Převaděčské mafie vydělávají stovky milionů eur ročně. Můžeme jim to ztížit

V polovině července uzavřela Evropská unie s Tuniskem dohodu o strategickém partnerství, která má – alespoň částečně – pomoci s řešením tohoto problému. Více než miliarda eur z evropských fondů má zlepšit život tamních obyvatel a narušit současné obchodní modely pašeráků a obchodníků s lidmi. Tunisko je v současné době – společně s Libyí – hlavním výchozím bodem, odkud do Evropy míří afričtí uprchlíci po centrální středomořské trase. Právě na ní dochází k častým tragédiím. Jen v letošním roce se tam utopilo více než 1 200 lidí. Je tedy v zájmu evropských států, ale i samotných uprchlíků, aby se nelegální migrace na této trase co nejvíce omezila. K tomu je nutné co nejvíce ztížit práci převaděčům. K tomu by tato dohoda měla mimo jiné sloužit. 

Uprchlíci zaplatili přes 200 milionů eur

Více než 90 % uprchlíků za svou cestu do Evropy zaplatilo. Převaděčské mafie utržily například v roce 2019 podle odhadů více než 200 milionů eur.  Přitom drtivá většina uprchlíků jsou ekonomičtí migranti, kteří putují do Evropy jen proto, aby mohli žít v lepších podmínkách. Jen jednotky procent z nich jsou ti, kteří utíkají před pronásledováním za uplatňování politických práv a svobod, případně takoví, kteří mají odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Přitom pouze ti mají v Evropě nárok na azyl.

Pomáhat Evropa musí, ale ne za cenu ohrožení vlastní bezpečnosti

Pravidlo záchranáře je, že musí pomáhat, ale tak, aby sám sebe neohrozil. Když bude zraněný či mrtvý, nikomu nepomůže. To samé platí i o Evropě ve vztahu k uprchlíkům. Ekonomické náklady na zvládání přílivu imigrantů jsou významnou položkou v rozpočtu a jejich podpora na území Evropy je živou vodou pro nejrůznější populisty. Ti mohou celou Evropu destabilizovat.

Tuniský prezident není vzorem demokracie

Je prvořadým zájmem Evropy, aby uprchlickou vlnu přicházející na její hranice co nejvíce snížila. Tunisko se stalo významným výchozím bodem pro lidi, kteří prchají do Evropy před chudobou a násilím. Tuniský prezident Kaís Saíd není jistě vzorem ctnostného demokratického politika a je zřejmé, že hraním uprchlické karty Evropu vydíral. Dohody omezující nelegální migraci byly uzavřeny i s Libyí, plánují se další s Egyptem a Marokem. Je jasné, že smlouva s Libyí, státem, kde zuří kmenové války, není ideální. Rezignovat na dohody se zeměmi, které jsou primárním začátkem nelegálních migračních tras, ale není možné.

Smlouva s ďáblem

Ihned po podpisu dohody o strategickém partnerství se okamžitě ozvaly neziskové organizace. Hovoří o miliardě EUR pro režim autoritářského vůdce, straší vysídlováním uprchlíků do pouště a jejich smrtí. Mluví o vydírání a manipulaci. Sjednaný dokument představují jako smlouvu s ďáblem. Je to pochopitelné, jsou placeni z veřejných peněz za pomoc uprchlíkům. Evropa však má povinnosti nejen k přistěhovalcům, ale především k bezpečnosti vlastních obyvatel. K té patří i potírání nelegální migrace. A proto je tato dohoda sice nikoli ideálním, přesto krokem správným směrem.

Zdroje: consilium.europa.eu, euroskop.cz

KAM DÁL: Protestujeme proti migrantům. Mnoho Čechů přitom žilo v zahraničí, třeba kouzelný Hugo Haas.