Řemesla za starých časů - Práce s kamenem
Pokud chtěli lidé využívat pro své stavby kámen, museli ho nejprve vytěžit a upravit, V této „branži“ pracovali v minulosti tzv. „skalníci“ a „lamači“. Je jasné, že pro stavby bylo důležité mít kámen odpovídající kvality, zároveň bylo nutné, aby lomy, kde se těžil, nebyl daleko od místa stavební činnosti. Proto v blízkosti Prahy bylo hned několik lomů. Například u Slivence se nacházel lom na mramor a v Bráníku se těžil vápenec. Nejvíc bylo lomů na opuku.
Technologie těžby jako ve starověku
Ve starších dobách lidé neměli moderní technická zařízení na efektivní řezání a těžbu kamene, ale přesto se jim dařilo tuto surovinu dobývat. Činily tak stejně jako ve starověku. Nejprve se vysekali do horniny otvory, do nich se zasadily klíny a ty se polévaly vodou. Dřevo nabobtnalo, zvětšilo objem a tak trhalo kámen. Této metodě se říká díky použitým předmětům „klínování“.
Je zajímavé, že popsaná metoda se používá dodnes při těžbě kusů kamene, na kterých stavebníkům nebo výtvarníkům zvlášť záleží.
Již ve starších dobách pochopitelně lidé měkčí kusy hornin také od sebe oddělovali řezáním.
Zřizování lomů obcemi
Lom představoval významný zdroj zisku, proto lákal k hospodářské činnosti nejenom bohaté soukromníky, ale rovněž obce. Pokud na to vesnice či město měly prostředky, bylo možné takový lom založit a provozovat i mimo území obce, prostě došlo k jeho koupi na jiném místě.
Dozvídáme se, že k rozvoji této těžařské činnosti došlo například roku 1508 v Kouřimi, existují doklady o tom, že rovněž území hlavního města nebylo ušetřeno od zřizování lomů na kámen. Dělo se tak třeba na Petříně nad Strahovem, ale i v Podolí a na Kavčích horách. Ohledně lomů v okolí Prahy není bez významu zmínka o již vzpomenutém Slivenci. Roku 1610 tu byly hned čtyři lomy na mramor v jediné skále. Všechny patřily Křížovníkům a ti je pronajali třem nájemců. Dochovala se jejich jména. Šlo o Straku, Knoblocha a Dryáčníka.
Kámen patří také na zem
Ve čtrnáctém století došlo v Čechách k významné změně. Po nástupu Lucemburků na trůn se začala propagovat „dlažba do měst“. S touto politikou začal Jan a jeho syn Karel v ní pokračoval. Začalo se tedy vzmáhat nové řemeslo, které souviselo s prácí s kamenem, dlaždictví. Nešlo o tak významné řemeslo, jako bylo například stavitelství, ale také pomáhalo při zlepšování životních podmínek ve městech, dláždění zvyšovalo hygienu životního prostředí.
Je třeba poznamenat, že přes královské snahy dláždění českých měst postupovalo pomalu, ani Praha v tomto směru moc nepospíchala. Některá města, jako například Kutná Hora, tento problém řešila po svém. Existuje záznam o tom, že právě v Kutné Hoře byl udělen trest Mikuláši Vornatusovi za (blíže nespecifikovanou) nemravnost. Musel dát vydláždit stezku od klášterní fortny… Stalo se tak roku 1445…
(Pramen: Miroslav Janotka, Karel Linhart: Řemesla našich předků, Prémie nakladatelství Svoboda. 1987)