Průhonice plné monumentů lidských i přírodních
V oblasti Velké Prahy se nachází bezpočet stop po historii Česka. Patří k nim skvostné architektonické stavby na náměstích obcí, ale i předměty ukryté v zemi, památky na lidi, o nichž toho mnoho nevíme. Území dnešních Průhonic je, jak se zdá, odpradávna spojeno s pěstitelstvím a se schopnostmi člověka přizpůsobit si krajinu k obrazu svému.
V současnosti mají Průhonice kolem 3 000 obyvatel. Jejich blízkost k hlavnímu městu a lákavé turistické lokality z nich dělají oblíbený cíl pro dospělé i malé návštěvníky.
Ohlasy začínají kostelem
Archeologové zde v polovině 90. let objevili sídlištní prvek spojovaný s lidmi z období 5. tisíciletí př. n. l., kteří ovládali zemědělství jako vůbec první ve střední Evropě. Tento národ nazýváme podle jeho památek Kultura s lineární keramikou.
Pokud budeme pátrat ve starých záznamech po samotné obci, narazíme na první doklad její existence ve zmínce z roku 1187, kdy se průhoničtí dočkali vysvěcení kostela Narození Panny Marie. Bohužel neznáme jména jeho zakladatelů, šlo však nejspíš o pány z Průhonic. Původně románská stavba byla v následujících staletích doplněna o gotické prvky. Na její západní straně postupně vznikala další místní dominanta, tedy tvrz, zárodek budoucího zámku.
Stavební slohy výše zmíněných objektů byly obměňovány s každým novým vlastníkem obce. Původní pány z Průhonic vystřídali říčanští šlechtici, s nimiž je spojována doba největší prosperity. Zanechali po sobě památky v podobě gotické přístavby kostela, nástěnných kreseb v kapli a vystavěli také nový opevněný hrad, tzv. „munitio“. Na zámek italského typu však tvrz přestavěli až rytíři Zapští ze Zap v průběhu 16. století.
Obec v rukách starostlivých hospodářů
Rozkvět pokračoval i v době před třicetiletou válkou, kdy Průhonice spravoval Ondřej Hanibal z Eckendorfu. V obci se rozvíjely služby i pohostinství, takže zde bylo možno nalézt pivovar, krčmu nebo kovárnu. Bohužel, následné vojenské střety a drancování znamenaly pro život zdejších obyvatel naprostou katastrofu. V době pobělohorské správu panství převzali např. rytíř Antonius Binago, nebo i jezuitská kolej sv. Klimenta v Praze. Barokní umění se v obci připomíná sochou sv. Jana Nepomuckého, světce propagovaného tehdejší církví, jenž byl později patronem jednoho zdejšího pána, Jana Nepomuka - hraběte Nostic-Rienecka.
Konec 19. století s sebou přinesl postavu hraběte Arnošta Silva-Taroucy. Za jeho éry byl tento po století klasicistní zámek přestavěn do podoby dle trendů české neorenesance. Hrabě především doplnil okolí rozsáhlým parkem, bohatým na domácí i cizokrajné rostliny. Tomuto významnému krajinářskému projektu, zařazenému mezi památky UNESCO, se budeme věnovat v příštím článku.
