Ředitel čáslavské nemocnice: Neznáme klíč, podle kterého se rozděluje pomoc. K malým nemocnicím je to nefér
Nemocnice v celé republice se potýkají s nutností řešit další a další problémy, které přináší boj s koronavirem. Těžkosti mají velké nemocnice v Praze nebo Brně i nemocnice krajské - natož pak ty, které jsou zřizovány například jednotlivými městy a fungují bez podpory z krajů. Jak se bojuje proti koronaviru “svépomocí” třeba v Čáslavi? Nejlépe to ví ředitel nemocnice Rudolf Bubla.
Pane řediteli, čáslavská nemocnice je městská, nejde o krajské zařízení. Jak je to se zásobováním potřebným materiálem a hlavně ochrannými pomůckami v takovéto nemocnici? V nedávné době jste bojovali s krajem o větší rovnoprávnost mezi nemocnicemi krajskými a “nekrajskými” z pohledu financování. Změnil se nyní přístup kraje konkrétně k čáslavské nemocnici?
Já si myslím, že se zatím nezměnilo vůbec nic. Je faktem, že nás kraj nějakými pomůckami zásobuje, ale dodávky rozhodně nestačí, vůbec nejde o rozsah, jaký bychom potřebovali. Například v tuto chvíli máme hlavně kritický nedostatek ochranných obleků. Kraj nám v několika dodávkách již poskytl několik stovek respirátorů povětšinou nižší úrovně FPP 2, FPP3 jsou nedostatkové. Samozřejmě i tohoto materiálu bychom potřebovali mnohonásobně víc.
Jak tedy takovou situaci může poměrně malá nemocnice bez zásadních finančních rezerv a podpory z kraje řešit?
S krajem se samozřejmě snažíme komunikovat, ale abych to upřesnil, já si nemyslím si, že by si kraj někde schraňoval pomůcky, které by nerozděloval - kraj je nemá. Problém nejen pro naši nemocnici je ale v tom, že nevidíme, jak vypadá klíč, podle kterého se materiál, který je právě k dispozici, rozděluje. Nemáme představu o tom, jak byly rozděleny například pomůcky, které se sem přivezly naposledy z Číny. Nevíme, jaký podíl připadl na ministerstvo zdravotnictví.
Připadá mi, že to není fér. Zvlášť když vezmu v úvahu, že jsme tady v průběhu víkendu vybudovali infekční oddělení, které zde standardně nemáme. Znamenalo to převrátit nemocnici doslova vzhůru nohama, vytvořit nejrůznější speciální režimy a postupy, lidé na tom odpracovali neuvěřitelné množství hodin a práce…
Výsledek je ten, že dnes můžeme přijímat pacienty, kteří vykazují příznaky koronaviru, nicméně nás trápí nedostatek ochranných pomůcek. Jestliže máme posílat k potenciálně nemocným pacientům naše lidi, tak je logické, že musí být chráněni. V tom je ale veliký problém. Kraj to ví, protože jsme na něj již několikrát apelovali. Reakce je vždy stejná - nemáme.
Velký problém je v tom, že dodávky jsou nahodilé, nedá se na ně spoléhat, ale taková je doba.
Nemáte tedy žádnou jistotu, podle které byste se mohli rozhodovat?
Tu teď asi nemá nikdo. Je na tom ale nepříjemné, že nemáme ani minimální představu, kdy a v jakém množství přijdou další dodávky pomůcek. Kraj se jistě snaží další materiál někde sehnat, ale my ani nevíme, jestli je vidina na zlepšení situace. Do toho navíc chodí různé spekulativní nabídky, ovšem za neuvěřitelné ceny. V takovou chvíli jste na vážkách - mám takovou nabídku logicky odmítnout, nebo jsem už v tak zoufalé situaci, že bych ji měl dokonce akceptovat? Navíc s rizikem, zda bude vůbec zboží nakonec dodáno, protože dalším problémem podobných spekulativních nabídek je navíc nutnost zaplatit 50 % ceny předem.
Hovoříte tedy o nabídkách soukromých firem?
Pro nás jsou to naprosto anonymní firmy, s nimiž by nás za běžných okolností vůbec nenapadlo obchodovat. Neznámé společnosti… Jsou jistě mezi nimi tací, kteří se snaží pomoci, ale jsou i další, kterým jde jen o vlastní zisk. Zpočátku jsem několik takových zpráv dokonce přeposílal na ministerstvo zdravotnictví, ale odpovídali, že takových nabídek je tolik, že nemají možnost se tím zabývat.
Chápu tedy dobře, že jde o předražený materiál?
Viděl jsem i nabídku běžných bavlněných roušek v cenách kolem 80 Kč, viděl jsem respirátory za 430 Kč, což je absolutně mimo běžné ceny. Přišla také nabídka jednorázových roušek při odběru od 50 000 Kč výš, kdy v tomto množství stála 15 korun jedna. Na běžném trhu přitom stojí 1,20 Kč. S takovými nabídkami se potkáváme téměř každý den.
Jak si tedy městská nemocnice s takovou situací může poradit?
Pokud se týká ochranných roušek - v tomto ohledu se na Čáslavsku zvedla velká vlna solidarity. Lidé, kteří neměli práci, začali šít roušky. Tyto byly v ceně kolem 25 korun za kus, ale jde o roušky po vyvaření opakovatelně použitelné. Objevili se také dobrovolníci, kteří ústenky ušili a nemocnici dokonce darovali.
Budeme-li mluvit o desinfekci, tou jsme v tuto chvíli zabezpečeni, protože nedaleký lihovar ji začal vyrábět. V řadě ohledů jsem byli schopni si pomoci sami.
Šikovná skupina lidí, kteří pracují s 3D tiskárnami v Kutné Hoře, zase vyrábí ochranné štíty a poskytují nám je zdarma.
Nemocnice si často pomůže částečně sama a pak také díky ochotným lidem. I ten nedostatek obleků jsme řešili tak, že nám malíři poskytli svoje malířské oblečení. Není to přesně to, co by to mělo být, ale lepší než nic.
Jak ale řešíte situaci po personální stránce?
Pomáháme si i dobrovolníky. Museli jsme změnit organizaci pracovišť tak, abychom to zvládli. Postavili jsme týmy v režimu 24/48, to znamená den ve službě a dva dny volna, a to z důvodu, aby se jednotlivé týmy nepotkávaly, protože kdyby někdo přišel do styku s potenciálně kontaminovaným člověkem, tak je nutné mít časový prostor na testování. Takoví zaměstnanci se pak mohou vrátit zpět do práce až po prokázání, že jsou negativní. Pokud by byli pozitivní, musí do karantény. I v tom případě by to ale při této organizaci vyřadilo jen jeden článek, ne celý řetěz. Nyní si tedy personálně vystačíme právě i díky zmiňovaným dobrovolníkům.
Již před pandemií koronaviru měly malé nemocnice poměrně vážné finanční problémy. Dá se z pohledu městského zdravotnického zařízení tato situace “přežít”, zvláště v případě, kdy živnostníci nebudou odvádět zálohy a v systému bude obecně méně peněz?
Ekonomiku jsme v tuto chvíli vůbec neřešili. Zavedli jsme řadu opatření, která budou mít ekonomický doběh, přijde za ně obrazně řečeno účtenka. Vše samozřejmě evidujeme, ale jsou důležitější věci - zajistit péči o lidi.
V tuto chvíli je ale krásně vidět, že všichni poskytovatelé akutní péče se snaží přispět a pomoci a celou tuto složitou situaci řešit. Není to jen otázka krajských, ale i dalších nemocnic. A teď si vezměte, že peníze daňových poplatníků jsou přerozdělovány jen do krajských nemocnic a do těch “nekrajských” nepřichází nic.
Nůžky se samozřejmě rozevíraly již v minulosti a nyní se to ukáže ještě mnohem více. Je to otázka, na kterou jsme kraj v minulosti několikrát upozorňovali - bohužel bez výsledku. Poskytujeme minimálně stejné služby jako nemocnice krajské, ale pohybujeme se v diametrálně jiných finančních možnostech.
Doufám, že až opadne tato epidemie, budeme moci znovu vyjednávat a podmínky budou alespoň o něco příznivější.
KAM DÁL: Podnikatelé se ocitli ve velmi složité situaci. Ministerstvo proto prodlužuje termíny pro podávání žádosti o dotace.
