč by to jako měla dělat?
Tenhle svět je zvláštním místem. Někteří obyvatelé planety si myslí, že jsou něčím víc a mohou svoji vůli vnucovat ostatním. Respekt k jiným kulturám a zvykům je pro ně zřejmě vzdálený stejně jako možnost, že bychom mohli být pyšni na našeho pana prezidenta. Své myšlenky a víru tu prosazují zbraněmi a násilím, jindy zase poukazují na to, jak jim ostatní ubližují a diskriminují je.
Druhá část předchozí věty je případem somálské studentky Ayany Jamaal Ahmednuurové. Tato mladá slečna žaluje Střední zdravotnickou školu v Praze 10, že jí instituce nepovolila nosit hidžáb, a tím ji měla nepřímo diskriminovat v přístupu ke vzdělání a svobodné volbě povolání. Další kolo soudní pře probíhá právě dnes.
V první řadě je to nesmyslné už z toho titulu, že střední škola není povinná. Mám-li s ní problém, nemusím tam přeci chodit. Zarážející je i skutečnost, že ona dívka přišla do demokratické země pravděpodobně proto, že prchala před útlakem. A první, co zde udělá, je žaloba? Ale budiž. Ono ani v konečném důsledku nejde o nic závažného, když se na to podíváte jen z jedné stránky.
Ve finále samozřejmě může být každému úplně jedno, jestli má někdo na hlavě šátek, čepici nebo třeba helmu. Na druhou stranu je to ale sakra vážná věc. Jde totiž o princip a právo na svobodný život s jejími pravidly v zemi, kterou máme rádi. Ne na diktát.
Nerespektuješ pravidla? Odejdi!
Jde o to ukázat komukoli, ať je to muslim nebo mimozemšťan, že dokážeme tolerovat. Jsme otevřeni všem náboženstvím, pokud nejsou vykládána extrémně. Mnozí z nás zřejmě ještě pořád dokáží komunikovat s muslimy a nemyslet na to, že lidé stejné víry po celém světě vraždí a vyhazují lidi do vzduchu. Chápeme, že je nelze házet všechny do jednoho pytle.
Ale pak přijde člověk, jakým je Ayany. My jí otevřeme dveře a ona začne chtít víc. Snaží se rozbourat pravidla, podle kterých žijeme. Začne nám diktovat svá vlastní a nařizovat, co máme dělat. V tom případě už říkám NE! A vůbec nejde o to, že by mi vadil její hidžáb. Faktem však zůstává, že škola a české školství obecně má svůj řád, který buď respektujete, nebo prostě odejděte, ať jste kdokoli a věříte třeba v Barta Simpsona.
Pravidla a zákony České republiky nejsou dokonalé. Ale jednou existují a je třeba je ctít. V dnešním světě je samozřejmé, že se nemůžeme uzavírat do ulity a dělat, že bílý křesťan všechno spasí. To by byla velká chyba. Nejsem proti otevření se ostatním kulturám. Ovšem jen za předpokladu, že ti, kdo přijdou, se našim zvykům a zákonům přizpůsobí. Jestli ne, nemají u nás co dělat.
Nehrbme se před nikým
Představte si, že přijedete do arabského světa a nebudete ho respektovat tak, jak leží a běží. Když budete mít štěstí, tak vás slušně upozorní a vy budete natolik inteligentní, abyste jejich argumenty uznali. V tu chvíli jste v jejich zemi, oni mají právo po vás žádat, abyste se chovali tak, jak oni uznávají za vhodné. Nelíbí se vám to? Nejezděte tam.
Co by udělal muslim, když by na pláži viděl ženu opalující se nahoře bez? Co by udělal muslim, když byste se třeba jen letmo dotkli ruky jeho manželky? Co by udělal muslim v některé zemi, když by si žena nezahalila hlavu? Raději nedomýšlet. A nám by měl někdo upírat právo žít v naší zemi tak, jak chceme? Ani náhodou, záda jsme hrbili dlouhých čtyřicet let.
